Ergonomická rizika - zaměřeno na fyzickou, psychickou a zrakovou zátěž

V dnešní době zaměstnavatelé vnímají důležitost ergonomie. Zaměřují se na vyhledávání ergonomických rizik, které se snaží eliminovat, nebo alespoň částečně zmenšit. Uvědomují si, že spokojený zaměstnanec je jeden z nejdůležitějších komponentů prosperující společnosti, jelikož právě na zaměstnancích závisí téměř celý výrobní proces.

Ergonomie se stala za poslední desetiletí jedním z nejvíce řešených problémů v oblasti bezpečnosti práce. Zaměstnavatelé si velmi dobře uvědomují důležitost hodnocení ergonomických rizik, zavádění ergonomických požadavků do praxe, zdravé pracovní podmínky pro zaměstnance, jelikož vědí, že se jim tato „investice“ mnohonásobně vrátí.

Cílem ergonomie je propojit fyziologii člověka a jeho potřeby s technologií. Definice Mezinárodní ergonomické asociace zní: „Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému. Aplikací vhodných metod, teorie i dat zlepšuje lidské zdraví, pohodu i výkonnost.“ [1]

Celková fyzická zátěž

Celková fyzická zátěž je popsána v NV č. 361/2007 Sb. jako zátěž při dynamické fyzické práci vykonávané velkými svalovými skupinami, při které je zatěžováno více než 50 % svalové hmoty. [2] Pro posouzení stupně celkové fyzické zátěže se využívají fyziologická kritéria v podobě energetického výdaje, srdeční frekvence, a také fyzické jednotky hmotnost a síla. Při dlouhodobě vykonávané práci energetický výdej odpovídá přibližně jedné třetině fyzické zdatnosti pracovníka.

Energetický výdej lze měřit dvěma způsoby. První možnost je posouzení tabulkovou metodou pomocí ČSN EN ISO 8996 – Ergonomie tepelného prostředí – Určování metabolizmu. V normě jsou uvedeny tabulky pro odhad nebo výpočet energetického výdeje (dále jen EV) při provádění pracovní činnosti. Hodnocení spočívá v zaznamenání časového harmonogramu pracovní doby, poté se vyhledají příslušné hodnoty EV dle vykonávané činnosti v tabulkách. Následně se vynásobí hodnoty EV počtem minut a poté se veškeré součiny sečtou a vydělí se celkovým počtem odpracovaných minut. Jde ale pouze o odhad energetické náročnosti práce. Druhá varianta je pomocí monitorování srdeční frekvence. Srdeční frekvence reaguje na zatížení organismu. Vzestup srdeční frekvence o 10 tepů odpovídá nárůstu výdeje energie o 4,2 kJ. Tato metoda se využívá při dynamické práci. Přípustné a průměrné limity pro hodnoty energetického výdeje a srdeční frekvence jsou zobrazeny v tabulce 1 a 2. [2, 3]

Tabulka 1 - Srdeční frekvence [2]

Tabulka 2 - Limitní hodnoty pro energetický výdej [2]

Lokální svalová zátěž

Za lokální svalovou zátěž (dále jen LSZ) se považuje zátěž malých svalových skupin při výkonu práce končetinami. Pro hodnocení lokální svalové zátěže je třeba znát vynakládanou svalovou sílu, počty pohybů ruky a předloktí a drobných svalů rukou a prstů. Dále se vyhodnocují pracovní polohy podmíněné rozsahem dynamické a statické složky práce. K měření LSZ se využívají dvě metody. Jedna z možností je porovnávání naměřených hodnot s tabulkovými hodnotami nebo naměřenou hodnotou maximální svalové síly, uzpůsobenou konkrétně na daného pracovníka. Lze měřit tahy, tlaky rukojetí, pracovních pomůcek a jiné pomocí měřidel jako jsou váhy, mincíře, tenzometry. Druhá, přesnější, je metoda integrované elektromyografie, kdy dochází ke snímání elektrofyziologických potenciálů vyšetřovaných svalových skupin. Přístroj pro měření je zobrazen na obrázku 4. K této metodě je potřebný videozáznam pro spočítání pohybů a také se musí změřit čas. Pro posouzení LSZ je nutné posoudit i další kritéria a to nadměrnost, jednostrannost a dlouhodobost. Při překročení hygienických limitů musí být práce obměněna jinou pracovní činností, vystřídáním zaměstnance, nebo přerušována bezpečnostními přestávkami minimálního trvání 5-10 minut po každých 2 hodinách vykonávané práce. [2, 3, 4]

Dle působení pracovní polohy na kosterně-svalový systém se rozlišuje fyziologicky vhodná poloha, která je pro člověka přirozená, a fyziologicky nevhodná poloha. Do fyziologicky vhodné polohy se zařazuje taková poloha trupu a končetin, jež nevyžaduje statické úsilí a výrazné odchylky od neutrální polohy. Neutrální polohou se rozumí optimální postavení každého kloubu, které dovoluje vyvinutí nejvyšší síly, optimální kontrolu pohybu a jeho nejmenší zátěž. [5]

Pracovní poloha je definována těmito faktory:

• individuální vlastnosti pracovníka – antropometrické rozměry těla, tj. výška a hmotnost pracovníka, rozměry končetin, výkonnostní kapacity senzorického a svalově-kosterního systému;
• pracovní místo a pracovní činnost – objemové charakteristiky pracovního místa, uspořádání pracovního místa a jeho výška, rozmístění pracovních pomůcek v dosahové vzdálenosti, zorné podmínky (úhel, vzdálenost), parametry nářadí (rozměry, tvar, velikost).

Pracovní poloha se dělí na přijatelnou, podmíněně přijatelnou a nepřijatelnou dle přílohy č. 5, část C, bod 1-3 NV č. 361/2007 Sb. Hodnocení je složeno z dvoukrokového systému. První krok spočívá v hodnocení poloh konkrétních částí těla dle úhlů. Druhý krok hodnotí podmínky práce, při kterých je činnost vykonávána a zatřídí jí mezi polohu přijatelnou, podmíněně přijatelnou nebo nepřijatelnou. Hodnocení doby trvání v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách se provádí dle přílohy č. 5, část C, obrázek 1–4 NV č. 361/2007 Sb. Při pracích v podmíněně přijatelných a nepřijatelných pracovních polohách překračujících hygienický limit musí být práce přerušena změnou pracovní činnosti, nahrazením jiným zaměstnancem, popřípadě bezpečnostními přestávkami v trvání minimálně 5-10 minut po každých 2 hodinách od zahájení pracovní činnosti. Za nejvhodnější pracovní polohu se považuje střídání práce ve stoje a práce v sedě. [2, 5, 6] Nejčastější poruchy držení těla jsou zobrazeny na obrázku 1.

Obrázek 1 - Postavení páteře [7]

Práce v sedě

Podle odborných odhadů se uvádí, že člověk se sedavým zaměstnáním průměrně za svůj pracovní život stráví 80 000 hodin sezením. Dlouhodobé sezení má negativní důsledky na páteř a pohybový aparát. Nejvíce zatěžovanou části těla je páteř. Na obrázku 2 je vidět, jak se změní držení páteře při posazení bez opory páteře. Toto typicky nesprávné, uvolněné kulaté držení těla se dále vyznačuje předsunutým držení ramen, omezeným dýcháním, stlačením břišních orgánů a přetížením některých svalů a vazů.“ [5] Dlouhodobé sezení s nesprávným držením těla přispívá k poškození meziobratlové ploténky bederní páteře, která může dospět až k výhřezu.

Obrázek 2 -Držení páteře [5]

Na obrázku 3 je zobrazen správný sed, který neškodí lidskému zdraví, a na obrázku 4 nesprávné sezení.

Obrázek 3 – Správný sed [31]

Obrázek 4 – Nesprávný sed [31]

Ruční manipulace s břemeny

Hygienický limity ruční manipulace upravuje § 29 NV č. 361/2007 Sb. Limitní hodnoty pro energetický výdej a srdeční frekvenci jsou uvedeny v příloze č. 5, část A, tabulka 1-4 NV č. 361/2007 Sb. Při překročení stanovených přípustných hygienických limitů musí být práce spjatá s ruční manipulací s břemenem přerušena bezpečnostními přestávkami v souběžném trvání 5–10 minut po každých 2 hodinách práce nebo změněna pracovní činnost, popřípadě rotace pracovníků.

Na operátora výroby působí další rizikové faktory, které ovlivňují jeho pracovní činnost. Operátor výroby ve většině případech pracuje v třísměnném, nebo nepřetržitém provozu. Takový pracovní režim působí negativně na psychiku zaměstnance, jelikož má rozhozený spánkový režim spolu s biorytmem. Operátor výroby většinou provádí pouze jednu, popřípadě dvě pracovní činnosti často zaměřené na detail. Z toho důvodu je pravděpodobný výskyt monotonie a zrakové zátěže.

Psychická zátěž

Práce s psychickou zátěží je definována jako práce spjatá s monotonií, ve vynuceném tempu, v třísměnném nebo nepřetržitém provozu, práce vykonávaná pouze v noční době. Monotonie se člení na 2 druhy. Monotonie pohybová, kdy pracovník vykonává stejné pohybové manuální úkony, a monotonie úkolová, ve které se objevuje nízký počet a různorodost úkolů. Za práci ve vnuceném tempu je považovaná taková práce, kdy pracovník musí přizpůsobit tempo strojovému mechanismu nebo úkolu. Práce s monotonií a ve vnuceném tempu musí být přerušovány bezpečnostními přestávkami v rozsahu 5-10 minut každé 2 odpracované hodiny, nebo se střídají zaměstnanci či pracovní činnost. [2, 6]

Vliv psychické zátěže na lidský organismus

Stres a psychická zátěž působí na lidi jak v pracovním, tak v soukromém životě dennodenně. Záleží potom na jedinci, jak se s danou situací vypořádá. Na pracovišti se často vyskytuje sociální napětí, normy, směnování apod. Všechny tyto pracovní podmínky zatěžují psychiku člověka. Tlak ze špatného pracovního zázemí může mít několik důsledků:

• únava,
• syndrom vyhoření,
• šikana na pracovišti,
• mentální přesycení. [8]

Zraková zátěž

Za práci se zrakovou zátěží je považována práce s náročností na detail, vykonávána za zvláštních světelných podmínek, spojena s neodstranitelným oslňováním, a práce spojena s používáním zvětšovacích přístrojů, sledováním monitorů nebo se zobrazovacími jednotkami. Práce se zrakovou zátěží musí být přerušena bezpečnostními přestávkami v rozmezí 5-10 minut po každých 2 odpracovaných hodinách, nebo se střídají zaměstnanci či pracovní činnost. [9]

Vliv zrakové zátěže na lidské zdraví

V současnosti plné moderní techniky je většina zaměstnanců vystavena práci s počítačem, sledování monitorů a zobrazovacích jednotek. U některých pracovníků tato činnost trvá desítky minut, u některých hodiny, dokonce celé směny. Proto je velmi důležité zabývat se zrakovými podmínkami na pracovišti, aby se předešlo, nebo se alespoň zmírnily příznaky zrakové zátěže. Důsledky zrakové zátěže na zdraví jsou:

• pálení očí,
• zarudlé oči,
• rozmazané vidění,
• únava,
• bolest hlavy apod. [5, 9]

Metod pro hodnocení ergonomických rizik existuje několik. Lze hodnotit celkovou ergonomickou úroveň pracovního místa, například pomocí checklistu nebo dotazníku. Když je pracovní činnost zatížena rizikovým faktorem, lze zvolit metodu zohledňující konkrétní riziko. U operátora výroby se často vyskytuje práce spjatá s fyzickou zátěží, tudíž lze využít metodu RULA, REBA, NIOSH. Metody byly více popisovány v tomto článku.

Zdroje:

[1] BOZPinfo. Co je to ergonomie [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné z: (24) https://www.bozpinfo.cz/co-je-ergonomie;

[2] Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů;

[3] Stavební klub – profi. Měření a hodnocení fyzické zátěže při práci [online]. [cit. 2020- 04-15]. Dostupné z: https://www.stavebniklub.cz/33/mereni-a-hodnoceni-fyzicke-zateze[1]pri-p...

[4] CHUNDELA, Lubor. Ergonomie. Praha: Vydavatelství ČVUT, 2001. ISBN 80-01- 02301-X;

[5] GILBERTOVÁ, Sylva a Oldřich MATOUŠEK. Ergonomie Optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada Publishining, 2002. ISBN 80-247-0226-6;

[6] MALÝ, Stanislav, Miroslav KRÁL a Eva HANÁKOVÁ. ABC ERGONOMIE. Praha: Professional Publishing, 2010. ISBN 978-80-7431-027-0;

[7] Integrovaná elektromyografie. In: Státní zdravotní ústav [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné z: http://www.szu.cz/uploads/Vzdelavaci_akce/CHPPL/DPN_181010/Mocigemba.pdf;

[8] BOZPinfo. Psychická zátěž, její příčiny a projevy v pracovním prostředí [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné z: https://www.bozpinfo.cz/psychicka-zatez-jeji-priciny-projevy-v-pracovnim-prostredi;

[9] CIVOP. Zraková zátěž [online]. [cit. 2020-04-15]. Dostupné z: https://www.civop.cz/zrakova-zatez/.