Ochrana před sociálně patogenními jevy při mimoškolní práci s dětmi

V lidské společnosti „nebezpečí nechodí po horách“, ale vždy mezi lidmi – právě proto je při veškeré práci s dětmi kladen velký důraz na odpovědný a kvalifikovaný přístup vedoucích kolektivů, kteří by měli veškerým problémů předcházet především prevencí. Sociálně patogenní jevy (které jsou nejvíce patrné zejména v mezilidsky sterilních městech) kladou na všechny dospělé v blízkosti dětských kolektivů značné morální nároky a proto si stručně shrňme nejdůležitější zásady:

Dobrý vedoucí

• učí děti komunikativnosti, dovednosti zeptat se na cestu, požádat o pomoc v nouzi, ale současně také mluví  s dětmi o možných nebezpečích, vysvětluje a učí děti ostražitosti před cizími osobami, které sami naváží s dětmi kontakt, přehnaně nabízejí pomoc, snaží se dítě nalákat do auta, do bytu, do chaty,… na jakékoliv osamělé místo
• naučí děti nebát se v noci v lese, ale i ostražitosti v šeru a tmě města
• sleduje a vyhodnocuje vztahy v oddíle (dětí a vedoucích, dětí navzájem,…) dokáže zachytit  šikanu v zárodku, kdy je relativně snadnější se jí postavit
• volí co nejméně činností, kdy vedoucí (a ostatní známí dospělí kolem oddílu) je s dítětem sám v ústraní – příliš časté „promluvy mezi čtyřma očima“ apod., zejména např. po setmění na táboře
• všímá si, jak které dítě reaguje na jednotlivé vedoucí při doteku (poplácání po rameni, pohlazení po vlasech,…)
• dodržuje intimitu při mytí, převlékání – nejen dospělý, ale i dítě má právo na soukromí
• vyžaduje přihlášky do oddílu a přihlášky na víkendové akce i od „náctiletých“, i když má pocit, že to pod úroveň (jejich i vedoucího)
• na příkladu vlastním a ostatních dospělých na akci ukazuje dětem, že je normální nekouřit a nepít alkohol (ani pivo nebo víno po večerce) alespoň na našich akcích, o jakýchkoliv drogách platí totéž
• ví, že nejlepší prevencí řady sociálně patogenních jevů je nabitý zajímavý program, že osobní volno dětí neznamená osobní volno pro vedoucího
• nejen ví, kde děti jsou, ale také co dělají

Při hrách ve městě dobrý vedoucí

• vyšle děti bez doprovodu jen do míst, která děti znají, vždy však s ohledem na věk a zkušenosti dětí
• utvoří z dětí  koedukované skupiny (dvojice či trojice, max. čtveřice)
• nikdy neposílá děti jednotlivě
• volí taková pravidla hry, aby měl přehled, kam šla jaká skupina plnit úkol do hry
• dává přednost jednotlivým úkolům, mezi kterými se děti vrací např. do klubovny, kde si vyzvednou další úkol, v rámci strategie mohou děti sami zvolit pořadí úkolů
• nikdy „nevypustí“ děti do města (ani dětem známého) s dlouhým seznamem úkolů a dlouhým časovým limitem, např. 2 hodiny
• šikovným způsobem do pravidel hry zapracuje upozornění na pouliční provoz, bezpečnost při přecházení,… podmínky kontaktování cizích lidí

Při akcích na výpravách, na táboře,… dobrý vedoucí

•  nepoužívá pro děti hry typu „jít do vesnice a požádat o jídlo na oplátku za drobnou výpomoc v hospodářství, u rodinného domku,…“
• vždy dopředu pečlivě dohodne se svými známými jejich roli ve hře, při které dostanou děti pokyn, aby šly do jim neznámého domku (chaty, bytu,…) a zjistily to a to nebo požádaly o heslo, popř. indicii,… Současně vedoucí zajistí, aby se děti nemohly splést a zazvonit jinde!