"Malý revizák" a širší souvislosti

Úvod

Úvod

(Poznámky Ivany Blažkové z VÚBP, v. v. i. jsou označeny horním indexem (¹) a uvedeny pod čarou u každé kapitoly. Článek byl připraven čtenářem, nereflektuje postoj redakce BOZPinfo.cz, nebo jeho provozovatele a má sloužit především jako námět k diskusi.)

V zemích českých se již asi rok méně či více vzrušeně diskutuje o fenoménu revizí elektrického ručního nářadí a spotřebičů. Podstatou vedeného sporu se stala tzv. odborná způsobilost pracovníků, kteří jsou oprávněni provádět kontroly výše uvedených elektrických předmětů v období od uvedení na trh až po vyřazení z užívání. V souvisejících aktualizovaných ČSN 33 1600 (Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání) a ČSN 33 1610 ( Elektrotechnické předpisy – Revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání ) jsou některé z činností, ověřujících dodržení úrovně bezpečnosti během provozu,  uvedeny pojmem revize.

Ve zrušených informativních přílohách citovaných norem je deklarováno, kdo může provádět v těchto normách definované revize elektrického ručního nářadí a spotřebičů – osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé, o revizních technicích (dále jen RT) zde není řeč.
 
Podle názoru určité části elektrikářské obce zrušením informativních příloh automaticky (ne samočinně) vznikl požadavek na provádění pravidelných revizí pouze RT a to minimálně s tzv. osvědčením E4 pro tyto elektrické předměty, vydaným státní organizací. Odůvodnění vychází z citace vyhl. 20/1979 § 4(6): Výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost stanoví zvláštní předpis.“  Pokud se tím zvláštním předpisem myslí  vyhl č. 50/1978, je nutno upozornit, že již delší dobu není přímo navázána na určitý zákon a tudíž je právně nevymahatelná.¹

Navíc požadavek na zkoušku před orgánem dozoru není splnitelný, protože takový orgán již neexistuje, neexistují ani zvláštní předpisy vydané orgány pro tento účel. Vyhl. č. 50/1978 Sb., §9 (1): Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v přílohách 1 a 2, praxi uvedenou v příloze 1 a na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru, §9 (2) Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí zvláštní předpisy vydané příslušnými orgány dozoru).²

Dalším paradoxem je, že pouze historicky je pro jednotlivé stupně  způsobilosti RT zavedeno označení E1 (nad 1000V), E2 (do 1000V), E3 (ochrana před atmosférickou elektřinou) a E4 (stroje, rozváděče nn). Dále se pouze pro účely revizí  dělí objekty na A (bez nebezpečí výbuchu) a B (s nebezpečím výbuchu) a to ve smyslu znění vyhl. č. 20/1979 Sb. Definice skupin E1, E2, E3, a E4 není v žádném technickém ani jiném legislativním předpisu uvedena, v současnosti je ponechána libovůli státní organizace.

Osvědčení pro skupinu E4 - ruční nářadí a spotřebiče  začalo být spontánně a výstižně nazýváno  „malý revizák“, což rovněž něco napovídá o absurdnosti toho, co se v rámci České republiky rozvinulo v plné kráse.³ 

¹) Vyhlášky č. 20/1979 Sb. a č. 50/1978 Sb. jsou stále platné.
²) Zkoušku a školení dle vyhlášky č. 50/1978 Sb. provádí Institut technické inspekce Praha (ITI)
³) Malý revizák není technický termín a v odborné veřejnosti se neužívá. Označení elektrikářů E je pouze orientační, jinak ve vyhlášce je přesně stanovena činnost slovy.

Vyhláška  č. 50/1978 Sb. § 9