Certifikace výrobků je nezbytná

Technický a zkušební ústav Praha, s.p., (TZUS) vykonává u nás řadu důležitých činností. Patří sem například funkce Autorizované osoby, Notifikované osoby a Certifikačního orgánu na výrobky, výkon akreditované zkušební laboratoře a akreditované inspekce, dále metrologické služby, poradenský a zprostředkovatelský i obchodní servis, pořádání odborných kvalifikačních kurzů i školení.

Jednou z oblastí jsou také zkoušky otvorových výplní podle evropských předpisů, posouzení shody a certifikace výrobků. Proto jsme požádali o rozhovor zástupkyni Technického a zkušebního ústavu stavebního, s.p., pobočky Praha, Ing. Ivetu Jiroutovou, která se problematikou bezprostředně zabývá.

Jak byste stručně charakterizovala poslání Vaší pobočky z hlediska celkového rozsahu činnosti, naznačeného v úvodu ?

Stěžejní činností je posuzování shody stavebních výrobků s požadavky českých, resp. evropských předpisů, tedy tzv. výkon Autorizované, resp. Notifikované osoby ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. Posouzení provádíme na základě výsledků zkoušek naší akreditované zkušební laboratoře. Pro výrobce stavebních hmot, prvků i konstrukcí pořádáme odborná školení, poskytujeme poradenský servis. Zabýváme se stavebním průzkumem, odbornými posudky staveb, statickými zkouškami konstrukcí a mostů.

Jaký je Váš názor na problematiku certifikace ve vztahu k našemu členství v EU?

Největším problémem jsou rozpory v legislativě. U výrobků, pro které ještě nebyly vydány harmonizované (požadavkové) evropské normy (hEN), je poměrně běžné, že předpisy jednotlivých členských států EU se liší. Na základě §13b novely zákona č. 22/1997 Sb. však mohou být na český trh uvedeny i takové výrobky, které sice vyhovují technickým požadavkům členského státu výrobce, avšak nesplňují požadavky českých technických předpisů. To značně poškozuje české výrobce a jejich konkurenceschopnost. Splnění vyšších požadavků se obvykle jasně odrazí na vyšší ceně. Přitom nejde o to, že by snad v ČR byly některé parametry nastaveny zbytečně přísně. Například klimatické podmínky v ČR, z nichž vycházejí požadavky na tepelně technické vlastnosti, zatížení sněhem apod., jsou nesrovnatelné s klimatickými poměry některých přímořských států.

V jakých oborech provádí TZÚS zkušební činnost?

Zkušební činnost TZÚS zahrnuje téměř celou oblast stavební výroby - od stavební chemie až po dřevěné, ocelové a betonové konstrukce. Běžné obory, jako například beton, zdicí prvky, suché maltové směsi, jsou zajišťovány všemi pobočkami TZÚS v bývalých krajích, abychom uspokojili zákazníky po celém území ČR. Speciální stavební výrobky, jako například otvorové výplně, sanitární keramika, silniční svodidla, jsou z důvodů vysokých nákladů na zkušební zařízení zkoušeny jen na některých pobočkách.

V čem spočívá hlavní problém při posuzování výrobků, které se mají uplatnit na trhu?

Pro výrobky jsou postupně vydávány harmonizované evropské normy (hEN). Výrobky, které jsou ve shodě s takovou normou, jsou označovány značkou CE a mohou být uváděny na trh v kterémkoli členském státě EU. Na požadavcích uvedených v hEN se musí členské státy dohodnout. Čím více parametrů (vlastností výrobku) se hodnotí, tím je dohoda obtížnější. Často se pak stává, že posuzované parametry i požadavky jsou minimalizovány a někdy je veškerá odpovědnost za kontrolu a zkoušení přenesena na výrobce. Takže výrobky, které jsou nově posuzovány podle harmonizovaných evropských norem a označovány CE, jsou nezávislými institucemi kontrolovány ve srovnání s dřívějšími postupy mnohem méně nebo vůbec ne. Přitom panuje mylná představa, že výrobek označený CE zaručuje jakousi vyšší kvalitu.

Na druhou stranu, u některých výrobků je posouzení shody podle hEN velmi nákladné. Nové evropské zkušební postupy totiž kladou obrovské finanční nároky na vybavení zkušeben.

Vaše pole působnosti je zkušební činnost v oboru otvorové výplně. Co zde obnášejí zkoušky a čeho se týkají?

Ověřovací zkoušky otvorových výplní lze rozdělit na tepelně technické, mechanické, akustické, klimatické a požární. Až na výjimky se v naší zkušební laboratoři všechny zkoušky oken a dveří provádějí podle evropských zkušebních norem. Posuzuje se celkový součinitel prostupu tepla, vzduchová neprůzvučnost, průvzdušnost, vodotěsnost, odolnost proti zatížení větrem a mechanické vlastnosti - odolnost proti svislému zatížení, statickému kroucení, event. odolnost proti nárazu. U plastových oken se zkouší rovněž pevnost svařených rohů křídel a rámů.

Požární odolnost se ověřuje pouze u otvorových výplní, které plní funkci požárního uzávěru.

Nejdiskutovanější vlastností oken v současnosti je tzv. nejnižší vnitřní povrchová teplota charakterizující vznik rosného bodu na vnitřní straně okna.

Pro okna a dveře nebyla dosud harmonizovaná evropská norma (hEN) vydána.

Jaké máte zkušenosti s výsledky zkoušek oken a dveří. Lze něco obecně doporučit našim výrobcům či dovozcům?

Okna s plastovým, dřevěným i kombinovaným rámem s použitím kvalitního zasklení (Ug ≤ 1,4 W/m2.K) obvykle bez problémů splňují požadavky na součinitel prostupu tepla (rám: Uf ≤ 2,0 W/m2.K, celé okno: Ug ≤ 1,7 W/m2.K). Plastová okna při klimatických i mechanických zkouškách obvykle běžně vyhovují.

Náročnější je výroba dřevěných oken. Zde jsme se s problémy s průvzdušností i vodotěsností setkali. Rozhodně to však neznamená, že by snad dřevěná okna byla obecně méně kvalitní než plastová. Jsou jen výrobci kvalitních a méně kvalitních oken.

Požadavkům ČSN 73 0540-2, čl.5.1.1 na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu nevyhovují v místnosti s teplotou 20 °C a vlhkostí 50 % (což jsou předepsané návrhové hodnoty pro obytné místnosti) okna se zasklením s hliníkovým distančním rámečkem a téměř všechna okna z tříkomorových plastových profilů.

ZDROJ:
Certifikace výrobků je nezbytná. Stavitel, č. 7, 2005, s. 7.