Výpověď z důvodu práce pod vlivem alkoholu. Je platná?

Zaměstnanec dostal výpověď z důvodu zjištění, že vstoupil na pracoviště pod vlivem alkoholu. Dechovou zkouškou mu bylo naměřeno velmi malé množství alkoholu, u soudu se tedy domáhal neplatnosti této výpovědi. Jak rozhodly soudy?

Zaměstnanec (dále žalobce) dostal výpověď z pracovního poměru z důvodu závažného porušení pracovních povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci podle ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, neboť dne 11. 7. 2013 vstoupil na pracoviště u jisté organizace (dále žalovaná) pod vlivem alkoholu.

Při první dechové zkoušce, necelých 45 minut před začátkem směny, bylo žalobci naměřeno 0,32 ‰ alkoholu, při druhé dechové zkoušce o půl hodiny později 0,23 ‰ alkoholu a z odběru krve o dalších 45 minut později bylo u žalobce zjištěno 0,11 ‰ alkoholu v krvi.

Žalobce se domáhal určení neplatnosti výpovědi s odůvodněním, že před nástupem na pracovní směnu žádný alkohol nepožil. Krátce před směnou vypil k večeři pouze nealkoholické pivo.

Okresní soud rozhodl, že výpověď z pracovního poměru je neplatná.

S poukazem na ustanovení § 106 odst. 4 písm. c) zákoníku práce vycházel z tohoto názoru. Aby mohla přítomnost alkoholu v těle zaměstnance vést současně k jeho ovlivnění, je současně nutné, aby zjištěné množství alkoholu dosáhlo určité hladiny. V posuzovaném případě je nesporné, že před nástupem žalobce na směnu byl v dechu žalobce alkohol zjištěn, to však automaticky neznamená, že žalobce byl alkoholem současně ovlivněn. Hodnoty zjištěné z dechových zkoušek nelze považovat za přesné, nýbrž pouze za orientační. Pouze pomocí metody plynové chromatografie z odebraného vzorku krve lze zjistit hodnotu hladiny alkoholu v krvi s minimální možnou laboratorní chybou. Z lékařské zprávy MUDr. Igora Dvořáčka, Ph.D. vyplývá, že oficiální forenzní stanovisko v oboru soudního lékařství ve vztahu k alkoholu v krvi považuje hladinu alkoholu do 0,2 g/kg za neprůkaznou, hladinu alkoholu do 0,3 g/kg označuje za nevýznamnou pro silniční provoz a hladina alkoholu mezi 0,31 a 0,49 g/kg pak svědčí o skutečnosti, že dotyčná osoba alkohol požila, avšak je jím prakticky neovlivněna. Za situace, kdy byla žalobci rozborem vzorku krve zjištěna hodnota 0,11 g/kg alkoholu v krvi, která se považuje za neprůkaznou, nelze konstatovat, že žalobce vstoupil pod vlivem alkoholické látky na pracoviště zaměstnavatele a výpověď z pracovního poměru je tak neplatná.

K odvolání žalované Krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

Výše uvedené potvrdil a připustil, že se mohlo jednat toliko o méně závažné porušení pracovních povinností, a to bez ohledu na to, že žalobce vykonával funkci vedoucího směny v provozu ocelárny, tj. v provozu se zvýšeným rizikem nebezpečí škody na zdraví.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Odvolací soud podle jejího názoru při posouzení intenzity porušení pracovních povinností žalobce nepřiměřeně upřednostnil hledisko dosavadní bezproblémovosti žalobce a naopak nekladl dostatečný důraz na způsob, jakým žalobce své pracovní povinnosti porušil (vstup na pracoviště pod vlivem alkoholu), na pozici žalobce (vedoucí směny) a na povahu provozu žalované (provoz zvlášť nebezpečný).

Podle vyjádření žalobce je jednání žalované vedeno snahou snížit počet zaměstnanců, neboť provoz ocelárny měl být výhledově uzavřen. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl.

Při hodnocení intenzity tohoto porušení právních povinností - na rozdíl od žalované, která rozvázala pracovní poměr se žalobcem vycházejíc ze zásady tzv. nulové tolerance k alkoholu - dovolací soud zdůraznil, že posouzení otázky intenzity tohoto porušení pracovních povinností vždy závisí na konkrétních okolnostech daného případu. Hodnotil proto nejen pozitivní zjištění samo o sobě, nýbrž i hodnoty, které byly zjištěny (mj. okolnost, že před vlastním počátkem směny byl výsledek zjištění 0,23‰, tedy hodnota, která se blíží hladině 0,2‰, jež je považována za neprůkaznou s ohledem na možnou laboratorní chybu, resp. tzv. fyziologickou hladinu, přičemž přihlížel k osobě žalobce a k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů. Žalobce byl zaměstnán u žalované více než 18 let, přičemž nebylo tvrzeno ani v řízení nevyšlo jiným způsobem najevo, že by mu bylo v minulosti vytýkáno porušení pracovních povinností, a neponechal stranou ani skutečnost, že žalobce vykonával funkci vedoucího směny v provozu ocelárny.

S přihlédnutím k tomu, že stav, kdy zaměstnanec ve smyslu ustanovení § 106 odst. 4 písm. e) zákoníku práce vstupuje na pracoviště zaměstnavatele pod vlivem alkoholického nápoje, nemusí být dán již pouhým požitím alkoholického nápoje, nýbrž k jeho požití musí dojít v takové míře, že má vliv na snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance, je správný závěr odvolacího soudu, že pozitivní zjištění neznamená vždy porušení povinností takové intenzity, aby je bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) zák. práce.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4733/2015.

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Nové příspěvky publikované na informačním serveru BOZPinfo.cz

Kde nás najdete

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844
X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail