Existuje povinnost vybavit pracoviště očními sprchami?

Ráda bych věděla, jestli existuje právní předpis, který by ukládal povinnost očních sprch na pracovišti, popřípadě na jakých provozech a za jakých podmínek je instalace těchto sprch povinná? Jaké předpisy se přesně vztahují k lékárničkám, jaký má být obsah a kdo jej určuje?

Povinnost vybavit pracoviště očními sprchami není žádným obecně závazným právním předpisem stanovena. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. i) zákoníku práce má pouze zaměstnavatel povinnost zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci. Podle ustanovení § 102 odst. 6 zákoníku práce zaměstnavatel při zajišťování první pomoci spolupracuje se zařízením nebo lékařem poskytujícím závodní preventivní péči. Vše vychází z prevence rizik, z toho jak zaměstnavatel vyhledává nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, jak zjišťuje jejich příčiny a zdroje a jak je hodnotí a jaká přijímá opatření pro jejich předcházení.

Vybavení pracovišť očními sprchami do jisté míry souvisí s poskytováním osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. I v nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků se stanoví, že konkrétní množství mycích, čistících a dezinfekčních prostředků stanoví zaměstnavatel po vyhodnocení rizik.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci v ustanovení § 3 o zásobován pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců stanoví, že „Prostor určený pro práci musí být zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a zajištění předlékařské pomoci a teplou tekoucí vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnance. Při práci s biologickými činiteli a s látkami, působícími dráždění pokožky nebo senzibilizaci, s toxickými a vysoce toxickými chemickými látkami, s karcinogeny kategorie 1 a mutageny kategorie 1, látkami žíravými, při práci ve výrobě kosmetických prostředků, v úpravnách vod a vodovodů, holičství, kadeřnictví, pedikúře, manikúře, kosmetických, masérských, regeneračních a rekondičních službách, v provozovnách živností, při nichž je porušována integrita kůže nebo ve kterých se používají k péči o tělo speciální přístroje, například solária nebo myostimulátory (dále jen "činnost epidemiologicky závažná"), musí být zajištěna tekoucí pitná voda přímo na pracovišti. Pokud to povaha práce na těchto pracovištích vyžaduje, mimo pracovišť určených pro výkon činnosti epidemiologicky závažné, zřizují se ruční sprchy. Na pracovištích s žíravinami musí být zajištěna i možnost vyplachování oka pitnou vodou.“

K tomu je možno poznamenat, že toto nařízení vlády je nové, nabylo účinnosti 1.1.2008 a ni ono neukládá zaměstnavateli povinnost vybavit pracoviště očními sprchami. Oční sprchy jsou však bezesporu pokrok, v praxi jsou vhodné k první pomoci při zasažení očí horkými tekutinami, kyselinami, louhy nebo jinými látkami, neboť výplach očí by měl následovat okamžitě po nehodě.  U nás se totiž neustále čeká na zákon o zdravotní péči, který by měl institucionalizovat pracovnělékařskou péči, udělat pořádek v preventivní lékařských prohlídkách a také měl určit povinnosti lékařů závodní preventivní péče a povinnosti zaměstnavatelů na úseku poskytování první pomoci. Původně měl být přijat spolu s novým zákoníkem práce, ale neprošel Poslaneckou sněmovnou, takže i nadále se potýkáme s problémy kolem preventivních prohlídek zaměstnanců a s problémy ohledně poskytování první pomoci.

V dosud platných prováděcích předpisech máme jedinou zmínku, a to v nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, které stanoví, že „Prostředky a zařízení pro poskytování první pomoci  musí být umístěny na dostupném místě a musí být označeny značkami.“.  Jak ale má být pracoviště vybaveno lékárničkami první pomoci a co mají lékárničky obsahovat, to žádným předpisem stanoveno není. To si musí stanovit zaměstnavatel sám v dohodě s lékařem závodní preventivní péče na základě vyhodnocení rizik, tedy podle toho, jaká možná poškození zdraví se na pracovišti vyskytují. Osobně doporučuji v praxi řídit se vyhláškou č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, která v příloze č. 14 stanoví druhy lékárniček, jejich obsah a výbavu a jejich použití podle druhů vozidel. Pro běžné pracoviště pak doporučuji obsah lékárničky pro motorová vozidla (autolékárničky). Na pracovištích s rizikem poškození zdraví (práce s chemikáliemi apod.) se musí obsah lékárničky přiměřeně upravit. To vše ale by mělo vycházet zase z provedené prevence rizik.