Syndrom vyhoření

Zdroj: 

K tématu celoevropské kampaně Zdravé pracoviště 2014 - 2015 s názvem "Zdravé pracoviště zvládne i stres" přispívá i tento článek, který obsahuje pouze výňatky z publikace vydané Státním zdravotním ústavem (viz odkaz na konci článku).

Psychosociální stres – pracovní i mimopracovní – je v posledních letech intenzivně studován. Důležitost tohoto směru výzkumu je zdůrazněna

1) „tvrdými daty“ statistik ukazujícími, že více než 70 % absencí v práci z důvodů pracovní neschopnosti je zapříčiněno nemocemi, které mají souvislost se stresem,

2) známou zásadou, že nemocem je lépe přecházet, než je léčit. Psychosociální stres v pracovních podmínkách souvisí se sociálním prostředím v práci, organizačními aspekty zaměstnání a obsahem i určitými operačními aspekty prováděného úkolu (úkonu). V oblasti mimopracovního stresu je předmětem výzkumu především problematika chronických denních nepříjemností, mikrostresorů („hassles“) a tzv. životních událostí (např. změna zaměstnání, ztráta zaměstnání, hypotéka, nemoc apod.). Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – mohou být zdrojem zdravotních rizik. Navíc, nadměrné požadavky a stresogenní podmínky v jedné oblasti zasahují do prožívání v druhé oblasti. Naopak, pozitivní zisky z jedné oblasti mohou příznivě ovlivňovat druhou oblast.

Pracovní stres může být klasifikován do několika kategorií:

  • problémy související s rolemi, které jedinec zastává (konflikty rolí);
  • nároky související s obsahem práce (pracovní zatížení a odpovědnost);
  • organizace práce (potíže s komunikací, nejasné vymezení kompetencí a odpovědností);
  • profesní perspektiva (nejasný kariérní řád, nevyužití kvalifikace);
  • fyzické prostředí (hluk, prach, teplota, bezpečnost práce).

Přehled profesí s rizikem vzniku syndromu vyhoření

  • lékaři (zvláště klinici, z nich zvl. lékaři v oborech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, psychiatrie, gynekologie, rizikové obory pediatrie atd.)
  • zdravotní sestry
  • další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici apod.)
  • psychologové a psychoterapeuti
  • sociální pracovníci a pracovnice ve všech oborech
  • učitelé na všech stupních škol
  • pracovníci pošt všeho druhu, zvl. pracovníci u přepážek a poštovní doručovatelé
  • dispečeři a dispečerky (záchranné služby, dopravy atd.)
  • policisté, především v přímém výkonu služby, kriminalisté a členové posádek motorizovaných hlídek
  • právníci, zvl. pak advokáti pracovníci věznic (dozorci, ale i další zaměstnanci)
  • profesionální funkcionáři (v oblasti státní správy, ale i v oblasti sportu či umění), politici, manažeři
  • poradci a informátoři
  • úředníci v bankách a úřadech, orgánech státní správy
  • za určitých okolností (především podle celkové prestiže státu, jeho postavení z hlediska mezinárodního srovnání, prosperity, stavu ekonomiky) příslušníci ozbrojených sil (armáda, letectvo)
  • duchovní a řádové sestry
  • někdy se burnout syndrom projevuje i u nezaměstaneckých kategorií, vždy však u osob, které jsou v jakémkoli kontaktu s druhými lidmi, jsou závislé na jejich hodnocení a mohou být vystaveny působení chronického stresu – např. u výkonných (špičkových) umělců, sportovců, ale také u osob samostatně výdělečně činných (dealeři, prodejci, pojišťovacía reklamní agenti atd.).

Popis příznaků syndromu vyhoření

Přehledný popis jednotlivých příznaků syndromu vyhoření uvádíme nyní v rozčlenění podle úrovní, v nichž se projevují:

Na psychické úrovni

  • Dominuje pocit, že dlouhé a namáhavé úsilí o něco již trvá nadměrně dlouho a efektivita tohoto snažení je v porovnání s vynaloženou námahou nepatrná.
  • Výrazný je pocit celkového, především pak duševního vyčerpání, v duševní oblasti je pak prožíváno především vyčerpání emocionální, dále pak vyčerpání v oblasti kognitivní spolu s výrazným poklesem až ztrátou motivace. Únava je popisována dosti expresivně („mám toho po krk“, „jsem už úplně na dně“, „jsem k smrti unaven“, „cítím se jako vyždímaný“), což je v rozporu s celkovým utlumením a oploštěním emocionality.
  • Dochází k utlumení celkové aktivity, ale zvláště k redukci spontaneity, kreativity, iniciativy a invence.
  • Převažuje depresivní ladění, pocity smutku, frustrace, bezvýchodnosti a beznaděje, tíživě je prožívána marnost vynaloženého úsilí a jeho nízká smysluplnost.
  • Objevuje se přesvědčení o vlastní postradatelnosti až bezcennosti, jež někdy hraničí až s mikromanickými bludy.
  • Projevy negativismu, cynismu a hostility ve vztahu k osobám, jež jsou součástí profesionální práce s lidmi (pacientům, klientům, zákazníkům).
  • Pokles až naprostá ztráta zájmu o témata související s profesí, často též negativní hodnocení instituce, v níž byla profese až dosud vykonávána.
  • Sebelítost, intenzivní prožitek nedostatku uznání.
  • Iritabilita, někdy též (selektivní) interpersonální senzitivita.
  • Redukce činnosti na rutinní postupy, užívání stereotypních frází a klišé.

Na úrovni fyzické

  • Stav celkové únavy organismu, apatie, ochablost.
  • Rychlá unavitelnost, dostavující se po krátkých etapách relativního zotavení.
  • Vegetativní obtíže: bolesti u srdce, změny srdeční frekvence, zažívací obtíže, dýchací obtíže a poruchy (nemožnost se dostatečně nadechnout, „lapání po dechu“, atd.).
  • Bolesti hlavy, často nespecifikované.
  • Poruchy krevního tlaku.
  • Poruchy spánku.
  • Bolesti ve svalech.
  • Přetrvávající celková tenze.
  • Zvýšené riziko vzniku závislostí všeho druhu.
  • Zásahy do rytmu, frekvence a intenzity tělesné aktivity.

Na úrovni sociálních vztahů

  • Celkový útlum sociability, nezájem o hodnocení ze strany druhých osob.
  • Výrazná tendence redukovat kontakt s klienty, často i s kolegy a všemi osobami, majícími vztah k profesi.
  • Zjevná nechuť k vykonávané profesi a všemu, co s ní souvisí (plán či harmonogram práce, zpracování výsledků, dohoda nových či náhradních termínů).
  • Nízká empatie (projevuje se často či téměř vždy u osob s původně vysokou empatií).
  • Konkrétně-operační styl myšlení.
  • Postupné narůstání konfliktů (většinou však nikoli v důsledku jejich aktivního vyvolávání, ale spíše v důsledku nezájmu, lhostejnosti a „sociální apatie“ ve vztahu k okolí).

Rizikové faktory burnout syndromu

  • již samotný život v současné civilizované společnosti, s neustále rostoucím životním tempem a nároky na člověka
  • příslušnost k profesi, obsahující profesionální práci (ale i pouze kontakt) s lidmi
  • nutnost čelit chronickému stresu
  • vysoké až nadměrné požadavky na výkon, nízká autonomie pracovní činnosti, monotonie práce
  • původně vysoký pracovní entuziasmus, angažovanost, zaujetí pro věc
  • chování typu A s důrazem na soutěživost a hostilitu
  • původně vysoká empatie, obětavost, zájem o druhé
  • původně střední až vysoká senzitivita
  • nízká asertivita
  • původně vysoký perfekcionismus, pedantství, odpovědnost
  • neschopnost relaxace
  • negativní afektivita, depresivní ladění
  • úzkostné, fobické a obsedantní rysy
  • vyšší skóre životních událostí a „daily hassles“
  • permanentně prožívaný časový tlak („rush out“ a „rush up“ syndrom)
  • vyšší habituální nastavení na fyzickou reaktivitu ve stresu s permanentně zvýšenou reaktivitou zvláště v oblasti kardiovaskulárního aparátu („hot reactors“)
  • externí lokalizace kontroly
  • nízké či nestabilní sebepojetí a sebehodnocení
  • chronické přesvědčení o neadekvátním společenském uznání a ekonomickém hodnocení vykonávané profese
  • stabilně prožívaný hněv (jako emoční stav), hostilita (jako osobnostní rys) a agrese (jako chování, v němž dochází k behaviorální expresi obojího, tj. tzv. AHA syndrom
  • syndrom „hopelessness-helplessness“ (prožitek bezmoci a beznaděje) a behaviorální ekvivalent, komplex „giving upgiven up“, tj. komplex vzdání se vs. zanechání druhými.

Celá publikace k tomuto tématu je na http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/edice/plne_znani/brozury/syndrom_20vyhoreni.pdf

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail