Práce ve výšce podle nového předpisu

Dne 4.10.2005, na základě zmocnění podle § 134a odst. 2 a podle § 134e odst. 2 zákoníku práce (vláda stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit), nabylo účinnosti nařízení vlády č. 362/2005Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Již tento úvod v korespondenci s §1 NV (... upravuje ....., které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci na pracovištích, na nichž jsou zaměstnanci vystaveni ....) naznačuje první a zásadní rozdíl od předchozích předpisů. Zatím co vyhláška č. 324/1990 Sb. platí pro právnické a fyzické osoby, tzn. vztahuje se  i na osoby samostatně výdělečně činné, a nařízení vlády je z výše uvedeného koncipováno pouze pro vztah zaměstnavatel a zaměstnanec. Je možno namítnout, že ZP v § 137 uvádí, že část druhá hlavy páté platí přiměřeně i na zaměstnavatele, který nikoho nezaměstnává atd. a zmocňovací ustanovení je součástí této hlavy.

Druhá podstatná změna je v rozsahu platnosti dokumentu. Zatímco vyhl. č. 324/1990 Sb. platila pro stavební, montážní a udržovací práce, nařízení vlády proniká do celé podnikatelské sféry. Té se dříve týkalo z hlediska prací ve výšce pouze ustanovení ZP § 134e odst. 1 písm. c), které ukládalo obecnou povinnost zaměstnavateli, aby organizoval práci tak, „aby zaměstnanci zejména byli chráněni proti pádu či zřícení“. A zde lze očekávat velké množství problémů. Jak například zajistit porybného, pokud půjde po stavidle k požeráku a bude chtít z něho regulovat výšku hladiny rybníka? Jak bezpečně zaplachtovat nákladní automobil, jak bezpečně skládat stoh slámy, trhat ovoce, trhat šišky na stromech atd.

Základní požadavek na problematiku práce ve výškách je stanoven v § 3 odst. 1 NV. Zde se konstatuje, že „zaměstnavatel přijímá technická a organizační opatření k zabránění pádu zaměstnanců z výšky nebo do hloubky, propadnutí nebo sklouznutí nebo jejich bezpečnému zachycení a zajistí jejich provádění“ v případech pracovišť nacházejících se v  libovolné výšce nad vodou nebo látkami ohrožujícími v případě pádu život nebo zdraví a na všech ostatních pracovištích a přístupových komunikacích, pokud leží ve výšce nad 1,5 m, resp. volná hloubka pod nimi přesahuje 1,5 m. Odst. 2 a 3  uvádí dva možné způsoby zajištění – kolektivní a osobní. V odst. 4 jsou uvedeny možnosti, kdy není nutné ochranu proti pádu provádět. Jedná se vesměs o případy ze stavební praxe. Částečně nové požadavky jsou v odstavci 5. Zde jsou opakovány požadavky z předchozího odstavce na zajišťování otvorů  a dále nově je uveden požadavek i na zajišťování otvorů ve svislých stěnách, pokud tyto otvory přesahují uvedené rozměry (viz též NV č. 101/2005 Sb.).

Zbývající odstavce 6-8 kopírují požadavky na zajištění nářadí a materiálu při práci ve výšce, zvyšování místa práce, přerušení prací z klimatických důvodů a práce vykonávané osamoceně (obdoba ustanovení § 6 a § 8 odst. 5 vyhl. č. 324/1990 Sb.).

Dodržení dalších požadavků uvedených v příloze NV řeší § 4, když uvádí, že zajištění jejich dodržení je povinností zaměstnavatele.

PŘÍLOHA K NAŘÍZENÍ VLÁDY

Další požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci ve výšce a nad volnou hloubkou a na bezpečný provoz a používání technických zařízení poskytovaných zaměstnancům pro práci ve výškách a nad volnou hloubkou.

