Psychická zátěž, její příčiny a projevy v pracovním prostředí

Úvod a psychologie práce

Úvod a psychologie práce

V pracovním procesu působí na člověka řada vlivů, jejichž účinek může za určitých podmínek vést k onemocnění nebo snížení pracovní schopnosti pracovníka = rizikové (škodlivé) faktory.

Je definováno 13 faktorů, ale nejčastěji se vyskytuje:

• Hluk, prach, chemické látky – práce v průmyslu
• Fyzická zátěž – nejčastěji zátěž drobných svalů ruky a předloktí
• Pracovní poloha – podmínky uspořádání pracovních míst
• Psychická zátěž – monotónie, vnucené pracovní tempo …
• Zraková zátěž – sledování obrazovky (monitoru) po dobu delší než polovinu směny

Pokud se na pracovišti zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru a při zjišťování, hodnocení a přijímání opatření k dodržení nejvýše přípustných hodnot postupovat podle zvláštních předpisů.

Zvláštním případem je psychická zátěž, kterou v podstatě změřit nelze. U každého jedince (pracovníka) se hranice pocitu pracovní spokojenosti a naopak pocitu pracovní nespokojenosti různí.

Psychologie práce

Psychologie práce je teoretickou a užitou vědou, která se zabývá studiem psychologických zvláštností, podmínek a vztahů pracovní činnosti člověka v určitém pracovním prostředí. 

Praktické cíle psychologie práce vycházejí z uplatňování poznatků o vztazích mezi faktory ovlivňujícími pracovní výkonnost. Předpoklady vysoké pracovní výkonnosti jsou jednak osobní, na straně subjektu a jednak na straně pracovních podmínek. V obou případech hledáme faktory, které pracovní výkon podporují nebo jej brzdí. Mezi osobní předpoklady pracovní výkonnosti řadíme např. povahové vlastnosti pracovníka, které budou ovlivňovat žádoucí pracovní pohodu, tzn. jedná–li se o osoby s tendencí vyvolávat konflikty a napětí, s agresivními rysy, netolerantní nebo naopak osoby s malou sebedůvěrou, úzkostné, nerozhodné, sociálně a emočně nevyrovnané pak je lze hodnotit jako nepřispívající k pracovní pohodě a dochází k negativnímu ovlivnění sociálního klima na pracovišti a vzniku sociálního napětí.

Příznakem sociálního napětí může být například celková pracovní nespokojenost, která se projevuji častějším výskytem žádostí o přechod na jiné pracoviště (vnitropodniková fluktuace), častými návštěvami lékaře nebo fluktuací mimopodnikovou. Důvody změny pracoviště nebo přechodu do jiného podniku v důsledku narušených interpersonálních vztahů jsou často transformovány do jiných příčin.