Bezpečnost pouťových atrakcí

Zásadně platí, že pouťové atrakce všeho druhu jsou výrobky jako každé jiné a řídí se zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů. Z jeho přechodného ustanovení (§ 21 zákona) vyplývá, že „rozhodnutí o schválení výrobků nebo o certifikaci výrobků vydaná podle dosavadních předpisů o státním zkušebnictví se po dobu jejich platnosti považují za certifikáty prokazující shodu ve smyslu tohoto zákona a mohou být použity jako podklad pro prohlášení o shodě podle § 13 odst. 2 tohoto zákona. Platnost těchto rozhodnutí zaniká uplynutím doby v nich uvedené. Pokud v těchto rozhodnutích není uvedena doba platnosti, zaniká jejich platnost uplynutím pěti let od účinnosti tohoto zákona.“ To znamená, že vlastně dnes se musí na všechny tyto atrakce aplikovat zákon č. 22/1997 Sb., neboť pět let od účinnosti zákona dávno uplynulo.

Jinak ve smyslu živnostenského zákona je provozování kolotočů a pouťových atrakcí všeho druhu živností volnou, takže k ní nejsou potřebné zvláštní předpoklady.

Z novější doby pocházejí dva judikáty – oba přímo Ústavního soudu , které se pouťovými atrakcemi zabývají. V Nálezu Ústavního soudu č. 270/2001 Sb. (Pl. ÚS 1/01) se o odůvodnění konstatuje obecně, že „Právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost zaručuje čl. 26 odst. 1 Listiny , přičemž podmínky a omezení tohoto práva mohou být stanoveny pouze zákonem. Ze zákona č. 455/1991 Sb. , o živnostenském podnikání, vyplývá, že provozování lidové technické zábavy, resp. zařízení sloužících zábavě, náleží do živností volných. Kromě dodržení obecných povinností vyplývajících pro každého držitele živnostenského oprávnění a obecných povinností stanovených právním řádem pro každou osobu, nestanoví právní řád žádnou speciální povinnost pro provoz lunaparků a jiných obdobných atrakcí. Výkon živnostenské agendy je výkonem státní správy a obec nemá žádné zmocnění upravovat tuto oblast formou vyhlášek vydávaných v samostatné působnosti.“

Druhým a zajímavějším judikátem je usnesení Ústavního soudu č. 33 publikované ve Sb.n.u. US Svazek č. 33 (II. ÚS 728/02), které se zabývá trestněprávní odpovědností provozovatele centrifugy. Po kauze, kdy došlo ke zranění asi šesti osob zde Ústavní soud zobecnil v právní větě toto „K posuzování nedbalostního zavinění při obecném ohrožení:
Jestliže za riskantních okolností převedl stěžovatel nebezpečnou věc (technickou zábavnou  atrakci - centrifugu, trpící mnoha technickými  vadami) do svého  vlastnictví a navíc ji provozoval a obsluhoval v době  havárie, dopustil se lehkomyslného jednání, a přinejmenším  nevědomé nedbalosti. Tím  na sebe převzal riziko z toho  vyplývající a dopadá na něj  trestní odpovědnost za škodlivé následky tím způsobené.

Neobstojí stěžovatelova námitka, že neexistuje žádný konkrétní právní titul (právní norma, smlouva, jeho předchozí nebezpečné  jednání),  které  by ho v dané situaci zavazovaly k určitému  jednání. I když  pro provozování takových nebezpečných a riskantních  činností  často   existují  speciální  právní  nebo technické  normy, nemusí  tomu tak být vždy;  z pouhé absence speciální právní (nebo podobné) úpravy  nelze dovozovat, že  ten, kdo  takovou  nebezpečnou  a riskantní  činnost podniká, nenese za ni žádnou odpovědnost.  Právní  teorie  i  ustálená judikatura uznávají i generální (právem  speciálně neupravené) povinnosti, jejichž porušením  vzniká právní odpovědnost,  včetně odpovědnosti trestněprávní. Nejjednodušší  pravidlo, jehož  porušením taková odpovědnost  nastupuje,  přikazuje  zdržet  se  veškerých takových činností,  u nichž  nelze  vyloučit  navození nebezpečných situací a vznik škodlivých  následků  (povinnost  zdržet  se nebezpečných jednání).  Pokud je  již  nezbytné  určité riskantní  a nebezpečné činnosti  vykonávat, protože  se  tím  sleduje  nějaký  všeobecně akceptovatelný přínos, potom spočívá povinnost náležité pečlivosti v tom, aby při jejich výkonu byla dodržována potřebná obezřelost a aby  byla  přijata  kontrolní  opatření,  umožňující  vyhnout se nebezpečí  nebo ho udržet  v rozumných  hranicích. Nemá-li někdo potřebné   informace,   schopnosti    nebo   dovednosti   k výkonu nebezpečných činností, je povinen  si takové informace, schopnosti nebo  dovednosti  předem  obstarat  (povinnost  nechat se poučit); neučiní-li tak, musí se výkonu nebezpečných činností zdržet.

Hranice  okolností, jež  pachatel může  či nemůže  předvídat, nelze vymezovat jen v hypotetické rovině (neboť pak by musel každý předvídat  v podstatě  cokoliv),  ale  je  zapotřebí vždy vycházet z existujících   objektivních  okolností   vyplývajících  z určité životní  situace,  která  může  být  charakterizována  celou řadou faktorů, jež pachatel  vnímá svými smysly  a může je  pak hodnotit podle svých znalostí  i dalších subjektivních dispozic. Z hlediska nedbalostního zavinění  (§ 5 tr.  zák.) to znamená, že  kromě míry povinné  opatrnosti,  vyplývající  z obecných  pravidel bezpečného chování,  zde  existuje  i  subjektivní  vymezení,  které  spočívá v míře   opatrnosti,   kterou   je   pachatel   schopen  vynaložit v konkrétním případě. Přitom o zavinění  z nedbalosti může jít jen tehdy, pokud povinnost a  možnost předvídat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem jsou dány současně.

Případné  spoluzavinění  dalších  osob  nepřerušuje příčinnou souvislost  mezi nedbalostním  jednáním a  jeho následkem.  Obecně totiž  platí,  že  příčinná  souvislost  mezi  jednáním  pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která spolupůsobí  při vzniku následku, jestliže však jednání  pachatele zůstává takovou skutečností,  bez které by k následku  nedošlo.  Jednání  obviněného,  i  když  je jen jedním článkem  řetězu  příčin,  které  způsobily  následek,  je příčinou následku i  tehdy, pokud by následek  nenastal bez přičinění třetí osoby.“
Z odůvodnění tohoto nálezu dále mimo jiné vyplývá, že na majitele centrifugy a podobných pouťových atrakcí se vztahuje ustanovení § 8 zákona č. 22/1997 Sb. o  technických požadavcích na  výrobky,   stejně  tak povinnost  mít technickou dokumentaci, a povinnost zajistit každoroční bezpečnostní prohlídku centrifugy, vyplývající  z bezpečnostně-provozních   pravidel pro lunaparky,  které  vydalo  Ministerstvo  kultury  a  informací v roce 1967. Toto BPP musí platit i dnes, neboť zatím nebyl vydán pro tyto atrakce speciální prováděcí předpis k zákonu č. 22/1997 Sb.