Rizikové faktory pracovních systémů – část 1

Vymezení pojmu pracovní systém. Terminologie související s pracovním systémem. Rizikové faktory pracovních systémů.

Úvod

V poslední době začínají být v odborném tisku frekventovanými termíny pracovní systém, rizikové faktory pracovních systémů, bezpečnost pracovních systémů atd. Tyto termíny se používají především v souvislosti s profesionální bezpečností a ochranou zdraví při práci. Toto sdělení si klade za cíl objasnit některé s používaných a uváděných termínů a jejich správné chápání a použití  pro laickou i odbornou veřejnost. Článek je základním vstupem do problematiky. Pokud má čtenář zájem blíže se seznámit s dalšími pojmy a souvislostmi, odkazuji na literaturu uvedenou na závěr článku, případně na další literaturu.

Vymezení pojmu pracovní systém

Pracovním systémem se rozumí systém skládající se z osoby (osob) a pracovního zařízení, jejichž součinností v rámci pracovního procesu je plněn určitý pracovní úkol v daném pracovním prostředí a za okolností určených pracovním úkolem  (ČSN ISO 6385).
Jednotlivé složky pracovního systému tj. člověk - stroj - prostředí, jsou charakterizovány jako systém pro který platí obecné vymezení systému jako takového. Jedná se o skupinu (množiny) částí, elementů, složek apod., jež mají určité vlastnosti, vzájemně na sebe působí a ovlivňují se, plní určité funkce s ohledem na stanovený cíl v daných podmínkách. Z hlediska typu interakcí všech složek, k nimž v pracovních systémech dochází, lze rozlišit dva směry: působení  pracovního prostředku, pracovního procesu a pracovního prostředí na člověka a  způsob, kterým člověk využívá svou výkonovou kapacitu (fyzickou, senzorickou a mentální) při práci. 
Působení pracovního prostředku, tj. určitého typu stroje či zařízení, používané pracovní postupy a technologie, ale i charakter prostředí, mohou být jak pozitivní, tak negativní. Výsledkem těchto interakcí je např. získávání nových dovedností, znalostí, zvýšení fyzické zdatnosti, odolnosti proti zátěži (větší zátěžová tolerance), uspokojení z práce apod., tedy působení pozitivní. Důsledky negativními, souhrnně označovanými jako různé subjektivní příznaky až poškození zdraví a duševní rovnováhy jsou např. únava  (lokální, celková, chronická), potíže a příznaky týkající se dysfunkce smyslových analyzátorů (zrak, sluch), poškození svalověkosterního či nervového systému, vnitřních orgánů, vznik pracovních úrazů, průmyslových otrav a nemocí z povolání.
Funkce člověka, tj. typ úkonů, operací a účinnost jeho zásahů v rámci pracovního úkolu (druhý typ interakcí), jsou závislé na jeho celkové připravenosti a vybavenosti. V souhrnu jde o výkonovou kapacitu, závislou na řadě faktorů, jako je pohlaví, věk, fyzická zdatnost, trénovanost, znalosti, dovednosti, motivace k práci, celkový a aktuální zdravotní stav apod.
Formy interakcí mezi člověkem, pracovním prostředkem a prostředím, v němž je pracovní úkol vykonáván, jsou závislé na typu pracovního systému.

Definiční a terminologické otázky v souvislosti  s pracovními systémy

Na tyto otázky není ještě mezi odborníky této multidisciplinární tématiky jednotný názor  a jednotlivé  obory  používají pro určité termíny různě posunuté nebo odlišné výklady, nebo určité výklady používají pro různé termíny, i když  výklad by měl být uveden jen k termínu jednomu.
Jistou pomocí je ČSN ISO 6385 "Zásady ergonomického řešení pracovních systémů", kde se pracovním prostředím rozumějí fyzikální, chemické, biologické, sociální a kulturní činitelé působící na osoby v pracovním procesu. Pracovní proces je dále definován podle uvedené normy jako časový a prostorový postup vzájemného působení (interakce) osob, pracovního zařízení, materiálu, energií a informací v mezích určitého pracovního systému. Riziko či rizikovost pracovního systému je dána pravděpodobností, že při určitých vlastnostech výrobního zařízení, použitého v pracovním procesu může dojít k poškození zdraví. Rizikový (škodlivý) faktor pracovního prostředí je takový faktor, jehož účinek za určitých podmínek vede k onemocnění, úrazu nebo ke snížení pracovní schopnosti pracovníka. Podle úrovně a trvání expozice se škodlivý faktor pracovního prostředí může stát nebezpečným v různém rozsahu.
Cílem prevence je dosažení takového stavu výrobního zařízení a výrobního procesu, který je označen jako bezpečný (bezrizikový) a v němž současně vlastnosti výrobního zařízení splňují předepsané normy a technologické procesy probíhají v normativně stanovených podmínkách.
Pravděpodobnost a závažnost důsledků rizika (jako je např. pracovní úraz či nemoc z povolání) je dána výslednicí krátkodobého či dlouhodobého účinku (působení, expozice) rizikového faktoru a jednání člověka. Rizikovým faktorem mohou být určité konstrukční vlastnosti pracovního prostředku, vlastnosti energií, materiálů, chemických látek atd., vlastní technologický proces a mohli bychom uvést řadu dalších a také podmínky ztěžující bezpečný výkon práce. Těmito podmínkami může být omezený prostor, práce ve výškách, nevhodné typy ručních nástrojů, manipulace s těžkými břemeny, hluk, vibrace, nevhodné mikroklimatické podmínky, atd. 

Další přístupy definují pracovní systém jako komplex zahrnující lidského činitele, technická zařízení (stroje, technologie) energie, látky, materiály a pracovní prostředí (pracovní podmínky,  organizaci a řízení) v rámci kterého jsou prováděny pracovní činnosti.
Rizikový faktor pracovního systému je definován jako určitý typ rizika možného zranění nebo poškození zdraví při práci. Sám pojem rizika lze zjednodušeně definovat jako kombinaci či součin pravděpodobnosti vzniku a velikosti následku (možného zranění nebo poškození zdraví) určité nebezpečné situace vytvořené v rámci pracovního systému. Například v souvislosti se strojním vybavením (strojem) lze rozlišit následující rizikové faktory: riziko mechanického, elektrického a tepelného poškození zdraví a dále rizikové faktory jako hluk, vibrace, záření, nebezpečné materiály a látky, nedodržení nebo zanedbání ergonomických zásad při konstrukci strojních zařízení. Nelze opomenout také pracovní podmínky nastavené v pracovním systému, např. způsob rotace pracovních směn. Tedy můžeme mít optimální úroveň pracovního prostředí s maximálně potlačenými rizikovými faktory a přesto právě působení pracovních podmínek může mít zásadní vliv na nežádoucí události daného pracovního systému.  Proto má takový význam zvažování kombinací uvedených rizikových faktorů. I když jednotlivé rizikové faktory jsou relativně na přijatelné úrovni, jejich vzájemné působení a ovlivňování může vytvářet významné riziko poškození zdraví.
Důležitým hlediskem při řešení vhodného pracovního místa jsou podmínky a okolnosti v nichž pracovník bude pracovat, tj. pracovní prostředí, které je dáno souborem fyzikálních, chemických a biologických faktorů, které svou kvalitou a kvantitou, případně dobou působení, mohou nepříznivě ovlivnit zdravotní stav pracovníka. Můžeme konstatovat, že samo pracovní prostředí je integrovaným rizikovým faktorem, který je složen z řady dílčích rizikových faktorů ovlivňujících významným způsobem pracovní systém.
Pracovní místo lze definovat jako část pracoviště na kterém pracovník vykonává pracovní činnost požadovanou technologií výroby. Rozlišují se např. pracovní místa trvalá (pracovník se zdržuje na pracovním místě více než polovinu času pracovní směny), přechodná (pracovník se na nich zdržuje kratší dobu než polovinu času pracovní směny) a vedlejší (pracovník vykonává přípravné a pomocné práce).
K pracovním podmínkám náleží např.  délka a rozložení pracovní doby, způsob rotace pracovních směn, mzda a další formy hodnocení pracovníků, úroveň péče o pracovníky, možnosti zvyšování kvalifikace a profesionálního postupu (personální politika organizace), postavení, funkce a prestiž organizace, její rozvoj a perspektiva, atd.
Pracovním postupem se rozumí sled úkonů, operací a skupin operací ručních a strojních, které na sebe v čase navazují.

