Vyhláška č. 247/2001 Sb., o organizaci a činnosti jednotek požární ochrany (dále jen "vyhláška"), byla vydána na základě § 101 písm. a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o PO"), a na základě § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů (dále jen "zákon o HZS ČR"). Vyhláška upravuje ustanovení zákona o PO týkající se činnosti a organizace jednotek požární ochrany (dále jen "jednotka PO") a současně ustanovení zákona o HZS ČR týkající se požadavků na odbornou způsobilost příslušníků HZS ČR.
Pro účely vyhlášky se často užívá pojmu hasič ve významu člen jednotky SDH obce, člen SDH podniku, zaměstnanec HZS podniku nebo příslušník HZS ČR (dále jen "příslušník") zařazený v jednotce HZS kraje. V případě příslušníků nezařazených v jednotce HZS kraje se používá ve vyhlášce legislativní zkratka "ostatní příslušník".
Pro srozumitelnost aktuálního znění vyhlášky přinášíme v příloze tohoto časopisu platné znění vyhlášky s vyznačenými změnami podle vyhlášky č. 226/2005 Sb. Změny a doplňky jsou uvedeny červeně, zrušená ustanovení jsou škrtnuta, přílohy č. 1 až č. 5 jsou zásadně přepracovány.
Vyhláška byla vydána v období tzv. první etapy reformy státní správy, kdy vznikly krajské úřady a HZS ČR. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, rozdělil působnost v oblasti požární ochrany a výkonu služby jednotek PO mezi orgány kraje, HZS ČR a obce. Změna slova "okres" zpravidla na slovo "kraj" však není jedinou změnou v novelizované vyhlášce. Současně bylo nezbytné novelizovat některá další ustanovení, která souvisejí s probíhajícími změnami v HZS ČR, s ohledem na určité nezbytné změny v plošném pokrytím území kraje jednotkami PO (dále jen "plošné pokrytí"), vnitřní organizaci jednotek PO, drobné změny ve vedení zásahu a vybavení stanic HZS krajů. Za bližší přiblížení především stojí následující novelizovaná ustanovení vyhlášky:
Plošné pokrytí
V České republice byl v roce 1994 přijat usnesením vlády č. 646 moderně pojatý systém jednotek PO pod názvem plošné pokrytí sil a prostředků jednotek PO na území ČR. Jeho hlavní principy jsou:
Právně je princip plošného pokrytí zakotven v § 65 odst. 6 zákona o PO a tzv. základní tabulka plošného pokrytí s popisem kategorií jednotek PO je přílohou tohoto zákona. V příloze č. 1 vyhlášky je pak uveden postup pro stanovení stupně nebezpečí území obcí. Právě tato příloha doznala podstatných změn tím, že:
- byly změněny hodnoty zohledňující počet obyvatel obce pro stanovení stupně nebezpečí území obce, a to tak, že zejména přibližně 1600 obcí s počtem obyvatel do 200, by při uplatnění jen tohoto kritéria bylo přeřazeno do nejnižšího stupně nebezpečí území obce IV s požadovaným zásahem první jednotky PO do 20 minut a druhé do 25 minut. Je však potřebné říci, že počet všech mimořádných událostí, u kterých zasahují jednotky PO v obcích do 200 obyvatel, tvoří jen 2,6 % z jejich celkového počtu a že dosavadní požadavky vyplývající z poměrně vyššího požadavku na tři jednotky PO s dojezdem první do 15 minut nebyl vždy reálný možnostem, jaký systém jednotek PO mohl poskytnout. Celkové možné změny v hodnocení stupně nebezpečí území obcí, které ovlivní změna kritéria počtu obyvatel v novele vyhlášky, je uvedena v grafu;
- byla zavedena nová hlediska pro zohlednění kritéria charakteru území, tzn. existence nebezpečí vzniku mimořádných událostí obce, která nevyplývají jen z počtu obyvatel, např. vznik živelních pohrom - povodní (zohledňuje se zátopové území dvacetileté vody), průmyslových havárií apod. To v roce 1994, kdy byla uvedená kriteria vytvářena, nebylo dostatečně propracováno a nebyly ani dostatečné legislativní návaznosti pro hodnocení nebezpečí vzniku uvedených mimořádných událostí. Bylo také potřebné zohlednit, že od roku 1994 přibyla v hodnocení zdrojů nebezpečí řada nových objektů, a to jak průmyslových, tak i obchodních a zábavních;
- se nově zavádí i hodnocení počtu mimořádných událostí obce dle kritéria zásahů. Dosavadní kritérium zohledňovalo jen počet požárů a bylo málo používáno.
Konečná mapa plošného pokrytí se zobrazením stupňů nebezpečí území obcí může v řadě krajů doznat podstatných změn. Uvedené změny vyvolají i změny v počtech jednotek PO zařazených v jednotlivých kategoriích jednotek PO zejména s tzv. územní působností (JPO I, JPO II a JPO III). Je však třeba říci, že cílem není nějakým radikálním způsobem přehodnocovat nebo rušit jednotky PO. Za 10 let se systém plošného pokrytí osvědčil, ale ukázal i někdy na nemožnost zřídil jednotku PO potřebné kategorie v určitých obcích. Dnes bude potřebné se znovu nad takovými jednotkami PO zamyslet a třeba i změnit jejich kategorii, stejně jako bude potřebné vyhodnotit zatížení některý stanic HZS krajů počty zásahů nebo jejich význam pro havarijní připravenost, protipovodňovou ochranu apod. HZS krajů musí dle vyhlášky vypracovat podklady pro změnu plošného pokrytí v návaznosti na novelu vyhlášky tak, aby do 31. října 2005 mohly kraje vydat nová nařízení kraje k tomuto systému jednotek PO.
Vnitřní organizace jednotek PO
U jednotek HZS kraje a jednotek HZS podniků novela ve vnitřní organizaci jednotek PO přináší změnu v úkolech chemicko-technické služby, kterou mění na "pouze" službu chemickou a nově definuje službu technickou. Úprava byla navržena z důvodu změny organizační struktury HZS ČR v návaznosti na opatření v souvislosti s bojem proti terorismu a na fakt, že jde o užší specializaci obou služeb, které by zejména službě chemické mělo prospět. V návaznosti na uvedenou změnu ve vyhlášce byla schválena nová koncepce chemické služby, projednává se koncepce technické služby. Zpracovává se nový řád chemické služby, což bude na jedné straně s uvedenou specializací služby jednoduší a bude moci zahrnovat celou službu, na druhé straně nebude již zaměřen jen na prostou údržbu věcných prostředků požární ochrany patřících do uvedené služby.
Novela vyhlášky přináší ve vztahu k vnitřní organizaci jednotek PO podstatné změny i v počtech příslušníků ve směně jednotlivých typů stanic HZS kraje a předurčuje odlišně i typ stanice v závislosti na počtu obyvatel obce, kde je stanice dislokována (příloha č. 3 vyhlášky). Změna se dotýká především stanice typu C2 (mění se počet obyvatel v obci nutný pro uvedený typ stanice ze 40 000 na 50 000). Je zavedena definice základního a tzv. minimálního početního stavu příslušníků ve směně, kterým se rozumí takový stav, který je odvozen ze stavu základního a toleruje nepřítomnost příslušníků ve směně z důvodu např. nemoci, odborné přípravy apod. Konstrukce základního i minimálního početního stavu je dána počtem družstev ve směně schopných samostatných výjezdů k zásahu. V případě minimálního početního stavu se zpravidla družstvo 1+5 redukuje na družstvo 1+3; to zcela neplatí u stanic typu P0 a P1 a stanice P2. Ale i u stanic P1 a P2 je povolena maximálně možná redukce na tzv. minimální stav vždy v zachování celého družstva.
Také ve vnitřní organizaci jednotek SDH obcí došlo k podstatné změně. Na první pohled je patrné, že v příloze č. 4 vyhlášky již není uvedena jednotka PO kategorie JPO V/I a JPO V/II, naopak jsou zavedeny dva typy jednotek PO kategorie JPO III, a to JPO III/1 a JPO III/2. Číslice za lomítkem v označení kategorie jednotky PO udává počet organizovaných výjezdů, čili družstev o zmenšeném početním stavu, které uvedená jednotka PO zajišťuje. Obdobně je tomu dosud u jednotek PO kategorie JPO II. Při správné aplikaci uvedeného má tato změna umožnit zařazení jednotek PO do kategorie JPO III i početně menším jednotkám SDH obcí, neboť potřebný základní počet členů v jednotce je už 12 místo dřívějších 19. Navíc druhý výjezd u některých jednotek PO kategorie JPO III může vyřešit někdy problémové splnění požadavků základní tabulky plošného pokrytí.
Za pozornost u jednotek SDH obcí jistě stojí provázanost její vnitřní organizace na ustanovení zákona o integrovaném záchranném systému, a to ve vazbě na možnost zřídit jako součást jednotky SDH obce zařízení CO. Základní početní stav členů jednotky SDH se zvyšuje o potřebný počet členů stanovený právním předpisem, je-li tato jednotka současně zařízením civilní ochrany. Tímto zvláštním právním předpisem je vyhláška č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva, kde je popsána struktura různých zařízení CO. Jestliže tedy nebude postačovat, že podle zákona o PO jednotka PO plní i úkoly civilní ochrany a v ochraně obyvatelstva (viz § 30 a 31 vyhlášky), může se pro specifický úkol v uvedené oblasti (např. evakuaci obyvatel), vyplývající z havarijního plánu kraje nebo vnějšího havarijního plánu, vytvořit organizační součást uvedené jednotky plnící jen úkoly zařízení CO.
Další podstatnou změnou ve vnitřní organizaci jednotek HZS kraje je, že se v početním stavu směny stanic typu C již neuvádí počet příslušníků na operačním a informačním středisku HZS kraje. Byla zrušena dosavadní příloha č. 5 vyhlášky. To je pochopitelné vzhledem k tomu, že dislokace a velikost operačního a informačního střediska nebude vázána s typem stanice. Operační a informační středisko je organizačně začleněno mimo jednotku HZS kraje a početní stav s ohledem na počet operačních a informačních středisek v kraji a jejich hierarchii bude dán systemizací HZS kraje úměrně s potřebami a velikostí kraje.
Zcela novou věcí je, že u některých stanic HZS kraje, HZS podniků, jednotek SDH obcí nebo podniků se členy vykonávajícími službu jako svoje zaměstnání, do budoucna půjde, v závislosti na proměnlivém požárním nebezpečí v územním obvodu jednotky PO, početní stav hasičů proměnlivě měnit v průběhu 24 hodinového nepřetržitého výkonu služby. Může jít např. o změnu ve velikosti družstev ve směně z 1+5 na 1+3 v závislosti na akceschopnosti či neakceschopnosti jednotky SDH obce v místě dislokace stanice HZS kraje. Takové změny jsou v zahraničí známy až do přijetí takového řešení, jakým může být např. uzavření stanic na určitou dobu během dne. S tím se však pojí jiný počet hodin výkonu služby hasiče ve směně s ohledem na povolenou týdenní maximální odpracovanou dobu, než jakou známe u HZS ČR dnes (výkon služby v kombinaci osmi, dvanácti a dvacetičtyřhodinových směn). U jednotek HZS podniků musí být taková změna počtu zaměstnanců v průběhu služby odůvodněna v posouzení požárního nebezpečí nebo v dokumentaci zdolávání požáru.