Část I. Zajištění proti pádu technickou konstrukcí

V této části jsou stanoveny obecné požadavky na  technické konstrukce vyskytující se při pracích ve výšce. Je zde uvedeno, že při řešení uspořádání, montáže, demontáže, zajištění stability a únosnosti, kontroly a používání se vychází z průvodní nebo provozní dokumentace, kde se tyto informace vyskytují. Konkrétní údaje na technickou konstrukci stanoví bod 4. Zde se pro zábradlí stanoví požadavek, že musí být alespoň tvořeno horní tyčí o výšce nejméně 1,1 m a zarážkou u podlahy o výšce minimálně 0,15 m. Zde jsou však hned dva problémy. Prvním je výška zábradlí, neboť v dubnu 2005 harmonizované normy na lešení předpokládají výšku zábradlí 100 cm a na tuto výšku jsou konstruována zábradlí i u dalších konstrukcí určených pro stavební práce (např. zábradlí u lávek zavěšených na bednění), které se dovážejí z Evropské unie. Přitom tyto konstrukce nemusí nezbytně podléhat zákonu č. 22/1997 Sb. Druhý problém je zarážka u podlahy. Doposud se požadovala na pracovištích, kde hrozilo podklouznutí nebo shození předmětů na níže položené prostory, a kde byl pohyb osob. Důsledné dodržení tohoto požadavku by však mohlo znamenat ve všech prostorách, kde se podniká, doplnit tyto zarážky ke stávajícím zábradlím. Bude to zejména u schodišť, podest a průmyslových lávek u technologií apod. Realizace mnohdy povede k architektonickému znehodnocení stavebního prvku. Toto asi bude řešitelné výkladem, že dle § 2 odst. 2 NV je NV č. 101/2005 Sb., vyhl. č. 137/1998 Sb. a návazně na to i některé ČSN EN jsou tomuto požadavku „nadřazeny“.

Část II. Zajištění proti pádu osobními ochrannými pracovními prostředky

V této části dochází k zásadní změně pohledu na použití osobního zajištění při práci ve výšce. Toto zajištění se dělí na dvě skupiny. Pracovní polohovací systém, při kterém nemůže dojít k pádu – připevněním na místě práce nebo omezením pohybu k místu pádu a systém zachycení pádu, kdy již k pádu došlo a tento je zachycen prostředky osobního zajištění. U zachycení pádu je nově zdůrazněn požadavek na řešení vyproštění zachycené osoby a upozornění na posouzení výšky nad překážkou, o kterou by se padající mohl před zachycením pádu zranit. Toto bylo dříve v návodu výrobců např. k tlumičům pádové energie. Ke změně došlo i u stanovení pevnosti místa úvazu. Místo jednoznačné hodnoty 15 kN je zde uveden požadavek, že ve směru pádu musí být dostatečně odolné.

Problémem bude výklad bodu 6. Začíná konstatováním o přístupech v závěsu na laně a polohovacích prostředcích, které po posouzení rizik lze použít pro práci. Přístup není prací. Dále bude otázkou, jak prakticky řešit posouzení rizik. Vždy se najde „metoda“, která povede k tomu, aby použití bylo možné. Na to navazuje bod 7. Ten je již konkrétní, když popisuje podmínky použití závěsu na laně s prostředky pro pracovní polohování. Do toho spadají závěsy pomocí horolezecké osmy, použití horolezeckých sedáků a sedaček. Jejich použití musí být kombinováno s druhým zajišťovacím lanem. K tomu bude třeba použít i odpovídající prostředky pro zachycení pádu - zachycovací postroj, bezpečnostní brzda. Trochu nesystematicky je do tohoto bodu přiřazen požadavek na zajištění nářadí proti pádu, což však dříve platilo obecně pro všechny druhy prací ve výšce a nikoliv jen při použití osobního zajištění, jak je tomu nyní. V posledním písm. bodu 7 se pak opakuje požadavek z bodu 5 na technologický postup s doplněným požadavkem o dozor nad ve výšce pracujícím zaměstnancem.

Bod 8 je obdobný bodu 6. Hovoří se zde o výjimečných okolnostech, při kterých po posouzení rizik by použití druhého lana mohlo být nebezpečnější než s jedním lanem. V tom případě je zde požadavek, že součásti systému jsou k tomu výrobcem určeny a vyhovují parametrům jejich stanovené životnosti. Takovýto případ asi nastane při vyproštění zraněné osoby, odvrácení nebezpečí apod.

Poslední bod 9 se pak týká školení zaměstnance pro předpokládané činnosti se zdůrazněním školení na vyprošťovací postupy při mimořádných událostech. Postrádám zde povinnost praktického zaučení tzn. požadavek na vyzkoušení POZ proti pádu před provedením vlastní činnosti. Školení pro celou problematiku prací ve výšce řeší ještě část XI přílohy.

Část III. Používání žebříků

Tato část vychází z vyhl. č. 324/1990 Sb. s několika úpravami. Jedná se o snížení max. povolené hmotnosti vynášeného břemene z 20 kg na 15 kg. Nové je ustanovení v bodu 7, které obecně požaduje stabilitu u přenosných žebříků. Nová je i úprava v bodu 8 s požadavkem opatření bočnic nahoře a dole protiskluzovými přípravky případně zajištění zabránění podklouznutí jiným opatřením.  Jsou zde nové požadavky na skládací, výsuvné a pojízdné žebříky a na rozdíl od vyhl. č. 324/1990 Sb. je zde povoleno používat dřevěné přenosné žebříky do délky 12 m. Bod 11 nově upravuje provádění prohlídek žebříků, když jednoznačně stanoví, že budou v souladu s návodem na používání. Použití dvojitých žebříků pro chůzi upravuje bod 12. NV se nepodařilo vyřešit otázku vyklánění zaměstnance při práci mimo osu žebříku.

Část IV.-VI. Tyto části zůstaly beze změn oproti vyhl. 324/1990 Sb.

Část VII. Dočasné stavební konstrukce

Jedná se o nově řešenou problematiku, která byla řešena ve vyhlášce odkazy na ČSN řady 73. V obecné rovině je zde uvedeno, že montáž, demontáž a používání dočasných stavebních konstrukcí (lešení, bednění, ochranné a záchytné konstrukce) musí být prováděno podle dokumentace, návodů či nákresů, jež musí být zaměstnancům k dispozici. Pokud tato dokumentace chybí, musí být odborně způsobilou osobou (kdo to je?) proveden individuální výpočet pevnosti a stability a tato osoba i navrhne konkrétní postup montáže, používání a demontáže. Další bod 4 pak stanoví obecné požadavky na konstrukce. Významnou novinkou je povinnost označit nedokončené konstrukce bezpečnostními značkami, případně vhodnými zábranami zamezit jejich použití. Ke změně došlo i u provádění odborných prohlídek. Jejich četnost má být opět dána v průvodní dokumentaci. Bod 7 řeší otázku kvalifikace zaměstnanců k montáži konstrukcí. Opět se zde objevuje odborně způsobilá osoba, která by měla řídit montážní práce. Zaměstnanci mohou provádět montáž, demontáž a podstatné úpravy, pokud byli vyškoleni dle v bodě 7 uvedené osnovy a jejich znalosti a dovednosti byly ověřeny. Povinností zaměstnavatele je stanovit obsah a četnost školení, způsob ověřování znalostí, vedení dokumentace o školení. Pod bodem 8 a 9 se objevují požadavky na žebříky ve vztahu k lešením.

Část VIII. – X. Tyto části zůstaly beze změn, pouze s drobnou úpravou  v IX. písm. b)

Část XI. Školení zaměstnanců

Tato část vychází z požadavků §9 vyhl. č. 324/1990 Sb. s tím, že konkrétní lhůty (3 roky, 12 měsíců) jsou nahrazeny povinností zaměstnavatele poskytnout zaměstnancům v dostatečném rozsahu školení.

Vyhláškou č. 363/2005 Sb., byla zrušena část 9 (práce ve výškách) a § 14 vyhl. č. 324/1990 Sb. Požadavky  § 9 zrušeny nebyly, a proto neustále na danou problematiku platí zde uvedené lhůty, požadavek na školení instruktory lešenářské, horolezecké a speleologické techniky, na vedení dokumentace o školení a ověření znalostí .Toto však platí pouze pro rozsah daný vyhl. č. 324/1990 Sb. t.j. pro stavebnictví.

ZÁVĚR
 
Tento příspěvek naznačil změny a možné problémy, které vydání NV přináší. Bylo by účelné, kdyby vyvolal výměnu názorů a problémů s případným vyvoláním novelizace předpisu či sjednocení výkladu.

ZDROJ:
Kápl, Václav. Práce ve výšce podle nového předpisu. Zpravodaj SÚIP, č. 4, 2005, str. 3.