Vývoj trendů v porušování pracovněprávních předpisů agenturami práce

Od 1. 10. 2004, kdy bylo do českého právního řádu zavedeno agenturní zaměstnávání a pronájem pracovní síly začal být státem výrazněji regulován, prošel i charakter a způsob porušování pracovněprávních předpisů agenturami práce určitým vývojem. Tento vývoj byl podmíněn zpřísňováním právní úpravy, zintenzivňováním kontrolní činnosti ze strany státu a výrazným vzestupem počtu subjektů poskytujících pronájem pracovní síly a tím i vytvářením tvrdšího a bezohlednějšího konkurenčního prostředí v této sféře podnikání.

Základními pracovněprávními předpisy upravujícími agenturní zaměstnávání je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník  práce, hlavně v ustanoveních § 307a až § 309 a dále zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v § 14 a § 58 až § 66. V současnosti je kontrola dodržování povinností vyplývajících z těchto právních předpisů v oblasti agenturního zaměstnávání plně v kompetenci orgánů inspekce práce.

Zjištěná porušení pracovněprávních předpisů při agenturním zaměstnávání lze rozdělit do čtyř základních skupin: 

Jednak to jsou běžná porušení vyskytující se u všech zaměstnavatelů. Do této skupiny spadají porušení související se vznikem, změnami a skončením pracovního poměru, odměňováním, pracovní dobou apod. V některých případech, hlavně v oblasti pracovní doby, je kromě agentury práce za tato porušení odpovědný také uživatel, který podle § 309 odst.1 zákoníku práce práci agenturního zaměstnance organizuje a řídí. Porušení z této skupiny se za celou dobu provádění kontrol agenturního zaměstnávání, co do charakteru a četnosti, nemění a nevymykají se běžnému průměru zjišťovanému u ostatních zaměstnavatelů.

Druhou skupinu tvoří formální porušení, většinou nemající vliv na pracovní a mzdové podmínky přidělovaných zaměstnanců. Velkou část těchto porušení tvoří absence dohod o dočasném přidělení zaměstnance nebo písemného pokynu k dočasnému přidělení, příp. absence jejich podstatných náležitostí. Svou závažností se z této skupiny vymyká absence uvedení pracovních a mzdových podmínek srovnatelných zaměstnanců, a to hlavně ve spojení se skutečně zjištěným nerovným zacházením. V této skupině dochází ke snižování počtu zjištěných porušení, což lze určitě také přičíst zvýšené intenzitě kontrol ze strany inspektorátů práce a jejich preventivním důsledkům.

Další skupinu představují závažná porušení mající vliv na podmínky zaměstnanců. K těm nejzávažnějším patří horší mzdové a pracovní podmínky agenturních zaměstnanců ve srovnání se srovnatelnými zaměstnanci uživatele a přidělování zaměstnanců k uživateli na základě dohody o provedení práce (DOPP). Se zvyšováním konkurenčního prostředí v oblasti agenturního zaměstnávání se co do charakteru, četnosti a závažnosti výrazně zhoršuje situace v oblasti horších podmínek agenturních zaměstnanců. Uvedené porušení je hlavním prostředkem snižování nákladů agentury za současného zachování zisku, a tím i prostředkem nekalé konkurence vůči agenturám, které zákon ctí. Případů přidělování zaměstnanců na základě DOPP naopak výrazně ubylo.

Poslední skupinou jsou skrytá porušení odporující základním zásadám pracovněprávních vztahů a dobrým mravům, která se často pohybují až na hraně trestní odpovědnosti. Jedná se o praktiky, které často zneužívají nedostatečnou právní úpravu a jsou prostředky inspekce práce velmi obtížně zjistitelné a postihnutelné. Patří sem např. zkreslování evidence pracovní doby, falšování dokladů, zneužívání neplaceného volna, zneužívání nekolidujícího zaměstnání za předchozí právní úpravy, finanční postihy v hotovosti, srážky za fiktivní plnění ve prospěch třetích osob, účelové vytváření agentur majetkově propojených s uživatelem, např. se záměrem obcházet pravidla pro přesčasovou práci, nepřetržitý odpočinek mezi směnami a v týdnu apod.