Posouzení spolehlivosti lidského činitele z pohledu legislativy ČR

Spolehlivost člověka, resp. lidské chybování, je parametr značně složitý a nepředvídatelný. Posuzování spolehlivosti lidského činitele a jeho vliv na předem definovaný proces proto nelze chápat jako izolovaný krok nebo jednorázové rozhodnutí. Celková spolehlivost je dána spolehlivostí všech hlavních složek souvisejících s lidským činitelem. Bližší informace se dočtete v tomto Tématu týdne.

Problematika spolehlivosti lidského činitele je podle stávající legislativy řešena v rámci zpracování analýzy a hodnocení rizik závažné havárie podle §7 zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami ... Způsob tohoto zpracování určuje §2 vyhlášky č. 256/2006 Sb., který v odstavci 2 vytyčuje oblasti, pro které se analýza a hodnocení rizik provádí. Jednou z těchto oblastí je analýza normálních i mimořádných provozních podmínek včetně možného selhání lidského činitele, nebo možného vnějšího ohrožení. Příloha č. 1 této vyhlášky pak stanovuje postup zpracování a rozsah analýzy a hodnocení rizika, přičemž posouzení vlivu lidského činitele spatřuje v posouzení spolehlivosti a chybování lidského činitele v souvislosti s relevantními zdroji rizik.

Spolehlivost člověka, resp. lidské chybování, je parametr značně složitý a nepředvídatelný. Posuzování spolehlivosti lidského činitele a jeho vliv na předem definovaný proces proto nelze chápat jako izolovaný krok nebo jednorázové rozhodnutí. Celková spolehlivost je dána spolehlivostí všech hlavních složek souvisejících s lidským činitelem.

V praktickém výstupu posouzení spolehlivosti lidského činitele znamená popisy, informace a prokázání existence a funkce určitých subsystémů a účinnosti opatření v souvislosti s předmětným objektem, resp. zařízením a lidským činitelem, který může ovlivnit bezpečnost provozu a vznik uvažované závažné havárie.

U nás nejčastěji používaným přístupem při posuzování vlivu lidského činitele je přístup kvalitativní. Mezi posuzovateli jsou rozšířeny zejména následující metody posuzování:

  • Kritická místa systému člověk-technologie, možnosti selhání a chyb LČ
  • Kategorizace systému člověk – technologie.

Tento přístup byl ještě donedávna pokládán za zcela postačující. V současné době je však potřeba posunout analýzu o krok směrem kupředu a v souvislosti s novými světovými trendy začít rovněž uplatňovat nové přístupy a metody v posuzování vlivu lidského činitele na objekty a zařízení. K již používaným metodám je tedy potřeba přidat metody zabývajícími se analýzou úkolů a nelze také opomenout zjišťování a hodnocení osobnostních determinantů určujících spolehlivost lidského činitele.

Hodnocení spolehlivosti lidského činitele

Hodnocení spolehlivosti lidského činitele vychází z dokonalé znalosti systému, tj. objektu, zařízení, identifikovaných rizik, pracovních profesí i vlastností konkrétních pracovníků. Prostřednictvím toho mohou být odhaleny prvky interface (rozhranní) mezi člověkem a systémem a jejich interakce.

Analýza by měla být provedená postupným vykonáním následujících postupů:

Kritická místa systému člověk-technologie, možnosti selhání a chyb LČ 

V prvním kroku postupu je nezbytné provést výběr (seznam) a popis (stručné výstižné charakteristiky) pracovních pozic s přímou vazbou na zařízení, u kterého bylo identifikováno riziko vzniku závažné havárie (viz scénáře závažných havárií). Dále se provede hodnocení kritických míst systému člověk-technologie, možných chyb a selhání lidského činitele a jejich potenciálních příčin v běžných i mimořádných podmínkách.

Výsledky posouzení kategorizace náročnosti obsluhy technologie

Jedná se o hodnocení nároků na obsluhu složitějších řídících systémů a dílčích technologií (kategorizace náročnosti). Pro účely tohoto hodnocení byla použita metoda třístupňové kategorizace systémů-podsystémů, která maximálně reflektuje úlohu člověka při obsluze složitých technologických  a řídících systémů.  Jejich rozhodujícím prvkem je vybavení technologických zařízení, pracovišť a pracovních míst prostředky interface (typy a množství sdělovačů a ovladačů) pro spouštění, odstavení, sledování chodu a likvidaci odchylek od požadovaných parametrů. V aplikované metodě jsou použita kritéria jako složitost technického systému, složitost postupu při najíždění, odstavení a v běžném chodu systému, výskyt odchylek od příslušných parametrů, základní požadavky na obsluhu. Každé kritérium je rozděleno do tří stupňů náročnosti s ohledem na nároky, které klade obsluha systému na lidský činitel. Celkový stupeň kategorie (kategorie 1, 2 nebo 3) je určen součtem stupňů jednotlivých kritérií s tím, že všechna kritéria jsou považována za stejně závažná. Zařazení do jednotlivých kategorií vychází z rozdílné úrovně dalších požadavků a preventivních opatření v souvislosti s  lidským činitelem.

Úkolové analýzy

Úkolové analýzy představují skupinu nejmodernějších a nejexaktnějších metod používaných pro hodnocení spolehlivosti lidského činitele při výkonu konkrétních úkolů. Účelem je popsat a charakterizovat úkol, jehož splnění je podmíněno úspěšným vykonáním dílčích podúkolů, které musí pracovník na sledované pracovní pozici postupně vykonat, aby splnil stanovený cíl. Jednotlivé úkoly a podúkoly je potřeba analyzovat co nejpodrobněji, aby bylo možné identifikovat, popř. i kvantifikovat, spolehlivost člověka, který je vykonává, anebo rozkrýt kritická místa, při kterých může dojít ke vzniku chyby. Toto umožní následně odhalit možné příčiny vzniku této chyby.

Úkolové analýzy jsou poměrně jednoduché, avšak náročné na čas a preciznost analytiků. Hodnota výstupů však tuto náročnost plně vykompenzuje.

Hodnocení osobnostních determinantů určujících spolehlivost lidského činitele

Hodnocení spolehlivosti lidského činitele by mělo být doplněno také o část psychologickou. Tou je zjištění osobnostních determinantů určujících spolehlivost konkrétních pracovníků na sledovaných pracovních pozicích. Osobnostní vlastnosti a struktura osobnosti se projevují specifickým stylem chování, které může v některých situacích výrazně ovlivnit bezpečný průběh výkonu stanovených prací.

Potenciál osobnosti obsahuje veškeré zdroje, které má jedinec k dispozici pro zvládání požadavků prostředí. Jsou vrozené, získané a nebo rozvinuté během života na vrozených základech.

Analýza měla být zaměřena zejména na tyto klíčové determinanty:

  • základní charakteristiky pozornosti
  • základní charakteristiky obecného reagování na stres
  • základní strukturu a vlastnosti osobnosti

Správně zpracované posouzení vlivu lidského činitele (na objekt nebo zařízení) v souvislosti s relevantními zdroji rizik by tedy mělo obsahovat všechny uvedené přístupy a metody. To je jediný způsob, jak je možné vyhovět všem legislativním požadavkům kladeným na tuto problematiku a mít tak dobře zhotovenou analýzu spolehlivosti lidského činitele.

Autor článku: 

Komentáře

Ráda bych poděkovala za tento

23.08.2006 - 17:54 Ing. Kateřina Potočná
Ráda bych poděkovala za tento článek, konečně tuto problematiku někdo z pohledu legislativy shrnul. Je vidět, že autorka se o dané téma opravdu zajímá. Ráda bych Vás, paní Malčíková, požádala, abyste mne případně kontaktovala na mou e-mailovou adresu, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor na jedno související téma. Děkuji

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail