Vznik a možnosti omezení tvorby N2O z mobilních zdrojů

Oxid dusný (N2O), u něhož jsou všeobecně známy jeho anestezické a halucinogenní vlastnosti, je nejnižším a v životním prostředí také nejstálejším z oxidů dusíku. Vznik a přeměny oxidů dusíku v přírodě jsou součástí biogeochemického cyklu dusíku. Oxid dusný je v současnosti chápán nejen jako skleníkový plyn, ale také jako jedna z příčin poškození ozónové vrstvy. Přestože H20 a C02 obsažené v atmosféře způsobují kolem 90% skleníkového efektu,je vliv N20 významný nejen pro dlouhou dobu setrvání v atmosféře (10 až 150 let), ale také proto, že spolu s metanem absorbují významným způsobem infračervené záření, které není zachyceno CO2 a H2O. Zatímco výzkumem tvorby N20 při spalování fosilních paliv ve stacionárních spalovacích zařízeních se zabývá celá řada výzkumných laboratoří, poznáni o tvorbě oxidu dusného při provozu mobilních prostředků (automobilů) je teprve v počáteční fázi výzkumu. Pravděpodobný mechanismus tvorby N2O v automobilových katalyzátorech je neúplná redukce vyšších oxidů dusíku.