Téma týdne se zabývá zavedením systému řízení bezpečnosti práce v mikropodnicích vzhledem k jejich nezastupitelné roli v národním hospodářství. V článku je uveden přehled způsobů zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve vybraných zemí Evropského společenství a základní východiska řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice včetně právních požadavků.
Podnikem se rozumí subjekt vykazující ekonomickou činnost, bez ohledu na jeho právní formu. K těmto subjektům patří také osoby samostatně výdělečně činné a rodinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a také veřejné obchodní společnosti nebo sdružení. Pro definici malých a středních podniků lze akceptovat doporučení Nařízení komise EU uvedenou pod zn. 2003/361/ES ze dne 6. května 2003 o definici malých a středních podniků (Úř. věst. č. L 124, 20. 5. 2003, s. 36). V České republice byla definice převzata do zákona 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, ve znění pozdějších předpisů. Za malé a střední podniky jsou obecně považovány firmy nezávisle vlastněné, které nejsou v dominantní pozici na odvětvovém trhu a splňují určitá kriteria, kterými jsou obvykle počet zaměstnanců a výše ročního obratu.
Vymezení kategorie podniků:
Zahrnutí mikropodniků do skupiny malých a středních podniků považuji za neadekvátní, a to z několika důvodů:
Statistické ukazatele malých a středních podniků
Mikropodniky mají často potíže při získávání kapitálu nebo úvěru, které jsou dané přetrvávající neochotou riskovat na straně některých finančních trhů a omezenými zárukami, jenž mohou mikropodniky nabídnout. Ohraničené zdroje mikropodniků mohou rovněž omezit jejich přístup k informacím, mimo jiné i k těm, které se týkají systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci [3]. Od konce devadesátých let je podíl malých a středních podniků na celkovém počtu podniků v odvětvích nefinančních podniků a domácností velmi vysoký a pohybuje se okolo 99 %.
V rámci této podnikatelské struktury jsou dvě třetiny zaměstnanosti vytvářeny v mikropodnicích a v malých a středních podnicích, a pouze jedna třetina je tvořena velkými společnostmi.
Z celkového počtu 953 820 subjektů malých a středních nefinančních podniků zahrnutých v evidenci Českého statistického úřadu v roce 2006, je největší četnost těchto subjektů ve velikostní skupině s 1 až 9 zaměstnanci, to jsou mikropodniky, ve kterých je soustředěno 95,51% ze všech podnikajících subjektů [4].
Z celkového počtu podnikatelských subjektů v kategorii malých a středních podniků tvoří:
Z předcházejících údajů je zřejmé, že z celé skupiny malých a středních podniků tvoří nejpočetnější skupinu právě mikropodniky. Mikropodniky přitom zaměstnávají 44,2% osob z celkového počtu zaměstnanců.
Obrázek č. 1 – Podíl jednotlivých podniků v % podle velikosti (rok 2006)
V rámci malých a středních podniků v České republice je pak celková zaměstnanost rozložena přibližně rovnoměrně mezi mikropodniky (1 - 9 zaměstnanců) a malé a střední podniky (10 – 249 zaměstnanců). Velikostní distribuce zaměstnanosti se nicméně liší mezi jednotlivými členskými zeměmi EU z pohledu subjektivně vnímaných ukazatelů a charakteristik podnikatelského prostředí. Například podíl mikropodniků na celkové zaměstnanosti je v Itálii 48% a v Řecku dokonce 57%. Na straně druhé podíl velkých korporací se na zaměstnanosti Velké Británie podílí 45% [2].
Vkládat příspěvky do diskuzí mohou pouze přihlášení uživatelé. Využijte přihlašovací a registrační formulář.