Odborná příprava pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou

Část 3. Stávající (nežádoucí) stav

Část 3. Stávající (nežádoucí) stav

V jednom z předchozích odstavců zazněl pojem "instruktor prací ve výškách". Kdo vlastně může školit práce ve výškách a nad volnou hloubkou (bezpečnost práce ve výškách a nad volnou hloubkou)? Bohužel poté, co vyhláška č. 601/2006 Sb. zrušila vyhlášku č. 324/1990 Sb., v důsledku právního vakua může školit každý. A to se také děje. Do roku 2005 školili pouze instruktoři, kteří tak činili na základě absolvování předchozího školení a ověření znalostí u subjektu, který byl akreditován ke školení instruktorů. Oporu měli právě ve zrušené vyhlášce č. 324/1990 Sb, § 2 Výklad pojmů "pro účely této vyhlášky se rozumí

r) instruktorem horolezecké (speleologické) techniky pracovník oprávněný provádět školení a ověřování vědomostí a dovedností potřebných pro provádění výškových prací pomocí horolezecké (speleologické) techniky,

s) horolezeckou (speleologickou) technikou praktické používání vědomostí, dovedností, technických prostředků a zařízení sportovního lezectví pro provádění stavebních prací ve výškách a nad volnou hloubkou

t) horolezeckou (speleologickou) kvalifikací soubor vědomostí a dovedností, které umožňují bezpečné používání horolezecké (speleologické) techniky

§ 9 Povinnosti dodavatelů stavebních prací, odst. 3: "Školení, zaučení a ověřování znalostí pracovníků, kteří provádějí nebo řídí práce uvedené v odstavci 2 písm. d) (pomocí horolezecké (speleologické) techniky, pozn. aut.) mohou vykonávat jen instruktoři horolezecké (speleologické) techniky a práce uvedené v odstavci 2 písm. e) jen instruktoři lešenářské techniky."

Poté však v důsledku legislativního vakua (žádný předpis totiž nestanovoval, kdo může školit), začal školit doslova každý. Ať už to byl sportovní horolezec, teoretik z kanceláře, preventista BOZP, výrobce OOP, prodejce OOP, prostě každý. Mnozí z těch, kteří před změnou legislativy nezvládli požadavky ani na "uživatelskou" úroveň, začali najednou vystupovat jako zkušení instruktoři (absence předpisů se netýká problematiky prací ve výškách a nad volnou hloubkou v podmínkách AČR, PČR, požární ochrany či důlního záchranářství).

Školení v podání nekompetentního školitele mohlo být příčinou popisované nehody pracovníka na jeřábové dráze (viz tento článek), neboť kvalifikovaný instruktor by jej poučil o nutnosti použití tzv. dvojité odsedací smyčky a proškolil by jej v překonávání překážky s takovouto výstrojí. A pokud by mu ji zaměstnavatel odmítl poskytnout, věděl by, že jednak tím zaměstnavatel porušuje svou zákonnou povinnost, a dále, že on sám je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví a že takovéto odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění jeho povinností.

Korunkou všeho byly kurzy výškových pracovníků (výškových specialistů) akreditované MŠMT. Na první pohled to mělo punc kvality, ve skutečnosti však úroveň i takto akreditovaných kurzů byla prachbídná. Důvodem je skutečnost, že podstatné pro získání akreditace od MŠMT je splnění formálních náležitostí žádosti o udělení akreditace (které jsou stejné pro všechny kurzy, tedy jak pro kurzy výškových prací, tak i pro kurzy kadeřnictví, účetnictví či péče o pleť), nikoliv obsahová náplň kurzu či kvalifikovaný lektorský sbor s odpovídajícími zkušenostmi.

Nelze to mít pracovníkům MŠMT za zlé, neboť oni pouze plní své pracovní povinnosti a nemohou mít bližší povědomí o požadavcích na BOZP na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky. Takovéto povědomí by člověk očekával spíše u pracovníků MPSV.

Proto je poněkud nepochopitelné, jak mohlo MPSV vydat v roce 2012 publikaci obsahující závažné vady. Publikaci lze odpustit to, že je vesměs katalogem jistého výrobce, stejně jako je možné jí odpustit gramatické chyby a překlepy, možná i chyby v letech vydání právních předpisů a terminologické či faktické nedostatky. Používání termínů, zaměňování pojmů apod. nijak zvlášť čtenáře na životě neohrozí, avšak nabádání k užití sportovní horolezecké výstroje pro práce ve výškách, neboť podle autora je to prý opodstatněné a bezpečnější, či vázání uzlů na šitých textilních smyčkách a podobná "zvěrstva" v žádném případě odpustit nelze.

Těch necelých deset let "chaosu" a "anarchie" ukázalo, že stávající stav je naprosto nevhodný, a že teoretická školení a zkoušky naprosto nedostačují. Na pracovníky je přenášena veškerá odpovědnost tím, že podepíší osnovu školení, avšak nikdo neřeší, že ani neví, co jsou úkony, s nimiž byli seznámeni (seznámením se jak známo rozumí podepsaný záznam), že tyto úkony nikdy fyzicky neprovedli, že nepochopili, k čemu dané úkony jsou a jak se provádí. A skutečnost, že jim školitel úkony předvede, je nevyhovující a nedokáže nahradit praktický výcvik.

Zářnou ukázkou může být příspěvek do rubriky Takto rozhodně ne! "Chybné ukotvení OOPP pro práci ve výškách" od pana D. Pretsche. V něm autor píše, že pracovníci "byli dle dokumentace proškoleni pro práce ve výškách i s praktickou ukázkou práce s OOPP". Pokud by však absolvovali seriózní školení a praktický výcvik, ke stavu na fotografiích by pravděpodobně nedošlo.

Jiskrou nadějí se zpočátku zdála být snaha o zařazení profesních kvalifikací pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou do Národní soustavy povolání a Národní soustavy kvalifikací. Zajisté by to bylo skvělé, pokud by to fungovalo a pokud by za celým projektem stáli odborníci z oboru seznámení s legislativou, technickými normami, BOZP a hlavně s praktickými postupy a záchranářstvím, nikoliv administrativní pracovníci, obchodníci a podobně. Bohužel často ty nejlepší úmysly lemují pouze cestu do pekel. Naštěstí však zatím není všem dnům konec a odpovědní pracovníci si uvědomí, že je nezbytné oslovit externí odborníky na danou problematiku, kteří by projekt vytvořili podle skutečných potřeb a požadavků profesní veřejnosti.