Naší vizí je změnit pohled na odborně způsobilé osoby v BOZP

Myslíte si, že veřejnost se dívá na tuto profesi s despektem?

Domnívám se, že úroveň některých našich kolegů - odborně způsobilých osob (dále jen „OZO“), ať už v prevenci rizik nebo koordinátorů BOZP na staveništi (dále jen „koordinátoři“), není úplně dobrá, což není ku prospěchu naší branže. Když se ptáme zaměstnanců našich nových zákazníků, co si myslí, že dělají OZO v prevenci rizik, většinou říkají, že provádí pouze kontrolní činnost a jednou ročně nudně školí „paragrafy“, případně vytváří statistiky a grafy. A například koordinátor na staveništi nedělá podle některých nic jiného, než kontroluje, zda mají vesty a přilby. Málokdo z dotazovaných si dovede představit rozmanitost prováděných činností a rozsah znalostí, který je pro naši profesi nezbytný. Naší vizí je tento pohled změnit a například do školení integrovat virtuální realitu apod.

Jak často by měl být koordinátor na stavbě, aby svoji práci vykonával dobře?

Na tuto otázku neexistuje podle mého názoru jednoznačná odpověď. Záleží na velikosti a složitosti projektu. Dovedu si představit, že rámcovou minimální časovou náročnost výkonu činnosti koordinátora BOZP ve fázi realizace stavby by navrhl koordinátor při přípravě projektu v plánu BOZP. Stanovením této minimální časové náročnosti by se sjednotily podmínky výběrových řízení, kdy v současné hospodářské soutěži se o stejnou zakázku utkávají koordinátoři s rozsahem činností 5 dní v týdnu 8 hodin denně, ale také s četností „návštěvy“ stavby 1krát za měsíc. Samozřejmě záleží na zkušenostech koordinátora ve fázi přípravy stavby s její následnou realizací.

Myslím si, že koordinátor, pokud se nejedná o specifické stavby, by měl být na stavbě alespoň jednou týdně až dvakrát v týdnu. Ale jak jsem řekl, nedá se to paušalizovat. Odpovědnost, jak naši práci děláme, je na každém z nás. Je to podle mého názoru i o tom, že koordinátor, který činnost vykonává v pracovněprávním vztahu, by měl mít možnost říct svému zaměstnavateli: „Stop, už z důvodu vytíženosti nemohu svoji práci provádět zodpovědně.“

Nedávno skončila kampaň Evropské agentury pro BOZP „Zdravé pracoviště si posvítí na fyzickou zátěž“. Čerpali jste z ní informace? Došlo k nějakému posunu v řešení fyzické zátěže na stavbách?

Ano, informace z kampaní aktivně využíváme. Tam, kde poskytujeme služby v rámci prevence rizik, manipulaci s břemeny dlouhodobě řešíme, vnímáme to jako jeden z problémů v oblastech jako je stavebnictví, průmysl, logistika. Ke změnám dochází, ale je zde určitá časová prodleva kvůli určité setrvačnosti navyklých postupů. My jsme spíš zastánci evolucí, nikoliv revolucí, a jednotlivé nové prvky implementujeme postupně se snahou o racionalitu navržených řešení. Ve stavebnictví vidím setrvačnost značnou, zvláště v rámci řetězení dodavatelských vztahů. Než se v českém stavebnictví něco změní, je to otázka dlouhodobého proaktivního působení a agitace. Z hlediska řízení rizik a bezpečnosti ve stavebnictví mi chybí podrobnější plánování, kdy improvizace ze strany zhotovitelů je stále velmi častým jevem. Nejen s ohledem na termíny realizací, finanční prostředky a zdroje, ale i plánování bezpečnostních postupů. Kromě jiného, když zhotovitel neplánuje a řeší například přesun břemen na poslední chvíli, dochází k překračování přípustných hygienických limitů pro manipulaci s břemeny.

Velkým problémem je v letních měsících zátěž teplem. Jak zvládají pracovníci na stavbách horko? Respektují zaměstnavatelé zákonná opatření?

Záleží na každém zhotoviteli a jeho firemní kultuře v oblasti BOZP. Jsou firmy, které vydávání ochranných nápojů berou za samozřejmost a jsou schopni na kvalitní ochranné nápoje vyčlenit potřebné finanční prostředky. Pak jsou firmy, které se teprve začínají učit, že poskytování ochranných nápojů není benefit, ale zákonná povinnost zaměstnavatele. Co se týče bezpečnostních přestávek, tak ty se podle mé zkušenosti dodržují, byť to není úplně řízené hlavně s ohledem na technologii výstavby. Některé firmy reagují na současné klimatické podmínky i výběrem vhodnějších pracovních oděvů. Přemýšlejí, jestli je možné daný oděv nahradit lepší alternativou, která by poskytovala lidem větší komfort. Ale ani jeden náš klient není stejný, každá firma má jiný přístup, jinou kulturu v oblasti bezpečnosti práce. Ale řekl bych, že v tomto ohledu se situace zlepšuje.

Jaké úrazy ve stavebnictví v poslední době řešíte?

Škála je pestrá, za svou praxi jsem zažil všechny možné typy pracovních úrazů, od banálních úrazů až po smrtelné, a každý byl specifický. Těžko by se hledala jedna konkrétní příčina, bylo jich většinou více. Velmi častým zdrojem úrazů jsou zkratky (myšleno zjednodušení a zrychlení), ne každá zkratka však vede k cíli. Dále úrazy, které byly způsobeny nepozorností, třeba čím dál častěji v souvislosti s používáním mobilních telefonů v rámci pohybu po komunikacích. Na staveništích identifikujeme v poslední době zvýšené požívání alkoholu, nebo snahu o vstup na pracoviště pod jeho vlivem. 

Nejčastěji šetříme asi úrazy dolních končetin související s pohybem po komunikacích a horních končetin z důvodu používání ručního nářadí. Specifickou skupinou jsou zaměstnanci, kteří nastoupili do prvního zaměstnání. Těm v některých případech chybí elementární zručnost. Občas při šetření kroutíme hlavou nad úrazovým dějem a těžko k němu hledáme účinná preventivní opatření.

Příčinou závažných úrazů s tragickým koncem, které jsem zažil, je jednoznačně nedodržení požadavků na zajištění pracovníků ve výškách. Při výkonu činnosti koordinátora se na denní bázi setkáváme s více či méně závažným porušením prevence proti pádu a stavu dočasných stavebních konstrukcí. U níže postavených zhotovitelů v dodavatelském řetězci chybí řádné zaškolení a zacvičení pracovníků, zejména cizinců. Pokud předloží nějaký doklad, tak je to jen papír, jinak si nedovedu vysvětlit, že pracovník školený na používání ochranného prostředku proti pádu je schopný si ho otočit vzhůru nohama a tak ho používat. Zhotovitel, který zakázku vysoutěží, má třeba zavedený systém řízení bezpečnosti práce (často jej má i certifikovaný nezávislou organizací), ale pak dílčí část realizace přeprodá subdodavateli, a pokud stavbu fyzicky realizuje 3. nebo 4. dodavatel v pořadí, tak tam znalosti, kultura, návyky v oblasti bezpečnosti práce spíše nejsou.

Do seznamu nemocí z povolání přibyla chronická onemocnění bederní páteře způsobená dlouhodobým přetěžováním těžkou fyzickou prací. Setkal jste se s tím, že by někdo uplatňoval nárok na odškodnění?

Mezi zaměstnanci našich zákazníků zatím nikdo takový nebyl, kdo by tuto nemoc z povolání uplatňoval. Řešili jsme zatím podezření na nemoc z povolání z důvodu vibrací přenášených na ruce, prašnosti, ale chronické onemocnění bederní páteře dosud ne.

Měli jste někdy konflikt s nějakým zaměstnavatelem, pro kterého jste navrhovali řešení BOZP?

Součást naší profese je umění argumentovat námi navržená opatření a vysvětlit požadavky právní úpravy klientům. Z legislativy leckdy vyplývají variantní řešení a my musíme hledat pro klienta vhodné řešení, projednat ho s odpovědnými osobami a zdůvodnit potřebu vyčlenění potřebných zdrojů či změnu procesů. Při tom může mít každý ze zúčastněných jiný pohled na věc a vznikají „třecí plochy“. Nenazval bych to tedy konfliktem v pravém slova smyslu. Ale vyjednávání je přirozenou součástí naší činnosti, která není jen o tvrdých dovednostech – znalosti právní úpravy, ale i měkkých dovednostech – schopnost, dohodnout se na konkrétním řešení. Musí dojít ke shodě, která bude v souladu s platným právem a bude poskytovat zaměstnancům ochranu. Někdy je to ale velmi vyčerpávající.

Nedávno některé odborně způsobilé osoby vyjádřily nesouhlas s tím, že by se mohla v novele zákona č. 309/2006 Sb. objevit povinnost celoživotního vzdělávání odborně způsobilých osob. Co Vy byste na to říkal?

Já s navrhovanou koncepcí v zásadě souhlasím. Diskuzi jsem zaznamenal, odbornou veřejností byla v sociálním prostoru pojata převážně negativně jako další povinnost a mrhání financemi zaměstnavatelů a OZO, ale já to beru z pozitivního hlediska. V naší společnosti se dovzděláváme v rámci odborného zaměření našich zaměstnanců průběžně a dobrovolně. Vybíráme si oblasti, kde cítíme slabinu nebo kde máme zájem v rámci našich odborných zaměření o prohloubení znalostí. Zastávám názor, že celoživotní vzdělávání je jedna z podmínek kvalitního výkonu naší práce. V diskusi na téma celoživotního vzdělávání OZO jsem nezachytil pro mě zásadní informaci, a sice to, jakou formou by tato povinnost byla realizována a kdo by mohl toto celoživotní vzdělávání provádět. Pro mě a můj tým zaměstnanců by se nezměnilo v zásadě vůbec nic kromě povinnosti toto prohlubování znalostí dokládat. Máme roční rozpočet na vzdělávání a prohlubování znalostí zaměstnanců, na účast na odborných seminářích apod. Obdobný systém je již nastaven ve Správě železnic s.o. a dle mého názoru je nastaven dobře a je již zažitý.

Můžete systém ve Správě železnic více specifikovat?

Každá pozice má stanovený rozsah odborných znalostí, způsobilostí a přezkoušení pro jednotlivé činnosti. Toto platí i pro  externí subjekty, které do prostor Správy železnic vstupují a vykonají činnosti. Obsah, rozsah, četnost opakování zkoušek jsou dány předpisem SŽ Zam1, a to včetně požadavků na jejich udržení, tzn. kromě zkoušky i povinné semináře, kterých se musíte v průběhu roku zúčastnit. Povinných školení a seminářů může být v průběhu roku i několik, a to v návaznosti na druhu zkoušky.  

Co Vám při výkonu práce chybí? Dalo by se něco zlepšit?

Těch věcí by bylo asi více. Jednou z nich je nepřehlednost stávající platné právní úpravy pro zaměstnavatele, rozsah právních a ostatních předpisů v oblasti BOZP je značný a roztříštěný. Rovněž nejednotnost pojmů napříč právními a ostatními předpisy je dle mého názoru nešťastná.

Nelíbí se mi, že naše profese je často pro zaměstnavatele či zadavatele stavby vnímána jako zbytná, generuje problémy a představuje jen ekonomický náklad. Do jisté míry si za to asi můžeme sami, protože pokud někdo vykonává činnost, kdy je na stavbě nebo v provozu jednou za měsíc 5 minut, těžko se bude říkat, že tento člověk je pro stavbu nebo zaměstnavatele přínosem. Chybí mi garant kultury odborně způsobilých osob v prevenci rizik a koordinátorů obecně, například obdoba lékařské či advokátní komory.