Ochrana před riziky

Zákaz mobilních telefonů na pracovišti

04.01.2012 | ZDROJ: NOS č. 16/2011 | AUTOR:

Dotaz byl publikován v Novinách odborového svazu č. 16/2011.

KLÍČOVÁ SLOVA: pracovní podmínky, pracoviště, pracovní řád

Zaměstnavatel nám zakázal používat během pracovní doby soukromé mobilní telefony. Potřebuji mít několikrát za den kontakt s dětmi a tak chodím telefonovat na WC a ještě musím hlídat, aby mě tam někdo neslyšel. Mám správný pocit, že jde ze strany zaměstnavatele o diskriminaci?

V daném případě se o diskriminaci nemůže jednat. Diskriminací obecně rozumíme znevýhodnění kvůli pohlaví, rase, národnosti, sociálnímu původu, náboženství, víře apod. Zaměstnavatel musí také zajistit rovné zacházení se všemi zaměstnanci. Vy však uvádíte, že zákaz používání soukromých mobilních telefonů byl nařízen všem zaměstnancům.

Především nutno konstatovat, že zaměstnavatel má plné právo zakázat zaměstnancům používat techniku, která je jeho vlastnictvím, k soukromým účelům zaměstnance. To vyplývá z § 316 zákoníku práce. Zákaz používání soukromých mobilů zákon neřeší.

Při posuzování vašeho dotazu se proto musíme zabývat otázkou, na základě čeho k tomuto zákazu došlo, zda tento zákaz vychází z pracovního řádu nebo vnitřního předpisu. V každém případě by však takovýto zákaz musel být projednán – pokud u vás existuje – s odborovou organizací, protože se tato věc týká většího počtu zaměstnanců. Vedoucím zaměstnancům zaměstnavatele však zákoník práce ukládá v § 302 zákoníku práce povinnost vytvářet na pracovišti příznivé pracovní podmínky. K takovýmto podmínkám jistě patří i harmonie na pracovišti eliminováním zbytečných stresových situací. Pro klid zaměstnankyně - matky je proto jistě důležité, aby i v průběhu pracovní doby měla informaci, že se její dítě v pořádku vrátilo ze školy nebo jiné mimoškolní aktivity. Pokud tedy zaměstnankyně není vázána svou prací např. na pohyb montážního pásu nebo pokud se nezúčastní závažného jednání s klientem apod., je pro zaměstnavatele jistě kontraproduktivní, aby striktně trval na zákazu používání soukromého mobilního telefonu.

Na druhé straně však musíme vzít v úvahu právo zaměstnavatele na to, aby zaměstnanec plně využíval pracovní dobu. Pokládám proto za schůdné, aby tento telefonický kontakt byl prováděn o přestávkách v práci, případně, aby hovor byl směřován pouze k získání základní uklidňující informace o dítěti. Jiný postup, jak ze strany zaměstnavatele tak zaměstnance, by podle mého názoru odporoval dobrým mravům, které jsou jedním ze základních zásad zákoníku práce. Závěrem chci připomenout možnost projednat tuto záležitost se zaměstnavatelem prostřednictvím odborové organizace (pokud u zaměstnavatele působí). Zaměstnavatel je totiž dle § 14 odst. 3 zákoníku práce povinen projednat každou stížnost zaměstnance na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů. Tím není dotčeno právo zaměstnance domáhat se svých práv u soudu.

TISKNOUT | POSLAT MAILEM