Typy pracovních systémů

Dále je uveden příklad možného dělení pracovních systémů, které se liší zdrojem energie, složitostí nástrojů a pracovních úkonů, požadavky a nároky na pracovní sílu atd. Pochopitelně i rizikové faktory a rizika těchto pracovních systémů jsou různá. Jedná se o pracovní systémy:

  • s jednoduchým nástrojem
  • s nářadím s vnějším přívodem energie
  • se stacionárními stroji
  • s poloautomatickými a automatickými stroji
  • s dálkově řízenými strojními linkami
  • s montážními linkami (pásové a proudové výroby)
  • s mobilními  stroji

Rizikové faktory pracovních systémů

Charakter a činnost pracovních systémů jsou prostředím, kde jsou vždy přítomny rizikové faktory a rizika, které mohou mít následky na člověka (zaměstnance nebo v okolí pracovního systému), na životní prostředí a majetek, případně se může jednat o působení kombinované (tj. na člověka, životní prostředí a majetek).
Následky událostí vyplývajících z rizik pracovních systémů pro zdraví a životy lidí lze v základním přístupu rozdělit na pracovní úrazy, nemoci z povolání a následky z obecného ohrožení lidí v okolí rizikového zařízení (okamžité nebo následné), případně zprostředkované prostřednictvím poškození životního prostředí.

Rizikové faktory pracovního systému lze rozdělit na:

  1. fyzikální
  2. chemické
  3. biologické
  4. ergonomické (antropometrické, fyziologické) a psycho - sociální
  5. kombinované pod body 1 až 4

Fyzikální rizikové faktory pracovního systému lze dále dělit  na:

  1. mechanické,
  2. prašnost,
  3. mikroklimatické,
  4. hluk a vibrace,
  5. elektrická, magnetická a elektromagnetická pole,
  6. UV a IR záření a lasery,
  7. Ionizující záření.

Chemické rizikové faktory lze dále dělit na faktory působení:

  1. jednotlivých chemických látek nebo kombinovaných účinků více látek působících dlouhodobě nepříznivě na lidské zdraví při dostatečných expozicích,
  2. jednotlivých chemických látek nebo kombinovaných účinků více látek působících okamžitě, náhlé a přímé poškození zdraví, 
  3. chemických látek (nebo jejich kombinací, směsí), jejichž reakce působí nežádoucí události typu požárů a explozí.

Biologické rizikové faktory pracovního systému lze dále dělit na faktory způsobující:

  1. onemocnění přenosná a parazitární,
  2. onemocnění přenosná ze zvířat na člověka,
  3. nemoci z prachů,
  4. okamžité a náhlé poškození zdraví člověka (biologická agens).

Ergonomické a psycho-sociální rizikové faktory pracovního systému lze dále dělit na faktor působení:

  1. prostorového řešení pracoviště a pracovního místa,
  2. pracovních poloh,
  3. pracovních pohybů,
  4. fyzické náročnosti práce,
  5. manipulace s břemeny,
  6. monotonie pracovní činnosti,
  7. pracovní doby, směnnosti a noční práce,
  8. sociálního klimatu na pracovišti,
  9. osobní spokojenosti zaměstnanců.

Nejčastější rizikové faktory pracovních systémů

Typické rizikové faktory běžných pracovních systémů lze rozdělit do následujících skupin:

Mechanické

  1. tvary a povrchy stroje a nástroje či technického zařízení - ostré hrany, rohy, drsné povrchy, ostré nástroje apod.
  2. pohyblivé části stroje - unášecí zařízení, ozubená kola, převody, lisovací přípravky, brusné kotouče, řezací zařízení, kotoučové pily atd.
  3. rizikové ruční nástroje, pomůcky - nože, nůžky, sekáče, nevhodné tvary rukojetí atd.
  4. odletující úlomky, třísky - při broušení, soustružení apod.
  5. nevhodné řešení pracovního místa - kluzká, skloněná, nerovná podlaha, omezený pracovní prostor apod.
  6. uvolnění, pád, utržení části stroje nebo zpracovávaného či dopravovaného materiálu, roztržení, převržení
  7. pády osob při práci na plošinách, žebřících, při práci ve výškách apod.

