Výpověď na základě lékařského posudku

Zaměstnanci (dále "žalobce") bylo sděleno, že s ním zaměstnavatelka (dále "žalovaná") rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. e) zákoníku práce, protože na základě lékařského posudku praktické lékařky doplněného lékařskou zprávou dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu práce tesaře, zedníka a dalších souvisejících činností. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnil tím, že lékařský posudek není lékařský posudek, který by opravňoval žalovanou k této výpovědi, neboť jeho zdravotní postižení bylo způsobeno pracovním úrazem a měl tedy dostat, pokud vůbec, výpověď dle ustanovení § 52 písm. d) zákoníku práce.

Obvodní soud žalobě vyhověl a rozhodl, že stanovisko praktické lékařky nelze považovat za lékařský posudek a že k definitivnímu posouzení zdravotní způsobilosti žalobce je nutné předložit rozhodnutí komise okresní správy sociálního zabezpečení. Tím pádem je výpověď z pracovního poměru neplatným právním úkonem.

K odvolání žalované městský soud potvrdil rozsudek prvního stupně. Dovodil, že lékařský posudek vydaný zařízením závodní preventivní péče (nyní pracovnělékařské péče - pozn. red.) musí vždy obsahovat rozlišení toho, proč zaměstnanec není schopen dále vykonávat dosavadní práci, a zda důvodem výpovědi je neschopnost konat práci z důvodu pracovního úrazu, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, nebo z důvodu jiného zdravotního postižení. Protože zmíněná lékařská zpráva není lékařským posudkem, který by byl způsobilým podkladem pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, a protože z ní není jednoznačně patrno, co bylo příčinou zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci, odvolací soud - rovněž s přihlédnutím ke tvrzení žalobce, že jeho pracovní nezpůsobilost byla následkem pracovního úrazu a že v souvislosti s tímto pracovním úrazem byl žalobce cca tři čtvrtě roku v pracovní neschopnosti a že mu byl přiznán invalidní důchod druhého stupně - uzavřel, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou žalobci podle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce je neplatným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu o tom, že lékařský posudek vydaný zařízením pracovnělékařské péče nebo rozhodnutí příslušného správního úřadu, který lékařský posudek přezkoumává, je způsobilým podkladem k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení § 52 písm. d) nebo ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, jen jestliže z nich je jednoznačně patrno, že příčinou nezpůsobilosti zaměstnance dále konat dosavadní práci jsou okolnosti uvedené v ustanovení § 52 písm. d) nebo v ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, neboť dosavadní judikatura Nejvyššího soudu vychází z právní úpravy účinné přede dnem 1. 4. 2012. Zákon o péči o zdraví lidu však nahradil zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách. V ustanovení § 43 tohoto zákona se požadavky na obsah lékařského posudku uvádí tak, že ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá, zdravotně způsobilá s podmínkou nebo pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost. Nestanoví jako povinnou náležitost lékařského posudku uvedení příčiny pozbytí zdravotní způsobilosti, byla-li zjištěna.

V projednávané věci nebylo zjištěno, že by ještě před doručením výpovědi žalobci tu byly okolnosti (nemoc z povolání, předchozí pracovní úraz), jež zaměstnance mohly výrazně znevýhodnit pro případ, že jeho pracovní poměr skončil výpovědí dle ustanovení § 52 písm. e) zákoníku práce, když otázka pracovního úrazu žalobce nebyla soudy zjišťována a zůstala jen v rovině tvrzení žalobce. Žalovaná současně vytýká odvolacímu soudu, že zcela ignoroval lékařský posudek praktické lékařky, a že i proto považoval výpověď z pracovního poměru po formální stránce za neplatnou. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru z dubna 2013 - podle právních předpisů účinných v té době. Dá-li zaměstnavatel zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, musí důvod ve výpovědi skutkově vymezit tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným důvodem; důvod výpovědi nesmí být dodatečně měněn.

To, aby lékařský posudek vedl sám o sobě k závěru o dlouhodobé zdravotní nezpůsobilosti zaměstnance, předpokládá, aby posouzení výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (pracovnělékařské prohlídky), výpisu ze zdravotnické dokumentace a zdravotní náročnosti pro výkon práce, pro kterou je zaměstnanec posuzován, bylo vyjádřeno v takové podobě, která by byla závazná pro zaměstnavatele, zaměstnance, soudy, správní úřady a jiné orgány. Ty jsou povolány k tomu, aby v příslušném řízení posuzovaly pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž bylo podkladem posouzení zdravotního zaměstnance. Nejsou-li totiž takovým posouzením soudy a tedy ani smluvní strany základních pracovněprávních vztahů vázány, nutně to znamená, že pracovněprávní úkony a jiné pracovněprávní skutečnosti, pro něž je významné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, nemohou být v příslušném řízení posuzovány jen na základě lékařského posudku, ale na základě všech poznatků získaných dokazováním, samozřejmě včetně znaleckých posudků o zdravotním stavu zaměstnance.

Lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb tedy nepředstavuje takové posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci, které by bylo závazné pro zaměstnance, a není směrodatné ani pro zaměstnavatele. Povinnost uložená zaměstnavateli v ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) [nyní písm. c) – pozn. red.] zákona o specifických zdravotních službách se neuplatní, nebude-li zaměstnanec souhlasit se závěry lékařského posudku (rozhodnutí příslušného správního orgánu) o své zdravotní způsobilosti. Lékařský posudek není rozhodnutím nebo jiným správním aktem, jenž by byl závazný pro smluvní stranu základních pracovněprávních vztahů, vůči které byl učiněn pracovněprávní úkon, a tedy ani pro soud, který by v řízení posuzoval takovou pracovněprávní skutečnost, a rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nemá povahu správního rozhodnutí a při jeho vydání se (jak vyplývá z ustanovení § 47 odst. 4 zákona o specifických zdravotních službách) postupuje obdobně, jako kdyby šlo o vyjádření, osvědčení, ověření nebo sdělení správního orgánu. U lékařského posudku tedy - jak se výslovně uvádí v důvodové zprávě k vládnímu návrhu zákona č. 373/2011 Sb. - jde o "dobrozdání o zdravotním stavu posuzované osoby vydané poskytovatelem zdravotních služeb" a nejde o úkon, kterým by se přímo zakládala práva a povinnosti posuzované osoby.

Z uvedeného vyplývá, že podle právní úpravy účinné od 1. 4. 2012 lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a ani rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, nestanoví autoritativně (závazným a zásadně konečným způsobem), že by posuzovaný zaměstnanec vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost, a že tedy lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovnělékařských služeb a rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává, poskytují zaměstnanci, zaměstnavateli a soudům pouze nezávazné "dobrozdání" o zdravotním stavu zaměstnance z hlediska jeho zdravotní způsobilosti k práci, z něhož soud při svém rozhodování nemůže vycházet ve smyslu § 135 odst. 2 občanského soudního řádu.

Při zkoumání, zda byl naplněn výpovědní důvod podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce, může soud v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí vycházet (jen) z lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb (z rozhodnutí příslušného správního orgánu, které lékařský posudek přezkoumává) pouze tehdy, má-li všechny stanovené náležitosti a jestliže za řízení nevznikly žádné pochybnosti o jejich správnosti. V případě, že nebude obsahovat všechny náležitosti nebo bude neurčitý či nesrozumitelný anebo že z postojů zaměstnance nebo zaměstnavatele nebo z jiných důvodů se objeví potřeba objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození, je třeba to řešit dokazováním provedeným zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Uvedené současně znamená, že výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru daná zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce není neplatným pracovněprávním úkonem. Uplatní-li zaměstnanec žalobou u soudu neplatnost takového rozvázání pracovního poměru (§ 72 zák. práce), soud může shledat výpověď neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel dokazováním (zejména znaleckými posudky) neprokáže, že zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Na opačný závěr nelze důvodně usuzovat ani z judikátu citovaného odvolacím soudem, neboť se vztahuje k právní úpravě účinné do 31. 3. 2012 a nemůže být použit při výkladu odlišných právních předpisů účinných od 1. 4. 2012.

Zkoumání podmínek pro podání výpovědi z pracovního poměru se děje podle stavu v době výpovědi, neboť její právní účinky nastávají okamžikem, kdy výpověď byla doručena druhému účastníku. K tomuto okamžiku musí být též zjišťováno, zda byly splněny všechny podmínky pro podání výpovědi, včetně té, zda zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost.

V projednávané věci lze souhlasit se soudy v tom, že předložená listina není řádným lékařským posudkem, ale nebylo možné bez dalšího učinit závěr o tom, že by výpověď z pracovního poměru daná žalobci podle ustanovení § 52 písm. e) zák. práce byla neplatná, nebylo-li dalším dokazováním zjištěno, zda žalobce vskutku vzhledem ke svému zdravotnímu stavu pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Veden odlišným právním názorem však odvolací soud tímto způsobem nepostupoval. Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1804/2015.