Vybavení jednotek PO
Novela vyhlášky upravuje ve své nové příloze č. 5 minimální vybavení stanic HZS kraje požární technikou a věcnými prostředky požární ochrany. Proti předchozí úpravě je vybavení stanic voleno s ohledem na existenci HZS kraje jako celku. Požární technika (dále jen "technika") a věcné prostředky požární ochrany (dále jen "věcné prostředky") jsou normativně vyjmenovány k jednotlivým typům stanic tak, jak tomu bylo dosud, ale velká část techniky je definována na HZS kraje bez rozlišení místa dislokace této techniky. Vybavení jednotek HZS kraje je tak novelou vyhlášky chápáno jako komplex potřebné techniky a věcných prostředků a je na HZS kraje kam, zejména speciální druhy techniky, umístí. HZS krajů se dává možnost umístit techniku přiměřeně k požárnímu nebezpečí v kraji bez vlivu na typ stanice a také lépe s ohledem na kapacitní možnosti stanic i specializaci jejich personálu, která je zejména u speciálních druhů techniky nutná. Tedy HZS kraje nemusí mít speciální prostředky jen na stanici v kraji typu C, ale může různé druhy speciální techniky rozdělit na jednotlivé stanice a tím si je určitým způsobem specializovat pro určitý druh zásahu. Tedy ne jediná "pevnost" v kraji, ale systém stanic vzájemně se technicky doplňujících. V praxi takové řešení bude znamenat sice větší nároky na operační řízení v kraji, ale zároveň může poskytovat záruku kvalitnější obsluhy i údržby. Do jednotek HZS krajů přicházejí stále jiné druhy speciální techniky - jeřáby, různé kontejnery se speciálním určením; pokud by vše zůstávalo jen na jedné stanici v kraji, tamní personál by ztrácel postupně potřebnou schopnost uvedenou techniku v takovém variantním řešení kvalitně obsluhovat.
Novela vyhlášky přináší kromě uvedeného prvku rozmístění techniky i prvek větší hospodárnosti v plánovaných počtech zejména speciální techniky tím, že automaticky na stanici typu C nepředepisuje požadavek tzv. speciálů. To má významný efekt úspory, která se předpokládá v horizontu deseti let ve výši okolo 3 mld. Kč.
Deficit ve vybavení technikou HZS krajů je totiž i přes toto administrativní opatření značný. Systém plošného pokrytí mimo jiné optimalizoval i výdaje na požární ochranu, reagoval na drastický nárůst cen základní techniky v 90. létech. K 31. prosinci 1994 byla provedena "inventarizace" potřeb kapitálových výdajů na techniku a věcné prostředky, která byla předložena vládě. Ta konstatovala, že potřebné investiční finanční prostředky pro HZS ČR a pro jednotky SDH obcí do požární techniky představovaly celkovou částku 5834 mil. Kč (v cenách roku 1994). Jednalo se do jisté míry o deficit techniky vzniklý v průběhu řady předešlých let.
Usnesení vlády č. 646/1994 reagovalo na uvedený deficit ve vybavení základní technikou a věcnými prostředky tím, že navrhlo jeho postupné odstraňování formou obměny a dovybavení jednotek PO ve výši 400 mil. Kč investičních výdajů ročně podle možností státního rozpočtu. To však nebylo do roku 2003 plněno.
Rovněž obce zanedbávaly investice do techniky, protože v době transformace společnosti dávaly přednost jiným investicím nebo na investice prostě neměly. Toto tvrzení podporuje fakt, že ani o dotace obcím ze státního rozpočtu ve výši 50 % pořizovací ceny na základní techniku, nebyl mezi obcemi v letech 1994 až 2000 větší zájem. Určité oživení zájmu ze strany obcí přináší až rok 2001.
Další negativní skutečností také je, že se přes všechny snahy nepodařilo prosadit zákonnou normu, aby se pojišťovny podílely na financování požární ochrany, i když většina uchráněných hodnot je jejich profitem. Podíl pojišťoven ve výši asi 1000 mil. Kč by problémy s investicemi do techniky jednotek PO vyřešil bez nároku na státní rozpočet.
Současný stav ve vybavení jednotek HZS ČR v technice a věcných prostředcích je možno charakterizovat následovně:
Požární automobily jsou vyráběny na komerčních automobilových podvozcích se životností 5 až 8 let, přičemž životnost ostatních skupin nadstavby požárního automobilu je přizpůsobena. Životnost požárních automobilů je do značné míry také ovlivněna jejich používáním v extrémních provozních podmínkách, např. podprovozních teplot. Zastaralost techniky pak zvyšuje výdaje na provoz a opravy, snižuje se tím její spolehlivost a u techniky, která slouží pro záchranu osob, je to věc o to více burcující. Průběžně také dochází ke zpřísňování právních i technických předpisů pro provoz i konstrukci vozidel.
V důsledku nepříznivého stavu prosté obměny zastaralých ZPA, zejména CAS, byl HZS ČR od roku 1997 ve srovnání s ostatními složkami IZS nucen přistoupit sice k nesystémovému, avšak k jedinému přechodnému řešení, tj. k provádění technického zhodnocení těchto ZPA formou rekonstrukcí. Tím bylo docíleno udržení stávajícího počtu CAS s prodloužením jejich životnosti nejméně o dalších 6 let za cenu přibližně 2,2 mil. Kč/ks. To v současných podmínkách znamená prodloužení faktické životnosti těchto požárních automobilů minimálně na 16 let, avšak další rekonstrukce na těchto automobilech již nebude možná.
Vybavení jednotek SDH obcí je dimenzováno především na hašení požárů a řešení záchranných a likvidačních prací při mimořádných událostech menšího rozsahu. Zákonem o PO je obcím v samostatné působnosti na úseku požární ochrany mimo jiné stanoveno zabezpečovat materiální a finanční potřeby jednotek SDH obcí, tedy nákup techniky a věcných prostředků. To je pro naprostou většinu obcí velmi obtížné, neboť při cenových relacích CAS v rozpětí 4,7 až 7 mil. Kč je to s ohledem na jejich rozpočty nedosažitelná skutečnost. Z tohoto důvodu Ministerstvo vnitra poskytuje obcím od roku 1997 jako motivační pobídku na nákup nových CAS účelovou státní dotaci až do výše 50 % jejich pořizovací ceny, nejvýše však 2 mil. Kč. Možnosti státní dotace jsou však velmi omezeny (asi pět kusů těchto požárních automobilů za kalendářní rok), přičemž např. v roce 2005 o tuto dotaci požádalo téměř 40 obcí.
Jednou z možností, jak lze částečně řešit hluboký deficit ve vybavení obcí technikou, je postupné převádění CAS ve stáří 10 až 16 let (ale ještě použitelných pro plnění úkolů) od HZS ČR do jednotek SDH obcí, zejména jednotek kategorií JPO III, u kterých je nižší počet výjezdů než u jednotek HZS ČR.
Současný stav ve vybavení jednotek SDH obcí technikou a věcnými prostředky je možné charakterizovat především tak, že technika je morálně i fyzicky zastaralá z důvodu značně prošlé životnosti. Průměrné stáří ZPA - CAS je téměř 27 let. U dopravních automobilů (DA) je průměrné stáří téměř 30 let. Životnost CAS se přitom předpokládá na dobu 16 let bez technického zhodnocení (rekonstrukce) a 25 let s provedenou rekonstrukcí. Tuto životnost ZPA je nutné považovat za maximální, další zastaralost techniky pak značně snižuje její spolehlivost a akceschopnost a výrazně zvyšuje výdaje na provoz a opravy, přičemž již po takové době neexistuje možnost zakoupit jakékoliv originální náhradní díly.
Jen díky mimořádnému úsilí a hlubokému zapálení pro věc, mnohdy s nejvyšším vypětím sil a možností, se daří hasičům u jednotek SDH obcí udržovat zastaralou techniku v provozuschopném stavu.
Jak je patrné z tabulky, je celkový současný deficit investičních prostředků jednotek HZS krajů a jednotek SDH vybraných obcí (kategorie JPO II a JPO III) proti roku 1994 o 10 mld. Kč vyšší i při redukci jejich vybavení. Faktem však také při tomto srovnání je, že ceny techniky vzrostly od roku 1994 o 50 až 70 %.
Novela vyhlášky v § 7 odst. 3 také zpřesňuje způsob stanovení vybavení požární hlídky, která je zřízena na místo jednotky PO obce nebo podniku. V § 8 se upravuje postup kontroly provozuschopnosti techniky a věcných prostředků. Prakticky se umožňuje provést uvedenou provozní kontrolu také při střídání směn, což se sice provádělo, ale dosavadní právní úprava tuto skutečnost opomíjela.
S obsluhou techniky nepochybně souvisejí i strojníci. Nová vyhláška zpřesňuje způsob provádění psychodiagnostického vyšetření hasičů z povolání, kteří řídí vozidlo s právem přednostní jízdy. Z nového znění § 37 odst. 2 písm. e) vyplývá, že se psychodiagnostickému vyšetření podrobují profesionální hasiči zařazení v jednotce PO před zařazením na funkci spojenou s řízením vozidel s právem přednostní jízdy a po těžké dopravní nehodě, která se jim stala při jízdě s vozidlem s právem přednostní jízdy. Tedy nikoliv pravidelná vyšetření v nějakém cyklu (např. pěti let) a nikoliv vyšetření po těžké nehodě, kterou zavinili s jiným druhem vozidla.
Odborná příprava
Novela vyhlášky reaguje na dosud neúčinný nový zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen "služební zákon") pro příslušníky HZS ČR ve výčtu funkcí a zároveň vychází i ze stávajícího pojmenování funkcí v HZS ČR a jiných jednotek PO. Proto se v § 34 a § 40 se zavádí ekvivalentní výčet funkce vrchní referent a asistent vedle pojmu hasič a starší hasič, který budou používat zejména HZS podniků i po nabytí účinnosti nového služebního zákona, který se na ně nevztahuje. Vedle této, do jisté míry formální novely uvedených ustanovení, je významné to, že se doba pro prokázání odborné způsobilosti hasiče (tzn. všech hasičů v jednotkách, na které se tato povinnost vztahuje podle § 72 odst. 5 zákona o PO) prodlužuje z 6 na 12 měsíců. Prodloužením uvedené doby se sleduje odstranění určité napjatosti v termínech a možnostech vzdělávacích zařízení a HZS krajů (ve vztahu k jednotkám SDH obcí). Současně se také umožňuje prodloužit základní odbornou přípravu příslušníků HZS ČR ze sedmi týdnů až na pět měsíců.
Ve vztahu k pravidelné odborné přípravě hasičů - příslušníků HZS ČR zařazených v jednotkách a pravidelné odborné přípravě ostatních příslušníků HZS ČR, novela lépe vložením slovíčka "také" do odst. 4 deklaruje působnost tohoto odstavce výhradně na hasiče - příslušníky HZS ČR zařazené v jednotce nebo hasiče v ostatních druzích jednotek PO a novým odstavcem 5 řeší postup při neúspěšném ověření pravidelné odborné přípravy. Novinkou také je, že tzv. základní zaměření pravidelné odborné přípravy již Ministerstvo vnitra může vydat na dobu delší než jeden kalendářní rok, což by bylo, vzhledem k pětiletému cyklu prodlužování platnosti osvědčení o odborné způsobilosti, jistě u některých funkcí v jednotkách PO výhodnější.
Stejnokroj zaměstnanců HZS podniků
Vzhledem k tomu, že u HZS ČR byl zaveden zcela nový pracovní stejnokroj I, slavnostní a společenský stejnokroj a vzhledem k tomu, že příslušník HZS ČR prokazuje svoji příslušnost k HZS ČR také stejnokrojem, řeší novela vyhlášky uvedenou odlišnost vůči zaměstnancům HZS podniků. Skladba výstrojních součástek pracovního stejnokroje I zaměstnanců HZS podniků a tzv. dalších osob vykonávajících v podnicích úkoly na úseku požární ochrany zůstává beze změny; novela vyhlášky však vymezila v § 43 odst.1 a odst. 7 odlišnost stávajícího pracovního stejnokroje I zaměstnanců HZS podniků od pracovního stejnokroje I příslušníků HZS ČR, a to barvou kalhot a sukně.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1 - Nové Město
IČO: 00025950
DIČ: CZ00025950