Zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při pracovních činnostech konaných mimo pracovněprávní vztahy i živnost

Činnosti mimo pracovněprávní vztahy

Činnosti mimo pracovněprávní vztahy

Veřejně prospěšné práce

Veřejně prospěšné práce jsou časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zadavatel-zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání (viz § 112 odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti). Zadavatelem práce je tedy obec, státní instituce nebo obecně prospěšná instituce a poskytovatelem pracovníků je úřad práce, u kterého je tento člověk evidován.

Obecně prospěšné práce

Jedním z nejnovějších alternativních trestů upravených v českém trestním zákoně je trest obecně prospěšných prací (OPP). Obecně prospěšné práce, někdy též nazývané jako společensky prospěšné práce, jsou pravděpodobně jedním z nejprogresivnějších ambulantních opatření evropského trestního práva posledních několika let. Obecně prospěšné práce bývají obvykle koncipovány jako trestněprávní sankce, kterou ukládá soud, protože byl spáchán trestný čin menší závažnosti a účelu trestu není nutno dosahovat odnětím svobody. Zákonná úprava se v mezinárodním srovnání různí a lze zjistit tyto možné úpravy:

• obecně prospěšné práce jako alternativa trestu odnětí svobody,
• obecně prospěšné práce jako alternativa náhradního trestu odnětí svobody za nedobytný peněžitý trest,
• obecně prospěšné práce jako soudem uložená povinnost při podmíněném zastavení trestního stíhání nebo při podmíněném odsouzení.

Opatření ve formě obecně prospěšných prací je založeno na principu, že pachatel není uvězněn, ale je ponechán na svobodě a je mu soudem uloženo, aby odpracoval určitý počet hodin pro obec, organizaci či soukromou osobu. Tato pachatelem vykonaná práce by měla být vykonána bezplatně, ve volném čase odsouzeného a jako určitá forma kompenzace za škody způsobené trestným činem by měla prospět celé společnosti.

Z hlediska bezpečnosti je důležité, že by se mělo jednat o práci, která odpovídá schopnostem a vědomostem odsouzeného přináší mu morální užitek. Výsledek práce je hodnocen z hlediska bezporuchového provedení, spokojenosti zadavatele práce (dále jen zadavatel – platí také pro VPP, AČ) a sebehodnocením pachatele. Velká originalita tohoto opatření spočívá ve skutečnosti, že se společnost prostřednictvím organizace, ve které jsou obecně prospěšné práce vykonávány, aktivně zúčastní řešení trestného činu. Účast zasahuje i do pachatelovy nápravy a resocializace.

Zadavatelem práce je v tomto případě obec, organizace či soukromá osoba a poskytovatelem pracovníků je stát, který v tomto ohledu zastupuje Probační a mediační služba ČR. Tato organizace, která je součástí resortu justice spolupracuje na zajištění uplatnění těchto osob a dohlíží na to, aby soudem uložený trest vykonali řádně a ve stanoveném čase.

Aktivizační činnosti

Aktivizační činnosti (AČ) jsou činnosti, které jsou vykonávány v rámci tréninkového zaměstnávání nebo v rámci tzv. modelu přechodného zaměstnání, při kterém se uživatelé (zákon hovoří o „uživatelích“ – obvykle se jedná o osoby z okraje společnosti) učí základní pracovní návyky a dovednosti, které jim umožní návrat do společnosti. Pokud jsou tyto činnosti vykonávány ve prospěch veřejnosti, jsou svým charakterem obdobné veřejně prospěšným pracím. Jedná se zejména o časově omezené pracovní příležitosti spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo o jiné obdobné činnosti vykonávané pro „blaho obce“. Jelikož však v tomto případě nejde o pracovněprávní vztah, má povinnost zajistit BOZP ten, kdo profituje z výkonu těchto činností (v tomto případě obec), nedohodne-li se s poskytovatelem těchto pracovníků jinak (obvykle se jedná o některou z obecně prospěšných společností, občanská sdružení apod.)

Poskytování sociálních služeb se řídí zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. V § 2 tohoto zákona je stanovena povinnost, že „sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“ Tedy vždy je nutné dbát na to, aby při výkonu jakýchkoli činností byla zajištěna i bezpečnost a ochrana zdraví těch, kterým je sociální služba poskytována. Ponejvíce se to týká výchovných, vzdělávacích a aktivizačních činností, které mají umožnit příjemcům sociálních služeb návrat do normálního společenského prostředí, tj. umožnit jim zajištění svých základních životních potřeb a životních potřeb jejich blízkých, osvojení si základních pracovních návyků včetně požadavků na bezpečný výkon práce a naučit je přijímat odpovědnost za zajištění vlastní budoucnosti.

Zadavatelem práce je v tomto případě opět převážně obec, ale mohou to být také organizace či soukromé osoby. Poskytovatelem pracovníků je obecně prospěšná společnost nebo občanské sdružení, které má oprávnění poskytovat sociální služby podle zákona č. 108/2006 Sb. (například Armáda spásy). V případě aktivizačních činností je výkon pracovních činností osob založen na jejich dobrovolnosti, pracovníci nejsou vázáni žádným striktním harmonogramem prací a nemusejí zadavateli sdělovat ani své osobní údaje. Dá se tedy říci, že celá spolupráce funguje na bázi důvěry, a proto může být z hlediska bezpečnosti vnímána jako nejkritičtější ze všech zde uváděných činností. Nad pracovníky při práci vždy dohlíží mistr a také sociální pracovník, který je před jejich započetím zodpovědný za poučení pracovníků o smyslu práce, o základních pravidlech, které se k ní váží, a také o zásadách bezpečnosti práce. 

Rozsah pracovních činností konaných mimo pracovněprávní vztahy

Pracovní činnosti, které jsou vykonávány mimo pracovněprávní vztahy, a o který pojednává tento článek, jsou obvykle nenáročné práce, pro které není vyžadována žádná zvláštní odborná způsobilost, a které jsou spojeny s poměrně „běžnými“ riziky. Obvykle se jedná o:

• práce při úklidu veřejných komunikací, zeleně a ostatních veřejně přístupných ploch;
• práce spojené s obsluhou strojů nebo zařízení;
• práce při údržbě a úklidu veřejně přístupných komunikací v zimním období;
• práce s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky;
• práce při úklidu a třídění odpadu;
• práce spojené s úklidem biologického materiálu;
• mytí oken a jiné úklidové práce prováděné ve výšce nad 1,5 m nad zemí;
• práce spojené se stavební činností;
• výkopové práce;
• práce ve stravovacím provozu;
• práce spojené s péčí o jiné osoby apod.