Struktura organizace havarijní připravenosti v zóně havarijního plánování

Nepominutelnou náležitostí informativní části vnějšího havarijního plánu je podle vyhlášky č. 383/2000 Sb., popis struktury organizace havarijní připravenosti v zóně havarijního plánování, včetně uvedení kompetencí jejich složek.

Podle zažité praxe se základ organizace havarijní připravenosti přisuzuje podstatě profesní (s vazbou na bezpečnostní systém provozovatele – potencionálního ohrožovatele), a profesionální, vyjádřené podílem záchranného systému provozovatele i teritoria. Kontinuitě subjektů struktury havarijní připravenosti sledovaného teritoria však bývá pojednáno mnohem méně. Určité informace v této rovině nabízí tento článek.

Nejobecnější je připravenost definována jako připravenost lidských, materiálních, finančních a dalších zdrojů k minimalizaci ničivých dopadů havárie. Má organizační základ v prevenci vzniku havárie a implementaci v represi, tj. v záchranných, likvidačních a asanačních pracích. Prevencí jsou zde myšlena organizační a technická opatření nebo činnosti, jejichž cílem je havárii předejít, resp. zmírnit její následky.

Havarijní připravenost v zóně havarijního plánování

Základním rysem havarijní připravenosti je vysoká míra participace subjektů havarijního plánování na všech opatřeních, která mají spojitost s úkoly prevence havárie nebo s úkoly její přímé likvidace.

Strukturu organizace havarijní připravenosti (její jednotlivé články) tvoří v zóně havarijního plánování daného objektu připravenost těchto subjektů:

• provozovatele (činnosti/zdrojů rizik),
• obecních úřadů v zóně, dalších správních úřadů,
• disponentů silami a prostředky (operačních a informačních středisek IZS, základních složek IZS a dalších organizací),
• veřejnosti (občanů, pobývajících v zóně, fyzických nebo právnických osob, které mají sídlo v zóně havarijního plánování, nebo jejichž podnikání je zaměřeno do zóny havarijního plánování) viz obr. 1

Celkový stav připravenosti je závislý:

U provozovatele

• na úrovni bezpečnostního programu prevence,
• na obsahu bezpečnostní zprávy,
• na kvalitě vnitřního havarijního plánu,
• na organizaci dohlídky nad dodržováním bezpečnostních opatření za běžného provozu objektu,
• na schopnostech jednání managementu v případě nebezpečí vzniku závažné havárie nebo při ní,

u obecních úřadů a dalších správních úřadů

• na podmínkách komunikace s jinými správními úřady, právnickými a podnikajícími fyzickými osobami,
• na sladění preventivních a bezpečnostních opatření správních úřadů, právnických a podnikajících fyzických osob,
• na přípravě poskytování informací o vzniku a následcích závažné havárie v zóně havarijního plánování,
• na informování veřejnosti o záchranných a likvidačních pracích a ochraně obyvatelstva, zveřejnění nařízení obcí,
• na opatřeních varování, evakuace, (ukrytí),
• na organizování přípravy k sebeochraně a vzájemné pomoci,

u disponentů silami a prostředky

• na úrovni vnějšího havarijního plánu,
• na připravenosti operačních a informačních středisek IZS,
• na pohotovosti složek a zásahových jednotek IZS,
• na propracování poplachového plánu,
• na přípravě odborného personálu, materiálu a techniky,
• na kvalitě řízení zásahu,

u veřejnosti

• na úrovni vnějšího havarijního plánu,
• na aktivním získání informací (např. účasti na školeních), na individuálních dovednostech,
• na možnostech poskytnutí osobní nebo věcné pomoci,
• na schopnostech sebeochrany a vzájemné pomoci.

Podle koexistence a působení uvedených subjektů dělíme havarijní opatření na:

• systémová (charakterizovaná systémovým přístupem k minimalizaci vzniku závažných havárií),
• operativní (vycházející z komunikace, rozhodování a odpovídajícího výkonu činností za situace, kdy závažná havárie nastala nebo kdy bezprostředně hrozí).

Z pouhého náhledu na strukturu organizace havarijní připravenosti je zřejmé, že se v komplexu působení uplatňují jak vnitřní vazby u každého ze subjektů, tak i vnější vazby mezi subjekty.

Míra vyváženosti ohrožení závažnou havárií

Chceme-li tedy posuzovat míru (celkovou výslednost) organizace havarijní připravenosti „sledovaného území“, musíme nalézt vhodný parametr pro tento systém. Jako nejlépe aplikovatelný se jeví „index vlivu“ (sociometrický pojem, vyjadřující sílu jednotlivých článků organizace).

Index vlivu zde vyjadřuje váhu (sílu) prvků jednotlivých subjektů havarijní připravenosti v celkové organizaci havarijní připravenosti, přičemž mezi nimi existuje sociogenní (vznikající v důsledku různých druhů a forem společenského vlivu) vazby. Má praktický význam pro stanovení míry vyváženosti ohrožení závažnou havárií (obr.2).

Hypoteticky se nabízí možnost definovat index vlivu matematicky. Pro přiřazení hodnot k váze jednotlivých subjektů, stavěných proti ohrožení, však schází potřebný algoritmus.

Míra vyváženosti ohrožení závažnou havárií vychází jako výslednice proměn váhy buď na straně potenciálu ohrožení závažnou havárií nebo na straně potenciálu vyvažujícího ohrožení závažnou havárií. (Názorně je proměnnou změna velikosti příslušné kružnice a tím i změna velikosti průniku).

Ohrožení zde existuje objektivně, jak závisle, tak nezávisle na jednání a chování provozovatele a aktérů vedle něj, častěji jako nezáměrné. Toho, kdo je ohrožen, staví před nutnost rozhodnout, jak se zachovat. Už z toho důvodu je havarijní připravenost základním prvkem ochrany před potencionálním ohrožením. Se zvyšováním potenciálu připravenosti se potencionál ohrožení snižuje a aktivně mírní existující riziko (závislost vyjadřuje obrázek č. 2).

Program zvyšování havarijní připravenosti

S jistotou lze stát za stanoviskem, že zvyšování havarijní připravenosti není jen požadavkem na bezpečný provoz provozovatele, ale celkově požadavkem společenským. Snad s výjimkou jednotlivého občana, který své možnosti připravenosti odvozuje ponejvíce od aktivity zbývajících subjektů, je pro tyto subjekty potřebný program zvyšování havarijní připravenosti.

Představa může být taková, že bude obsahovat:

• návrhy preventivních opatření ke zmírnění velikosti dopadů možné havárie a omezení opakování jejich důsledků,
• standardní operační postupy pro jednotlivé scénáře vzniku, projevu a působení závažné havárie.

Obsah lze vyložit do jednoduché tabulky

Zájem o program zvyšování havarijní připravenosti bude vždy úměrný tomu, jak často a jak naléhavě bude u subjektů organizace havarijní připravenosti frekventována otázka „co komplexu připravenosti chybí“. Rozhodně jako u většiny programů to budou peníze. Může to však být i nezhodnocení rezerv, odstranění překonaných stereotypů, nízké vědomí a neadresný dosah odpovědnosti, chabá nebo žádná kontrola. Vše vyúsťuje do umění řádně definovat cíle, chtít je naplnit a včasně reagovat na jejich modifikaci.

Neméně důležité je nepokládat za diletantství, pokud vedoucí subjektů struktury organizace havarijní připravenosti požadují v rámci týmové práce od jím řízených osob průběžné informace o zjištěných odchylkách standardu.

Znamená to, vést podle působnosti jednotlivých subjektů strukturovaná bezpečnostní jednání a dát s oporou legislativy této problematice prostor nejen v technologiích a režimech provozovatelů, ale i ve veřejné regionální administrativě. Jinak zůstane havarijní připravenost věcí separovaného zájmu a vůle více, než povinností.

ZDROJ:
Hendrych, T.: Struktura organizace havarijní připravenosti v zóně havarijního plánování. 112, č. 1 (2004).