Energetické

  1. elektrická energie -  nedostatečné uzemnění, nedostatečná proudová, příp. napěťová ochrana, obnažené vodiče, nežádoucí zapojení, chybná instalace apod.
  2. záření a lasery -  záření ultrafialové, infračervené, elektromagnetické, ionizující, lasery.

Požár, exploze

rizika průmyslových nehod a havárií - únik chemických látek, exploze tlakových nádob atd.

Teplotní faktory

vysoká teplota povrchu strojů, kapalin, materiálů, obrobků, pecí apod., nízká teplota chladírenských zařízení (ztěžující klimatické podmínky)

Hluk a vibrace

emisní a imisní hluk, ultrazvuk, celotělový a lokální přenos vibrací.

Aerosoly

plynné, kapalné a pevné (jejich kombinace).

Mimořádné tlaky

práce v kesonech, výšková nemoc.

Biologické faktory

rizika přenosu infekčních agens ze zdrojů na pracovníka (člověk - člověk, zvíře - člověk).

Rizika vyplývající z nesplnění ergonomických požadavků(psychofyziologická):

  1. uspořádání pracovního místa s ohledem na tělesné rozměry populace (manipulační prostor, roviny, dosahy)
  2. energetický výdej (fyzická namáhavost práce)
  3. pracovní polohy hlavní a vedlejší
  4. pracovní pohyby (zatížení svalových skupin, dráhy, frekvence, přesnost, vizuálně-motorická koordinace, monotonie)
  5. náročnost senzorických procesů (zrakové, sluchové a taktilní funkce).

Kombinované účinky chemických škodlivin

(účinky látek na pracovišti, kde se vyskytují současně dvě a více škodlivin); rozlišují se tři typy kombinovaného účinku chemických škodlivin:

  1. neutralizační (antagonistický, inhibiční) - jednotlivé škodliviny mají protichůdné účinky, při expozici se částečně nebo úplně ruší; při inhibici některé složky zeslabují účinek jiných složek, ačkoliv při samostatném působení nemají protichůdné účinky (např. současná přítomnost určité kyseliny a zásady v ovzduší)
  2. synergický (aditivní) - jednotlivé škodliviny mají účinky podobného typu. Pokud není synergie úplná, je účinek méně než aditivní (např. toluen a xylen)
  3. potenciální (agravující) -  některé škodliviny zesilují účinek jiných a je tedy větší než aditivní (např. aerosol anorganické kyseliny a pevný aerosol kyanidů sodíku, draslíku apod.).

Kombinované společné působení rizikových faktorů

Jedná se o fyzikální, chemické a biologické faktory, které působí současně nebo následně na organismus v souvislosti se zvýšenými nároky na energetický výdej, na senzorické a mentální procesy, na imunologický systém apod.

Při hodnocení možných účinků uvedených rizik je nezbytné vzít v úvahu i synergické projevy jejich působení a možnost ohrožení lidí, životního prostředí a majetku.

Literatura:

  1. Manuál prevence v lékařské praxi. V. Prevence nepříznivého působení faktorů, pracovního prostředí a pracovních procesů, SZÚ Praha 1998, 142 s.
  2. Kolektiv autorů: Identifikace a hodnocení rizik – odborná příprava inspektorů (závěrečná zpráva úkolu č. 98.4.05), VÚBP Praha, 1998.
  3. Matoušek, O. - Baumruk, J.: Hodnocení pracovních míst, pracovišť a prací z hlediska ochrany zdraví (část 1), Bezpečnost a hygiena práce 5 (1999), s. 15-18.
  4. ČSN ISO 6385 (1993) Ergonomické zásady pro navrhování pracovních systémů (83 3510).

Zdroj:
RNDr. Stanislav Malý, VÚBP

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail