Specifika rizik vzniku požáru v domácnostech seniorů

Na rizikovou skupinu seniorů je zaměřen program školení pro pracovníky terénních sociálních služeb, který zabezpečují akreditovaní zástupci HZS krajů v sérii preventivních školení celoplošně na území České republiky pod garancí MV-generálního ředitelství HZS ČR a ve spolupráci s PRO RESCUE, o.p.s.

Terénní sociální služby

Pracovníci terénních sociálních služeb jsou často jediným spojovacím článkem mezi seniory a okolním světem. Jsou proto velmi důležitou součástí při preventivně výchovné činnosti na téma požární rizika v domácnostech seniorů. Měla jsem možnost se na těchto školeních podílet a chci se podělit o své osobní zkušenosti z nich.

Chtěla bych vyzvednout činnost terénních sociálních pracovníků, protože práce, kterou vykonávají, je velmi záslužná a byla jsem velmi mile překvapena jejich zájmem o dané téma, jejich citlivostí a vnímavostí k potřebám starších spoluobčanů. Také nelze opomenout nakažlivé nadšení pro dané téma ze strany MUDr. Jany Bradáčové, MBA, ředitelky a odborné garantky vzdělávání PRO RESCUE, o.p.s., z  jejíž osobní iniciatvy celý projekt vznikl.

Evakuace osob

Evakuace z prostoru ohroženého požárem, kdy mají senioři často problém se sníženou hybností (trpí ztrátou orientace, popř. i narušením rovnováhy, nemohou nalézt klíče od zamčených vstupních dveří bytu, a rovněž jsou pro ně fatálním problémem jakékoli překážky umístěné na únikové cestě, a to nejen ve společných prostorách domu, ale i v bytě) vyžaduje nácvik. V rámci prevence radíme vyzkoušet si tak nácvik evakuace - zhasnout (popř. zakrýt si oči) a v klidu se snažit opustit byt, nacvičit si únik z prostorů zasažených požárem vštípením cesty do paměti. Také bychom neměli zapomenout na již zmiňované klíče od bytu, které umístíme na snadno zapamatovatelné, dosažitelné místo. Pokud si člověk dokáže tyto úkony zautomatizovat, mohou mu v případě skutečného požáru zachránit život. Popis nácviku vypadá jako návod ke hře, avšak pokud si ho osobně vyzkoušíte, budete překvapeni jeho složitostí. Senioři ho navíc mají zkomplikovaný o výše jmenované faktory (snížená hybnost, ztráta orientace, popř. narušení rovnováhy), v krizové situaci jsou dezorientovaní a bezradní. Také nácvik tísňového volání opravdu může být skutečnou záchranou života, zejména u seniorů, kteří již mají zpomalené, popř. dementní myšlení i reakce. Automaticky zažité návyky jim pomohou situaci zvládnout.

Příčiny vzniku požáru v domácnostech

Možných příčin vzniku požáru je velké množství, nejčastěji je to neopatrnost:

• nedbalost při zacházení s otevřeným ohněm (odbíhání při vaření, svíčky bez dozoru atd.),
• nedbalost při kouření (nevhodné odložené nedopalky, vyhazování špatně uhašených nedopalků do koše atd.),
• nedbalost při vytápění (nedodržení bezpečnostních vzdáleností od topidel atd.),
• přetěžování elektrických zásuvek (velké množstí elektrických spotřebičů v domácnostech zapojených do sestav prodlužovacích šňůr a zásuvek v často nerevidované a zastaralé síti elektrorozvodů),nedbalá manipulace s hořlavými plyny a kapalinami (domácí kutilství apod.),
• nedbalá obsluha elektrických zařízení (nedodržování návodů od výrobce, používátní elektrospotřebičů k jiným funkčním účelům).

Při diskuzi k tomuto tématu byl mnohonásobně potvrzen špatný stav elektroinstalace v navštěvovaných domácnostech.V rámci preventivně výchovné činnosti doporučujeme příbuzným seniorů, aby jejich domácnosti vybavili alespoň prodlužovacími šňůrami se zásuvkami opatřenými přepěťovými vypínači a nechali provést revize elektroinstalace.

Rizika vzniku požáru u seniorů

Jaká nebezpečí při vzniku požáru hrozí seniorům v prostředí, kde se cítí nejbezpečněji - v jejich vlastních domácnostech?

Jsou to:

• popáleniny (např. plameny, horkým vzduchem, horkými povrchy, výbuchem),
• otrava jedovatými zplodinami hoření,
• udušení (zejména ve spánku),
• jiné úrazy v důsledku paniky a nesprávného hašení požáru (pohmožděniny, úraz elektrickým proudem apod.).

Nebezpečné je například používání otevřeného ohně, jehož zdrojem mohou být plynové sporáky, svíčky a svícny, plynová topidla (WAV), krby a kamna, cigarety (kouření). Rizikové je rovněž používání elektrických spotřebičů, přičemž nejběžnější jsou elektrické sporáky, toustovače, varné konvice, mikrovlné trouby, tepelné zářiče (teplomety), fény a kulmy, žehličky. Jedním z nejzávažnějších rizik je u seniorů nepozornost při různých činnostech:

• čtení a usínání u rozsvícených lampiček,
• přikrývání lampy pro větší tlumení světla, např. novinami,
• používání silnějších žárovek, než je pro lampu předepsáno,
• domácí kutilství - svařování, pájení,
• přitápění si různými tepelnými spotřebiči.

Specifickým chováním některých starších občanů je takzvané "sběračství". Umisťují do své domácnosti neskutečné množství různých předmětů, často z velmi hořlavých materiálů, kdy riziko vzniku požáru je značně vysoké, obzvlášť pokud je obyvatel takového bytu kuřák.

Další rizikovou oblastí v životě seniorů je hlídání dětí. Kombinace staří lidé a malé děti, kdy senioři neodhadnou možná rizika při jejich hlídání, mohou rovněž mít fatální následky. Je nutné upozornit na možná rizika, pokud jim příbuzní svěřují děti (zejména malé) na hlídání.

Zásady chování při požáru

Pokud však k požáru dojde, je nezbytné, aby senioři byli schopni si přivolat pomoc. Proto žádáme pracovníky pečovatelské služby, aby s nimi toto téma podrobně prodiskutovali, popřípadě s nimi sepsali schematický manuál, který budou mít vždy po ruce na viditelném místě. Budou v něm uvedena čísla tísňového volání (150, 155, 156, 158), včetně mezinárodní linky tísňového volání 112, a popsána základní pravidla tísňového volání:

1. Co se stalo? Druh události, rozsah, zranění.
2. Kde se to stalo? Přesná adresa, případně orientační body.
3. Kdo a odkud volá? Jméno a příjmení volajícího a telefonní číslo volajícího ke zpětnému ověření.

Je důležité, aby všechny osoby měly vžité zásady chování vedoucí k sebeochraně:

• nepřeceňovat vlastní síly,
• když se nedaří požár uhasit, okamžitě volat tísňovou linku 112 nebo 150,
• co nejrychleji vyjít ven z požárem zasaženého objektu,
• varovat také další osoby, které se v objektu nacházejí,
• když nemohu opustit hořící objekt, pokusit se dostat do požárem nezasažené místnosti,
• důkladně utěsnit dveře a otevřít okno,
• vyvěsit v okně ručník, prostěradlo nebo cokoliv jiného,
• v zakouřené místnosti se držet u země a přikrýt si dýchací cesty nejlépe mokrým kusem látky (kapesník, pyžamo),
• pokud jsou dveře na dotyk horké, nikdy je neotvírat!

Nacvičený a zažitý postup chování může znamenat záchranu života ve vzniké krizové situaci.

Detekční zařízení a hasicí přístroje

Ve vyhlášce č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb., je již zakotvena povinnost stavebníka novou stavbu vybavit příslušným množstvím a druhem hasicích přístrojů a vybavením stavby požárně bezpečnostním zařízením (autonomní detekce a signalizace). Ve stavbách, kde bylo vydáno povolení užívání (kolaudace) do platnosti jmenované vyhlášky, tato povinnost však není. Přesto klademe pracovníkům pečovatelské služby na srdce, aby doporučovali instalaci těchto život ochraňujících zařízení do domácností seniorů. Vždyť příbuzní často nevědí, co věnovat svým starouškům k vánocům, narozeninám nebo jiným příležitostem. Pokud je zařízení správně instalováno a udržováno (což je velmi jednoduchá záležitost), je skutečnou ochranou jejich života pro případ mimořádné situace typu požár nebo únik toxických plynů vznikajících při spalování.

