Zaměstnanec odmítá preventivní vyšetření po autonehodě. Jak ho donutit?

Jak postupovat v případě, že je zaměstnanec účastníkem autonehody, při které nedošlo k úrazu. Jaké právní nástroje zaměstnavatel má, aby se dotčený zaměstnanec podrobil lékařskému vyšetření, že nemá žádné vnitřní zranění? Zaměstnanec se cítí zdráv a preventivní vyšetření odmítá. Lze jej nějakou cestou přinutit, aby se tomuto vyšetření podrobil? Nebo ho lze poslat pouze na mimořádnou preventivní prohlídku u lékaře pracovnělékařské péče?

Z Vašeho dotazu vyplývá, že při oné dopravní nehodě nedošlo k úrazu, a proto bych věc neřešila, neboť i kdyby po čase chtěl zaměstnanec tvrdit, že ho bolí tady nebo tady, tak už by stejně neprokázal přímou příčinnou souvislost s úrazem. Bylo totiž i v jeho vlastním zájmu, když by měl sebemenší podezření, že se necítí zcela fit, aby se hned po nehodě nechal vyšetřit. Jinak s odstupem času (třeba jen za dva dny) by se stejně ničeho nedomohl, neprokázala by se tzv. přímá příčinná souvislost s onou nehodou (během dvou dnů si může způsobit třeba tři úrazy doma). Já chápu, že se zaměstnavatel bojí, aby po čase (za týden, měsíc apod.) zaměstnanec nepřišel s tím, že ho někde bolí nebo že má nějaké vnitřní zranění, ale to by skutečně nemělo souvislost s onou nehodou, oním úrazovým dějem.

Jinak zaměstnavatel, protože podle § 103 zákoníku práce má povinnost nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, má právo vyslat zaměstnance kdykoliv tzv. z vlastního podnětu na mimořádnou prohlídku (viz § 12 odst. 3 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče). To by pak vyšetřil zaměstnance lékař pracovnělékařské péče zaměstnavatele.

Ale, jak jsem uvedla výše, podle mého názoru není třeba zaměstnance posílat na vyšetření. Zaměstnavatel není au pair, aby pečoval o zaměstnancovo zdraví a ptal se: „Nebolí tě něco?“, „Neuhodil ses?“. Podle § 4 občanského zákoníku se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. To platí plně i tady.