Změna v denním režimu, Japonci se vracejí k siestě

Střední škola Meizen v jižní části tokijské aglomerace je první školou v Japonsku, která v osnovách ukládá studentům spánek. Míněn je tím spánek v trvání 15 minut po obědě. Tuto zprávu přinesl v červnu The Wall Street Journal, s dodatkem, že tuto praxi již převzaly další japonské školy, a ještě další se k tomu chystají.

Avšak tuto "siestu" zavádějí v posledních dvou letech v Japonsku také banky, pojišťovny, úřady a průmyslové společnosti. Je to průlom do tradičních zvyklostí v japonských firmách a ve způsobu života obyvatel Země vycházejícího slunce.

ÚNAVA A PŘEPRACOVANOST

Ti sice platí za nejpilnější a nejpracovitější lidi na světě, ale tato mince má i druhou stránku. Nikde na světě totiž nejsou lidé po ukončení pracovního dne tak vyčerpaní jako právě v Japonsku. Lidé jsou po návratu z práce večer tak unaveni, že jsou s to se jenom najíst a vyspat, aby ráno zase odešli do práce a vše začalo nanovo. K únavě přispívá i skutečnost, že velká část lidí do svých firem dojíždí až dvě hodiny, takže jenom cesta do práce a zpět jim denně zabere čtyři hodiny, ne-li více, bez ohledu na to, zda cestují svými auty anebo veřejnou dopravou, která je navíc ve špičkových časech přeplněná.

Vlaky metra a příměstské vlaky jsou večer plné zjevně vyčerpaných, unavených a pospávajících pasažérů vracejících se z práce.

Také případy předčasné smrti z přepracování jsou v Japonsku velmi časté a média ve světě o ní občas informují jako o jedné z odvrácených stránek japonské efektivnosti a vysokého životního standardu.

Zmíněné jevy se nemohly dlouhodobě neprojevit na celkovém zdravotním stavu Japonců a na jejich pracovní výkonnosti a iniciativě, a proto se situací začaly zabývat vědecké instituce.

Odborníci došli k názoru, že krátký spánek po zhruba polovině pracovního dne dokáže zregenerovat duševní i fyzický potenciál lidí, a že po probuzení se lidé cítí lépe, osvěžení, což se projeví jednak na lepším pracovním výkonu, jednak na celkovém psychickém a duševním stavu pracovníka i po odchodu z práce.

Za mnohé lze uvést názor pana Kunikazu Tabaty, 39letého finančního manažera, v jehož firmě byl odpolední spánek v délce 25 minut zaveden před rokem. Ten říká, že zatímco dříve se stále cítil unavený, dnes se cítí v pohodě, zastane mnohem více práce než dříve, a když přijde domů, stačí mu, aby spal pouze pět hodin.

ZMĚNU V PRAXI SPUSTIL STROJVŮDCŮV PŘÍPAD

I když situace už dlouho postupně dozrávala k poznání, že s problémem bude nutno něco udělat, bezprostředním podnětem k tomu, aby se učinil rázný krok v praxi, byl případ z roku 2003, kdy strojvedoucí vysokorychlostního vlaku "šinkansen" při řízení usnul (šlo zřejmě o mikrospánek). Díky automatickému mechanismu kontrolujícímu provoz vlaku sice nedošlo k nehodě, ale událost vyvolala širokou debatu o tom, že zaměstnanci, a to nejenom na dráze, jsou z práce příliš unaveni a že nemají možnost se dostatečně vyspat. Diskuse naštěstí nešla do ztracena, ale přinesla poměrně brzy konkrétní výsledky.

Proto dnes dochází k šíření jevu, který je již popsán výše a který Tadao Hori, odborník v oboru výzkumu spánku na universitě v Hirošimě, charakterizuje jako "spánkovou horečku".

JDE O ZVYK, KTERÝ KDYSI ZAVEDLI MISIONÁŘI

Hori k tomu dodává, že jde vlastně o záležitost staronovou resp. v určitém smyslu o návrat k někdejší tradici či rytmu pracovního dne. Nešlo přitom paradoxně o i tradici domácí provenience, nicméně tradici, která byla Japonci vděčně přijata a aplikována.

Jde o odpolední spánek, čili o zvyk držet siestu, kterou na japonské ostrovy a hlavně na japonský venkov v 17. století přinesli křesťanští misionáři z Iberského poloostrova, kde se siesta drží už od nepaměti. Avšak během dalšího historického vývoje byl tento bohulibý zvyk opuštěn, pokračuje Hori, protože rozhodující vliv v Japonsku získaly jiné evropské země, jako byly Anglie, Německo a Francie, kde se siesta nedrží. Spolu s průmyslovými praktikami původem odtamtud se vytratilo i držení siesty.

VŠEHO S MÍROU

Vědci zjistili, že nejvíce osvěžení a duševní čilosti přináší odpolední spánek, pokud trvá 30 minut. Pokud je delší, přechází lehký spánek v hluboký, a spáč je po probuzení spíše rozespalý a ne osvěžený.

Aby se dosáhlo toho, že spánek nebude delší než zmíněnou půlhodinu, dostávají v některých firmách zaměstnanci před usnutím šálek kávy. Kofein sice stimuluje organismus člověka, jenže jeho účinek se začíná projevovat až po 20 minutách, tedy už před koncem doby určené pro spánek, a po probuzení ještě tedy zesiluje u probudivšího se jedince pocit svěžesti a síly.

POLŠTÁŘKY NA STOLECH A "SPACÍ SALONY"

Jako každá novinka se i na odpolední spánek nabalují doprovodné efekty. Firma To-yota během přestávek ve svých kancelářích, kde si pracovníci zdřímnou, vypíná osvětlení a tak šetří proud. Obchodní domy a zásilkové domy dobře vydělávají na prodeji polštářků, které si zaměstnanci a studenti během přestávek pro spaní kladou pod hlavu na stůl.

V japonských městech vznikly tzv. spací salony, kam se lidé během dne mohou přijít prospat. Člověk, který se chce na chvíli natáhnout, tam přijde a za cca 4,5 dolaru má na určitou krátkou dobu k dispozici lůžko. Tyto salony už si získal během krátké doby i své stálé zákazníky - vesměs úředníky z blízkých firemních kanceláří v rušných městských centrech, kde nejsou vhodné podmínky k tomu, aby tam zaměstnanci trávili chvíle odpočinkového spánku.
 
ZDROJ:
Změna v denním režimu, Japonci se vracejí k siestě. In Technik.IHNed.cz [online]. Praha : ECONOMIA, 2006 [cit. 26-09-2006]. Dostupný z WWW: <http://vzdelavani.ihned.cz/?s1=d&s2=0&s3=0&s4=0&s5=0&s6=0&m=detail&article[id]=19308170&p=d00000_detail>.