Mezi toxické plyny, se kterými se nejčastěji potkáváme u požárů, patří: oxid uhelnatý (CO) - bezbarvý plyn bez zápachu. Je lehčí než vzduch, vzniká při každém požáru. Hlavní nebezpečí CO spočívá v jeho schopnosti vázat se na červené krvinky (hemoglobin), čímž dochází k bezvědomí postiženého následkem nedostatečného zásobování mozku kyslíkem. Jestliže není postižená osoba včas vynesena na čerstvý vzduch, může dojít po velmi krátké době k jejímu úmrtí. Dále oxid uhličity (CO₂) - nedýchatelný, nehořlavý plyn bez barvy a zápachu, těžší než vzduch. Nebezpečí CO₂ spočívá i v tom, že na jeho zvýšenou koncentraci tělo reaguje zrychlením dýchání, čímž se ovšem do organismu dostává i větší množství ostatních produktů hoření. Výsledkem může být udušení.  Aby došlo ke smrtelným následkům, stačí pouhá dvě až tři nadechnutí. Z této skutečnosti vyplývá účinnost včasné detekce toxických plynů a okamžitá zvuková signalizace, kdy osoba ihned zareaguje a tím si zachrání život.

Desatero prevence před požáry

1. Nenechávat otevřený oheň bez dozoru.
2. Neodcházet od vaření k jiným činnostem.
3. Elektrické a plynové spotřebiče udržovat v dobrém technickém stavu.
4. Dodržovat návody a doporučení výrobců spotřebičů.
5. Používat spotřebiče pouze k účelu, pro který byly vyrobeny.
6. Dodržovat základní bezpečnostní předpisy při zacházení s otevřeným ohněm a spotřebiči.
7. Při kouření dbát na dokonalé uhašení nedopalků a zápalek.
8. Udržovat volné únikové cesty a únikové východy.
9. Instalovat dle návodu hlásič požáru (případně i detektor úniku plynu).
10. Při odchodu z domova vypnout světla a elektrické spotřebiče (pračka, rychlovarná konvice), uhasit otevřený oheň, zavřít okna.

Závěrem chci zdůraznit několik praktických rad, které se netýkají pouze seniorů:

• rozpálené varné nádoby, žehličky apod. odkládejte pouze na nehořlavé podložky,
• začne-li elektrospotřebič doutnat nebo hořet, vypněte jej ze zásuvky a uhaste vhodným hasicím přístrojem,
• vodou nikdy nehaste elektrická zařízení pod napětím ani hořící olej na pánvi,
• v případě, že se přehřívá elektrická zásuvky nebo je cítit kouř z elektrorozvodu, vypněte hlavní vypínač a přivolejte odborníka,
• povinností je oznámit každý požár na příslušný HZS kraje (je to také podmínka pro uplatnění náhrady škody pojišťovnou).

Se seniory je velmi důležité komunikovat, pomoci jim se zorientovat ve svém i v okolním prostředí. Pokud žijí osaměle, často bývají deprimovaní a snižují cenu vlastního života (jejich úvahy jsou typu "Na mně už nezáleží"). V případě mimořádné události nejsou ani ochotní se evakuovat ("ať se zachrání ostatní, co už já"). Pokud ještě mají příbuzné, je velmi důležité, aby s nimi byli v kontaktu, projevovali zájem a povzbuzovali je. Pokud žijí osaměle, jsou často odkázáni na pracovníky pečovatelské služby, kteří jediní si s nimi popovídají a mají nezaměnitelné místo v jejich životě. Oceňujeme tuto záslužnou činnost a také zájem, který pracovníci pečovatelské služby projevují o téma požární ochrany, protože víme, že přenášejí své poznatky na starší spoluobčany a mohou tak mít zásadní vliv na zvýšení jejich osobní bezpečnosti.