Chemická nebezpečí

Hlavní příčinou úmrtí spojenou s pracovními podmínkami v současné době představují chemická nebezpečí. V Evropě je varujícím signálem skutečnost, že řada případů onemocnění spojených s prací není vůbec registrována příslušnými zodpovědnými pojišťovacími orgány. Jako memento lze uvést statistické sledování úmrtnosti na základě působení azbestu, které se uskutečnilo jako součást kongresu světové konfederace kováků (IMF) v roce 2005 ve Vídni. Během konání třídenního kongresu zemřelo na celém světě na následky vlivu azbestu celkem 864 zaměstnanců – to znamená, že každých 5 minut jednání kongresu zemřel jeden člověk.

Již v roce 1998 byl proveden průzkum, který ukázal, že přibližně 32 milionů pracovníků v Evropské unii je exponováno karcinogeny v dávkách, jež mohou být považovány za nebezpečné. Z těchto 32 milionů lidí zemře na následky působení karcinogenů až 40 tisíc pracovníků.

Nejčastějšími nemocemi z povolání jsou muskuloskeletální poruchy (35%), kožní onemocnění (14%) a respirační onemocnění (14%). Všechna tato zjištění jsou natolik alarmující, že jejich řešení nesnese odklad. Za každým ztraceným životem v důsledku působení chemických látek si navíc musíme představit i další psychosociální a ekonomické dopady v postižených rodinách.

Odbory mohou samy, s místní znalostí situace, působit na to, aby se zaměstnanci před následky vlivu extrémního prostředí co nejvíce chránili. Nejde však jen o ochranu, ale ve velké míře také o nezbytnou osvětu v oblasti rizik, která mohou působením chemických látek vzniknout.

Například každá televizní stanice denně válcuje naše podvědomí množstvím reklam o zázračnosti toho či onoho výrobku – málokdo však ví o negativním působení těchto výrobků na životní prostředí a na zdraví. Nedávno jsem se například přeptal podlahářů, zda jim nevadí výpary z lepidel. Potvrdili, že vadí, ale za 20 let, co tuto práci vykonávají, jsem prý asi tisící tazatel a jinak se nic neděje. Myslím, že není překvapující, že se ptalo již tolik lidí přede mnou. Udivující je skutečnost, že tito lidé nejsou dodnes nijak chráněni a ani sami nemají potřebu si své zdraví chránit. Opět se ukazuje, že mnozí z nás bereme vlastní zdraví za jakousi samozřejmost.

ČMKOS ve spolupráci s ostatními odborovými svazy proto ve svém programu klade takový důraz na oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vzletně řečeno, evropský vlak jede tímto směrem velmi rychle a určitě bude skvělé, když jeden z vagonů pojede v barvách České republiky. Na to, abychom jej kvalitně obsadili, máme dostatek erudovaných odborníků. Znamená to výzvu k okamžitým činům v oblasti vzdělávání, propagace a osvěty. Čas je neúprosný a v oblasti BOZP každé otálení znamená jenom další nebezpečí pro nové zaměstnance.

ZDROJ:
Kosina, Miroslav. Chemická nebezpečí. Sondy, č. 13, 2006, s. 4.