Využití poznatků o vztahu člověka k pracovním podmínkám je základním předpokladem racionální organizace práce. Jde především o posouzení zvláštností a náročnosti pracovní činnosti na člověka a jeho výkonové schopnosti, tj. o tvorbu základních podmínek pro optimální pracovní zatížení člověka v pracovním procesu. Ty jsou podmíněny:
Organizace práce musí proto zajistit dvě podmínky z hlediska současných poznatků o postavení člověka v pracovním procesu:
Únava je přirozeným stavem snížené funkční aktivity organismu po každé činnosti člověka. Stejně tak v pracovním procesu dochází po kratší nebo delší době pracovní činnosti ke zhoršení těch funkcí organismu, které jsou prací zatíženy a k potřebě jejich regenerace. Klesá schopnost organismu pokračovat v činnosti. Únava je odstranitelná odpočinkem. Jestliže však doba na zotavení není přiměřená, vzniká chronická únava a celkový stav přepracovanosti a vyčerpanosti.
Procesy únavy
Projevy únavy
Pracovní únava a výkonnost člověka souvisí s délkou a intenzitou pracovní činnosti. Čím intenzivnější nebo delší je pracovní činnost nebo zhoršené podmínky pracovního procesu, tím větší únavové změny lze očekávat. Únava je následek časového omezení výkonnosti člověka a základním ukazatelem doby trvání spolehlivého výkonu člověka. Bezprostředně souvisí s tzv. hranicí trvalého pracovního výkonu bez snížený schopností člověka plnit požadovaný pracovní výkon ve stanovené době a pracovních podmínkách.
Při řešení směnové a noční práce má základní význam tzv. biologický rytmus člověka. Tento rytmus vyvolává během 24 hodin kolísání výkonnosti organismu. Nejvyšší výkon dosahují pracovníci v dopolední směně, nejnižší v noční směně mezi 2. a 3. hodinou ranní.
Pro posuzování účinku směnové a noční práce je podstatná otázka kompenzace pracovního zatížení mimo pracovní směny, tzn. ve volném čase. Jedná se zejména o poruchy spánku, zhoršení podmínek pro pravidelné stravování a oddech po noční směně. Z tohoto hlediska se diskutuje i o vhodnosti střídání směn, zejména o vhodnosti noční práce pro ženy.
Řešení pracovního režimu, zejména režimu práce a oddechu, je v současnosti stále výraznějším prostředkem racionalizačních opatření. Mimořádný význam má zejména u skupin prací se zvýšenou a. vysokou intenzitou pracovního zatížení a vysokými nároky na energetickou spotřebu a svalovou sílu, a u skupin prací s velkou jednostranností při převládání pracovních poloh vsedě, u prací monotónních a s typickými znaky profesionální hypokinezy.
Význam času na oddech je třeba spatřovat
Dostatečné zotavení pracovníku v průběhu pracovní směny je zákonitý požadavek racionální organizace práce s kladným efektem ekonomickým, psychofyziologickým, zdravotním i společenským. I když se v praxi nedá zcela vyřešit, je třeba postupovat ve shodě se změnami pracovní výkonnosti pracovníku v průběhu pracovní směny a změnami fyziologických funkcí jeho organizmu.
Zavádění racionálních režimu práce a oddechu kromě toho vyžaduje, aby se k tomu zajistily vhodné podmínky (např. zřizování oddechových místností nebo koutů, organizací stravování i využití regeneračních nebo rehabilitačních prostředků).
U prací s vysokou expozicí fyzikálních a chemických škodlivin (napo. teploty v horkých provozech, prašnosti, hluku, toxických škodlivin) je třeba zabezpečit, aby pracovníci mohli odpočívat mimo pracoviště. Zavádění správných režimů práce a oddechu souvisí s technickými a organizačními opatřeními, která směřují k ulehčení lidské práce. Ve svých důsledcích se jedná o realizaci poznatku o fyzické a psychické zátěži člověka v pracovním procesu.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1 - Nové Město
IČO: 00025950
DIČ: CZ00025950