Vzdělávání a výchova v oblasti BOZP z pohledu školicího střediska

Autorka příspěvku, který zazněl na konferenci BOZP v Ostravici 2018, se zamýšlí nad nedostatky vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci u nás, u žáků a studentů i odborně způsobilých osob v prevenci rizik.

Vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci není v naší republice jednotně uceleno, a tak dochází, dle mého názoru, k „anarchii“. Této problematice se věnovali již mnozí. V roce 2004 Iva Dandová a v roce 2005 Ing. Miloš Paleček, CSc. (oba v té době ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce) v projektu „Systém výchovy a vzdělávání v oblasti BOZP“.

V oblasti BOZP je každý z nás základně školen již od útlého věku, kdy jsme se začínali učit chodit. Tenkrát nás rodiče neustále upozorňovali na rizika, ale i přesto jsme si někdy pořádně namlátili. Bohužel nic se nezměnilo a lidé i přes neustálá školení, obrázkové ukázky, grafy, animace, upozornění lektorů, zkušenosti z praxe i přes svou vlastní „vědomost“ (nevědomost se zde použít skutečně nedá) porušují předpisy BOZP. A pak dochází k tomu „namlácení si“.

Co je špatně?

S opravdovým školením BOZP se začíná pozdě. Pokud žák základní školy pokračuje ve studiu a dále po ukončeném studiu do zaměstnání, většinou se s prvním školením BOZP setká u vstupního školení svého prvního zaměstnavatele. Tedy pokud zaměstnavatel školení skutečně provede a nedá absolventovi pouze podepsat „nějaký“ papír o tom, že byl proškolen, což absolvent učiní.

Pokud se jedná o absolventa vysoké školy, můžeme počítat s tím, že o BOZP již něco minimálně slyšel, ale podrobnosti se k němu nedostaly (pokud ovšem přímo tento obor nestudoval). Vysokoškolský student je ta lepší varianta, ovšem i když má tento absolvent jisté povědomí o BOZP, v případě BOZP oboru má i hlubší znalosti přávních předpisů a je možné konstatovat, že je v oboru vzdělán, přesto mu stále chybí výchova.

Výchova je cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život.[1]

Ta horší varianta je, když se na prahu naší firmy objeví absolvent střední školy (zde bez ohledu na obor). O BOZP ví pouze to, že se jedná o zanedbatelnou kapitolu (v rozsahu cca 5 řádků) v jedné z knih, kterou stejně někde při studiu ztratil. Na střední škole je situace vzdělávání BOZP naprosto opomenuta a to i v případě, že se jedná o školy průmyslové, kde by měla oblast BOZP korespondovat s odbornými předměty (pozemní stavitelství, konstrukční systémy, a další). Tyto absolventy můžeme potkat na stavbách malých i velkých. Pokud pokračují na vysoké škole, rozšíří si znalosti v konstrukčních systémech, statice, výpočtech, ale ne v oblasti BOZP, rozhodně ne do té míry, jak by bylo potřeba.

Pak dostáváme do ruky projektové dokumentace, ve kterých se objevuje pouze nucený odstavec, že zhotovitel musí dodržovat všechny „vypsané“ předpisy, které někdy někdo dal dohromady a konkrétní text se kopíruje ze stavby na stavbu, mezi projekčními kancelářemi, aniž by kdokoli tušil, oč vlastně jde, či zda jsou předpisy platné. V praxi pak následovně pracovníci, kteří se BOZP zabývají, řeší zajištění BOZP při výstavbě úžasně moderního objektu, u kterého se nepomýšlelo na to, že bude potřeba lešení, a že do té skleněné stěny jej není kam ukotvit, nebo že střecha není v žádném případě pochůzí, takže při větších sněhových srážkách nebude možné sníh odklidit (protože s tím nikdo nepočítal), pomíjím zajištění pracovníků údržby pro práce ve výškách a o kotvících systémech se nebudu vůbec zmiňovat.

Školení a sebevzdělávání

Ti zodpovědnější zaměstnavatelé skutečně věnují čas a energii (občas i finanční prostředky), aby úspěšného absolventa skutečně seznámili s riziky, která mu hrozí, poučili jej o opatřeních, přikázali mu, co musí, zakázali mu, co nesmí, upozornili ho na to, co může. Ti zodpovědnější zaměstnanci si přečetli předložený materiál a seznámili se s tím, co vlastně podepisují. Vedoucí pracovníci provádějící školení (popřípadě osoby odborně způsobilé v prevenci rizik), kterým na BOZP skutečně záleží, sami absolvují jednou za čas jisté školení, kde si osvěží své znalosti, sledují změny zákonů, jejich novelizace, nařízení vlády, materiály dostudují a zapracují.

Samovzdělávání podstupují především zaměstnanci, a to v případě, že je na školení vyšle sám zaměstnavatel, školení zaplatí a nevezme jim účast na školení z dovolené. OSVČ, kterému by sice samozvdělávání prospělo, se o něj nebude zajímat, protože „ztratí čas“ na tomto semináři či školení, musí jej zaplatit a uteče mu práce, kterou bude stejně muset dodělat.

Bohužel ve své praxi (jak koordinátora, tak ve společnosti vlastníci akreditaci k provádění zkoušek z odborné způsobilosti fyzických osob k činnostem koordinátora BOZP na staveništi a lektora) se velmi často setkávám s odborně způsobilými osobami, které jen chodí ke zkouškám, bez jakéhokoliv průběžného sebevzdělávání. Před zkouškou pak velmi rychle hledají novely zákonů, podle kterých se zpracovává dokumentace BOZP, protože od roku 2007, kdy dostal první osvědčení, to vlastně dělá pořád stejně a vždycky mu to prošlo a najednou dostal od zkušebního komisaře dokumentaci BOZP k přepracování a jemu se blíží termín, kdy mu osvědčení končí a on si jej nesmí nechat propadnout, protože je OSVČ a nemohl by vykonávat práci, která jej živí. Opět pomíjím samotnou činnost odborně způsobilé osoby v oblasti BOZP v provozu nebo na staveništi, tudíž praxi. Ti zodpovědnější se přihlásí před zkouškou na přípravný kurz, který nabízí téměř všechny akreditované společnosti v České republice. Tam se s hrůzou dozvídá, co je nového, co dělal špatně, jaké jsou pokuty za pochybení, co všechno musí, na co má právo, jaké jsou jeho povinnosti. Nejednou se nám stalo, že uchazeč o zkoušku kurz absolvoval, ale ke zkoušce již dále nešel se slovy „nestojí mi to za to“.

Jaké je řešení?

V roce 2016 Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s VÚBP a TAČR zpracovali metodiku (Certifikovaná metodika MPSV č. j. 2016/12384-196), která se zabývá modelem systému celoživotního vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak je známo, celoživotní vzdělávání je využíváno u osob autorizovaných dle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů. Tyto autorizované osoby mají za povinnost při své praxi pravidelné sebevzdělávání v systému celoživotního vzdělávání. Jedná se o kreditově ohodnocené přednášky z různých oblastí. Absolvováním dané přednášky získá posluchač určitý počet kreditů, tyto v průběhu své praxe sbírá. Takto ucelený systém vzdělávání pro osoby, které se pohybují v oblasti BOZP, ale také PO, chybí.

Zmíněná metodika slibuje zavedení podvědomí o BOZP do vzdělávacích institucí včetně základních a středních škol. Hovoří se zde o možnosti vzdělávání žáků a studentů v oblasti BOZP prostřednictvím učitelů, ale já tento názor nesdílím. Učitelé na základních, středních a mnohdy ani vysokých školách nemají potřebnou odbornost, praxi a zkušenosti v této oblasti, takže pro výuku BOZP jsou dle mého názoru nekvalifikovaní. Nabízí se také možnost mimoškolního vzdělávání v této oblasti, ovšem, pokud nebude toto vzdělávání povinné, žáci a studenti se nebudou o toto vzdělávání zajímat stejně jako osoby, které v této oblasti působí, pracují a podnikají.

Zavedení BOZP do škol a vzdělávacích institucí souvisí se zavedením BOZP do osnov. Pokud nebude mít škola v osnovách výuku BOZP, nebude ji vyučovat. Pokud ji bude mít v osnovách a nebude nijak upravena kvalifikace přednášejícího, zavede škola BOZP do výuky okrajově, paní učitelka si to vytiskne a předá žákům a studentům k přečtení se slovy, že to stejně nebude v písemce a nebude to nijak zkoušet.

Navíc se to týká pouze obecného vzdělávání. Dále je potřeba dořešit otázky, jak vychovávat osoby znalé oblasti BOZP.

Podle mého názoru je myšlenka výše zmíněné metodiky dobrá a model celoživotního vzdělání v oblasti BOZP bych rozhodně přivítala, alespoň v podobě povinného celoživotního vzdělávání pro všechny osoby odborné způsobilé (v PO i v BOZP). Ale se zavedením systému do praxe jsem spíše skeptická. Myslím, že zde není nikdo, kdo by se této myšlence více věnoval, celý systém dopracoval a do praxe jej protlačil.

Zdroje:

  • [1]  www.wikipedie.cz ze dne 15. února 2018;
  • [2]  Certifikovaná metodika MPSV č. j. 2016/12384-196, rok vydání: 2016.

Autorka je z akreditované organizace KARO EXPORT – IMPORT, spol. s r. o.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail