Vyhláška 50/1978 Sb. a revize elektrického nářadí a spotřebičů

Zdroj: 
Na dotaz odpověděla Ivana Blažková.

Vzhledem k tomu, že existuje nepřeberné množství nejednotných názorů na tuto problematiku, prosím o vaši odpověď a vysvětlení. Náš zaměstnanec je vyučený elektrikář, má 1 rok praxe, absolvoval zkoušky na § 6 vyhl. č. 50/1978 Sb. Může pro naše potřeby v současné době s touto kvalifikací provádět zkoušky a revize elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů?

Vyhláška č. 73/2010 Sb. o stanovení vyhrazených elektrických technických zařízení, jejich zařazení do tříd a skupin a o bližších podmínkách jejich bezpečnosti (vyhláška o vyhrazených elektrických technických zařízeních) v příloze č. 1 zařazuje spotřebiče a elektrické ruční nářadí do zařízení třídy II., skupiny D. Dle této vyhlášky jsou to zařízení neuvedená ve třídě I. s proudem a napětím převyšujícím bezpečné hodnoty podle příslušných technických norem. V příloze č. 2 vyhlášky je uvedeno, že právnické osoby a podnikající fyzické osoby mohou provádět montáž, opravy, revize a zkoušky zařízení na základě oprávnění vydaného organizací státního odborného dozoru. Dále je v této příloze vyhlášky uveden druh a rozsah oprávnění. Pro revize spotřebičů a přenosného nářadí je to oprávnění E4A nebo E4B podle druhu objektu (nebezpečí výbuchu). Revizní technik s tímto oprávněním musí mít platné osvědčení příslušného druhu a rozsahu dle vyhlášky č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice § 9.

Zkoušky, ověření apod. (mimo revize) na jmenovaných zařízeních smí provádět pracovník znalý a pracovník znalý s vyšší kvalifikací (Vyhláška č. 50/1978 Sb. v platném znění o odborné způsobilosti v elektrotechnice).

Pracovník s oprávněním podle § 6 vyhlášky č. 50/1978 Sb. je pracovník znalý s vyšší kvalifikací pro samostatnou činnost, který splňuje kvalifikační požadavky uvedené v § 5, má alespoň nejkratší požadovanou praxi 1 – 2 roky podle druhu zařízení (pro hromosvody je požadována praxe 3 až 6 měsíců).

Autor článku: 

Komentáře

Re: vyhrazená TZ a vyšší míra nebezpečí vs. min. míra nebezpečí

09.01.2014 - 21:41 Tomáš Neugebauer
Osobně se také domnívám, že elektrické spotřebiče nejsou vyhrazeným elektrickým technickým zařízením. Nemohu však souhlasit s vašim postupem zdůvodnění proč nepatří mezi vyhrazené, neboť zaměňujete různé roviny problematiky bezpečnosti technických zařízení (zákon č. 22/1997 Sb. atd.). Definice vyhrazených technických zařízení v zákoně č. 174/1968 Sb. je pouze obecná. Pro vyhrazená elektrická technická zařízení je upřesněna ve vyhlášce č. 73/2010 Sb. Je tedy nezbytné vycházet z ustanovení § 2 uvedené vyhlášky. Bohužel, zde uvedená definice je natolik "přesná", že umožňuje nejednoznačný výklad - elektrický spotřebič může být chápán jako zařízení sloužící k odběru elektrické energie, jakož i elektrický spotřebič může být chápán jako zařízení sloužící k přeměně elektrické energie ve smyslu ustanovení § 2 vyhlášky, ale také nikoliv. Žádný právní předpis to neupřesňuje (alespoň o žádném nevím). Ani v této otázce nerozhodl soud. Lze předpokládat, že v případě projednávání soudem, by bylo požádáno o vyjádření soudního znalce. A je otázkou, jaké by zaujal stanovisko. Pokud by to byl p. Valta, je jeho stanovisko z této diskuse zcela jasné. Pokud by to byl p. Jiří Fiala, prezident ESČ, lze oprávněně předpokládat, že stanovisko bude opačné. Proto stále tvrdím, že odpověď nemůže být jednoznačná, neboť nemůžeme předjímat rozhodnutí soudu. Nejedná se o to, že řešení problému není v právním předpise upraveno, ale o to, že není jednoznačně zřejmé, zda řešení problému je či není v právním předpise upraveno (je elektrický spotřebič zařízením s vlastností, jež je součástí definice elektrického vyhrazeného technického zařízení). To může rozhodnout pouze soud (pokud by rozhodl, že je, bylo by vše jasné). Pro řešení problému v praxi jsou vhodná vyjádření SÚIPu. Nemohou však sloužit k přijetí jednoznačného stanoviska k řešení problému. Takovou právní sílu nemají. A že řešení tohoto problému v současné době není jednoznačné, dokazuje i tato diskuse. Tolik mé zamyšlení nad vaším příspěvkem.

Re: vyhrazená TZ a vyšší míra nebezpečí vs. min. míra nebezpečí

10.01.2014 - 15:17 Michal Slabý
Dobrý den, ano, já s tím co dále píšete nejsem v rozporu, vyjádření SÚIP znám a sám ho používám k argumentaci, aby zákazníci neplašili a hlavně - ušetřili. Protože zatím jediný rozdíl, který jsem zaznamenal stran kontrol/revizí el. spotřebičů je cena na faktuře - elektrikář vs. revizní technik. Nesouhlasím však s úvodním tvrzením (kromě toho že se mýlím, protože to skutečně mohu - je to jen mé přesvědčení), že se jedná o záměnu dvou rovin. Ano, jedná se o dvě roviny, ale já argumentuji nikoliv jejich záměnou, nýbrž jejich protínáním. Jedná se o rovinu posuzování shody a definice bezpečného výrobku a roviny vyhrazených technických zařízení a definice jejich vyšší míry nebezpečnosti - nechť existuje zařízení, na které se současně vztahuje posuzování shody a zároveň je stanoveno jako vyhrazené TZ, pak se tyto dvě roviny protínají právě v tomto bodě. A o to celé mi při jisté "filosofické úvaze" šlo. Dále nesouhlasím, že se jedná o jakousi obecnou definici (na kterou snad není třeba brát tolik zřetel - nechci podsouvat) a že je upřesněna ve vyhláškách. Já osobně to vnímám jako definici zásadní a určující (tlaková, zdvihací, elektrická a plynová). Vyhlášky pak blíže určují o jaká zařízení jde (viz § 7b zákona), ale definice je v zákoně, nikoliv ve vyhláškách. Ten zákon vlastně vysvětluje, proč vůbec nějaká VTZ vznikají, proč se vyhrazují od těch ostatních TZ, jaký to má celé smysl. Ten smysl je v tom, že se jedná o zařízení, která mají vyšší míru ohrožení osob a majetku, než ostatní TZ. Pak na základě toho stanovuje, že se na těchto VTZ budou provádět "speciální kontroly" - revize, a to osobami s vyšší odbornou kvalifikací - revizními techniky. Toto celé jsem dal do kontrastu s definicí bezpečného výrobku a smyslem posuzování shody, resp. jejím výsledkem. Celou dobu se však bavím o výrobku/zařízení, které je konečné, kompaktní, není již dále součástí nějakého většího celku - proto ta rychlovarná konvice, na které se to hezky demonstruje. Pokud je bezpečným výrobkem a má CE, což to dokládá, pak musí platit - "jehož užití představuje pro spotřebitele vzhledem k bezpečnosti a ochraně zdraví pouze minimální nebezpečí při užívání výrobku". Což je v rozporu se smyslem vyhrazeného TZ. Lépe už svou úvahu vysvětlit nedokážu, jen bych se stále opakoval. S pozdravem Michal Slabý

Re: vyhrazená TZ a vyšší míra nebezpečí vs. min. míra nebezpečí

10.01.2014 - 17:51 Tomáš Neugebauer
Vážený pane Slabý, chápu vaše logické směřování řešení problému. Avšak, jak již zde bylo uvedeno, nejedná se o řešení technické otázky, ale právní. A jak známo, právo a logika se ne vždy shodují. Oblast BTZ je u nás, bohužel, řešena v právních předpisech, které vznikaly v období téměř 50 let. Je zcela logické, že jejich filozofie odpovídá době jejich vzniku a nic na tom nemohou změnit následné novelizace. A to je právě to, co jsem uvedl jako "záměnu dvou rovin". Hned vysvětlím. Zákon č. 174/1968 Sb., resp. jeho ustanovení o vyhrazených technických zařízeních vycházejí z filozofie, že za bezpečnost provozu technického zařízení je odpovědný jeho provozovatel. Z této filozofie vycházejí, zcela logicky, i jeho prováděcí vyhlášky, včetně té nejnovější, a technické normy, jež slouží k doporučení, jak naplnit požadavky zákona. Naopak zákon č. 22/1997 Sb. a zákon č. 102/2001 Sb. (zákon o obecné bezpečnosti výrobku) vycházejí z filozofie, že za bezpečnost provozu výrobku, a to prakticky po celou dobu jeho životnosti, je odpovědný jeho výrobce a částečně i distributor. Podle této filozofie by tak bylo potřeba revidovat pouze zařízení, které není výrobkem, a nebo výrobek, na kterém byl proveden zásah v době provozování (oprava apod.) a v případě, že to tak stanovil výrobce (tzn., že výrobce určil, že pro zajištění bezpečnosti výrobku je nezbytné jeho bezpečnost průběžně ověřovat), Toto nové pojetí bezpečnosti se však někomu nezamlouvá, a proto máme prakticky dvojkolejný systém. Proto jsem uvedl, že zaměňujete dvě roviny. Domnívám se, že provést výklad pojmu z jedné roviny, za použití pojmů z druhé roviny, je neprůchodné. Tolik můj názor. S výše uvedeným též souvisí pojetí definice vyhrazených zařízení.

Re: vyhrazená TZ a vyšší míra nebezpečí vs. min. míra nebezpečí

10.01.2014 - 18:00 Michal Slabý
Dobrý den, ano, takto podané tomu rozumím. Asi to tak bude, že se jedná o "dvojkolejný systém". S pozdravem Michal Slabý

Dobrý den,

09.01.2014 - 11:21 Ivan Jacquier
Dobrý den, tak tedy §2 odstavec e) NV 378/2001 Sb. Dále doporučuji časopis ELERTRO č.1 r. 2014 str. 39, kapitola 3.7 Práce se šňůrami a elektrickými spotřebiči. Kapitola popisuje smrtelný úraz od el. spotřebiče. K pochybnostem, zda spotřebiče jsou, nebo nejsou VEZ přikládám ještě stanovisko inspektora ITI, které vzniklo v době tvorby nové vyhlášky č. 73/2010 Sb. Jinak samotná tato vyhláška, byť doslovně necituje " spotřebiče a přenosné ruční nářadí" (ona doslovně necituje ani ostatní zařízení) určením revizního technika s oprávněním E4 potvrzuje spotřebiče jako VEZ. AKTUÁLN Í INFORMACE K REVIZÍM ELEKTRICKÉHO RUČNÍHO NÁŘADÍ A ELEKTRICKÝCH SPOTŘEBIČŮ vzhledem k tomu, že je v současné době v elektrotechnické veřejnosti a zejména na Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR diskutováno, zda smí revize elektrického ručního nářadí a elektrických spotřebičů provádět jen revizní technici podle §9 stále platné vyhlášky č.50/1978 Sb. v rozsahu OSVĚDČENÍ skupiny E4/A, případně zda by bylo možno vyjmout el. ruční nářadí a el. spotřebiče z VYHRAZENÝCH technických zařízení tak, aby revize, prohlídky nebo zkoušky mohli provádět elektrotechnici, kteří nevlastní OSVĚDČENÍ podle § 9 vyhl.č.50/1978 Sb. podáváme následující informaci: 1. Vyhrazenými technickými zařízeními (VTZ) jsou zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku: tlaková, zdvihací, elektrická a plynová Jsou citována v zákoně č. 338/2005 Sb.( úplné znění zákona č.174/1968 Sb. o státním odborném dozoru nad bezpečnosti práce) a podléhají dozoru podle tohoto zákona. Dozor vykonává Státní úřad inspekce práce, ( SÚIP, kterým je podle zákona č.251/2005 nahrazen od 1. 7.2005 bývalý Český úřad bezpečnosti práce) prostřednictvím organizace státního odborného dozoru ITI Praha jako součásti SÚIP. 2. Vyhláška č.20/1979 v platném znění, kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, mimo jiné stanoví: §2: vyhrazená elektrická zařízení jsou zařízení a) pro výrobu, přeměnu, rozvod a odběr elektrické energie, b) určená k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny. §4 (6): výchozí a pravidelné revize smějí vykonávat jen revizní technici ( §9 vyhl.č.50/1978 Sb.). Tato právní podmínka je v souladu se zákonem č. 309/2006 Sb.-zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejm.§ 11"Zvláštní odborná způsobilost" 3. Která elektrická zařízení jsou považována za vyhrazená vysvětlil již 11.1.1995 kompetentní Český úřad bezpečnosti práce dopisem na IBP a ITI Praha pod zn.3738/1.50/94/15.13 jako "Výklad vyhlášky č.20/1979 Sb. a vyhlášky č.50/1978 Sb. "takto:"elektrická zařízení s napětím a proudem hodnot vyšších než dovolených z hlediska úrazu elektrickým proudem" a elektrická zařízení, která mohou způsobit ohrožení majetku velkého rozsahu, materiální škody, havárii nebo poruchu, která může sekundárně způsobit újmu na lidském zdraví." 4. V roce 1995 ještě platila ČSN 34 1010, která stanovovala "BEZPEČNÝ" proud 10mA stř. a 25mA ss proudu. Ale od ledna 1996 po vydání ČSN 33 2000-4-41 již není v žádném právním předpise, ani v žádné technické normě stanoven BEZPEČNÝ proud. Jen "USTÁLENÝ MEZNÍ PROUD", který respektuje toleranční práh vymezený vnitřním odporem těla osoby nebo zvířete 2000 Ohmů z hlediska úrazu, při proudech 3,5mA stř.a 10mA ss! Nejnovější edice ČSN 33 2000-4-41 ed.2 ze srpna 2007 popisuje úraz elektrickým proudem jako stav, kdy proud protékající postiženým tělem, jehož velikost překročí určitou bezpečnou mez,(ale ta není stanovena, je to jen individuální fyziologická odolnost jedince a ta je různá u dospělého, zdravého muže, jiná u dítěte nebo ženy ( cca poloviční odolnost oproti zdravému muži), jiná u zvířat (krokové napětí!). Konvenční mezní hodnoty proudů z hlediska jejich účinků na lidský organizmus jsou uvedeny v tab. NC.1 ČSN 33 2000-4-41 ed.2 a činí 0,5mA AC a 2mA DC jako proud právě vnímaný. Mez, která postiženému zabraňuje uvolnění z obvodu elektrického proudu již činí 5mA AC a 25mA DC! K této skutečnosti, kdy nelze určit v žádném případě bezpečný proud je nutno přiřadit dovolené proudy v ochranných vodičích podle ČSN EN 61140 ed.2:03-2003, příloha B, kde jsou to např. u el. zařízení se jmenovitým proudem do 4 Amp.: 2mA a u el.zařízení se jmenovitým proudem od 4A do10A : 0,5mA/A! Další skutečnost, kterou je nutno v rámci analýzy a prevence rizika podle zákona č.262/2006Sb.respektovat, jsou dovolené unikající proudy a izolační odpory u elektrického nářadí a u elektrických spotřebičů podle ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610, kde je mimo jiné dovolen max. unikající proud u elektrických spotřebičů tř. I právě ten hraniční ustálený 3,5mA AC u tepelných odporových spotřebičů s příkonem vyšším než 3,5kW. Tyto údaje jsou převzaty z dlouhodobých lékařských výzkumů a pozorování účinků elektrického proudu na organizmus člověka nebo zvířete a jsou zapracovány do bezpečnostních elektrotechnických předpisů ČSN jako požadavek na prevenci úrazu elektrickým proudem v souladu se zákonem č.262/2006 Sb. - Zákoník práce, který zapracovává bezpečnostní Směrnice Evropských společenství, zejm. Směrnici Rady 89/391/EHS a Směrnici Rady 89/656/EHS. 5. Přes uvedené skutečnosti dovolovaly ČSN 33 1600:1994 a ČSN 33 1610: 2005 zcela absurdním způsobem, aby revize prováděli i pracovníci podle §5 vyhl.č.50/1978 Sb., t.j. jen vyučeni bez zkušeností a praxe na vyhrazených elektrických zařízeních !!! Popsaný stav vytvořil situaci, kdy technická norma byla dlouhodobě nadřazena právnímu předpisu!!! Místo aby použitím technické normy byly splněny požadavky právního předpisu - tedy vyhlášky č.20/1979 Sb. §4(6) na provádění revizí jen revizními techniky. 6. Popsaný protiprávní stav napravil až zákon o inspekci práce č.251/2005 Sb., zejm.§ 20, který vyžaduje, aby revize prováděli jen revizní technici podle §9 vyhlášky č.50/1978 Sb. Zákon současně stanovuje pokuty za porušení tohoto zákona. Z obou norem ČSN 33 1600 a ČSN 33 1610 byly v červnu 2007 vypuštěny přílohy A,D, čímž byla problematika provádění revizí vyhrazených elektrických zařízení el. ručního nářadí a el. spotřebičů uvedena do souladu se zákonem č.251/2005 Sb. 7. Z uvedeného vyplývá, že by bylo velmi obtížné vyjmout z vyhrazených el. zařízení jejich část, kterou představuje el. ruční nářadí a el. spotřebiče a místo vyhledávání a prevence rizik ze zákona č.262/2006 Sb. zavádět do provozů vyšší než zbytková rizika z hlediska úrazu el. proudem. Protože se jedná o el. zařízení s nebezpečným proudem (není nikde definován BEZPEČNÝ proud), muselo by dojít ke změně řady právních předpisů včetně zákona o inspekci práce. Takové změny jsou dlouhodobé a může je provést jen parlament ČR. 8. Z důvodu popsané současné situace provádí i nadále L.P. Elektro s.r.o., Brno školení elektrotechniků pro účely prohlídek, zkoušek a revizí elektrického ručního nářadí a el. spotřebičů s cílem naučit se správně měřit, zkoušet a revidovat jejich elektrickou bezpečnost a provozní spolehlivost. Toto školení nemusí být nutně po jeho absolvování ukončeno státní zkouškou revizního technika E4/A podle §9 vyhl.č.50/1979 Sb. František Kosmák, Bývalý inspektor státního odborného dozoru ITI Praha, technický poradce v oblasti elektrotechniky a revizní technik E1/A+B Brno V Brně dne 21. 3. 2009 Ing. I. Jacquier

Re:

09.01.2014 - 14:16 Michal Slabý
Dobrý den, teď už si nejsem jist, zda se pořád bavíme o tom samém. Odkaz na odst. e) v § 2 NV č. 378/2001 Sb. je odkaz na výčet, co se myslí pod pojmem „průvodní dokumentace“. To ale přeci nijak neznamená, že na každé zařízení musí být revizní zpráva. Pokud se jedná o VTZ, pak se páchají revizní zprávy a ty jsou součástí tzv. průvodní dokumentace. Pokud se o VTZ nejedná, pak v průvodní dokumentaci revizní zprávy logicky figurovat nebudou. Nic víc, nic méně. Toto ustanovení přeci nijak neřeší náš problém. Jak už jsem psal, nechť je rychl. konvice VEZ (dle ustanovení § 2 vyhlášky č. 73/2010 Sb.), pak já osobně vidím rozpor mezi ustanovením § 6b zákona č. 174/1968 Sb. a ustanovením odst. 1 a 2 § 3 zákona č. 102/2001 Sb. V podstatě nic jiného jsem sdělit nechtěl. Nebezpečné jsou u VTZ zdvihacích např. jeřáby, přesto jeřáb o nosnosti 5000 kg není VZZ, kdežto jeho „kolega“ s nosností 5001 kg již ano. Také bych mohl namítat, že se s nimi přesto mohu přizabít stejně, jako s tím vyhrazeným. U zdvihacích TZ však bylo jasně a srozumitelně definováno rozhraní a tak to je. O nebezpečí elektrického proudu tady myslím žádný spor nebyl. Proto ať se dělají u rychl. konv. kontroly osobou s elektrotechnickou kvalifikací. S tím problém nemám, naopak. A teď bych se zeptal, jaký je tak zásadní rozdíl mezi kontrolu el. spotřebiče (rychl. konv. - kompaktní zařízení s vývodem zakončeným zástrčkou) elektrikářem s § 6 a mezi revizí toho samého zařízení revizním technikem s § 9. Co tam jako rev. technik děláte za úkony navíc, že by je elektrikář s § 6 odborně nezvládl? To by mne teď docela zajímalo. S pozdravem Michal Slabý

Re: Můj názor na revize dle ČSN 33 1600 ed.2

27.02.2014 - 20:34 Ivan Janovský
Nemám patent na rozum, ale myslím, že firmy, které zaměstnávají pracovníky s kvalifikací podle §5 až §8 vyhl.č.50/1978 Sb., mohou tyto revize dle ČSN 33 1600 ed.2, zajišťovat těmito vlastními pracovníky. Firmy, které nezaměstnávají pracovníky s kvalifikací podle §5 až §8 vyhl. č.50/1978 Sb. si revize dle ČSN 33 1600 ed.2 musí zajistit smluvně u revizního technika s oprávněním podle §9 vyhl.č.50/1978 Sb. Dále si myslím, že k této problematice by měl vydat některý kompetentní státní orgán jasný a právně platný výklad (vyjádření SÚIP Opava z roku 2008 je srozumitelné viz http://www.ces-cz.eu/cz/revize-elektrospotrebicu-prenosne-el-spotrebice-a-naradi-E4A-suip-mpo/detail/vyjadreni-generalniho-inspektora-suip-mgr-hahna-revize-prenosnych-el-spotrebicu-a-naradi.html a http://www.ces-cz.eu/files/dokumenty/SUIP.pdf a dopis SÚIP z 26.4.2010 viz http://www.pyrokontrol.cz/oborove/bozp/sporna-otazka-revizi-elektrospotrebicu-ve-svetle-nove-legislativy/#top3, ale vyjádření ITI Praha z roku 2007 je opačné viz http://www.elektrosvaz.cz/odborna-zpusobilost/stanovisko-iti-praha-ke-kvalifikaci-pro-revize-elektrickych-spotrebicu.aspx). Čemu potom věřit?.

Vyhláška č. 73/2010 Sb. vyšla

02.03.2014 - 13:05 Ivan Jacquier
Vyhláška č. 73/2010 Sb. vyšla v roce 2010, podílely se na její tvorbě jak SUIP tak TIČR a další instituce. Tato vyhláška zcela jasně stanoví, co jsou VTEZ a kdo může na nich provádět revize. Stanovisko SÚIP k revizím vyšlo v roce 2008, tedy před touto vyhláškou, za zcela jiných okolností. Dále vyhláška č. 50/1978 Sb. určuje pro revize kvalifikaci dle § 9 a žádnou jinou. Další právní předpis, který by se touto problematikou zabýval v současné době není. Revize elektrických spotřebičů a tedy i nářadí provádějí pracovníci s lehčími kvalifikačními požadavky E4X. Kvalifikační požadavky pro tyto pracovníky jsou méně obsáhlé, než pro ostatní revizní techniky. Budeme-li respektovat stanovisko SUIP a OIP, i přes jeho zastaralost, pak smějí revize spotřebičů pro vlastní firmu provádět pracovníci znalí, vybavení vhodným měřicím přístrojem. Postup jejich práce je však vhodné předem stanovit revizním technikem. Není vhodné tuto činnost provozovat dodavatelsky. Má-li firma pracovníka znalého, či znalého s vyšší kvalifikací, pak se zdá být jednodušší mu poskytnout doplnění kvalifikace. ( Literatura: J.Hemerka, Ing. M. Kříž - Příručka pro zkoušky vedoucích elektrotechniků - všeobecná část) Ing. Jacquier

ad 1) Pokud hovořím o revizi,

30.04.2014 - 01:09 roman komínek
ad 1) Pokud hovořím o revizi, tak revize a s ní spojené úkony jsou dle mého názoru vyhrazeny revizním technikům. (viz např. i ČSN EN 50110) ad2) pan Ing. Bc. Miroslav VALTA, MBA si odpověděl už sám, že nemá v této diskuzi co dělat, neboť, cituji z jeho příspěvku "Váš odborný názor pro mne nebyl a zřejmě také ani nebude názorem odborníka a to jednak proto, že nemáte vysokoškolské vzdělání v oboru, což osobně považuji za předpoklad pro získání statusu "odborník" ve většině oborů a za druhé proto, že Váš pracovní rozsah nebo chcete-li záběr se nedá vůbec srovnat se záběrem mým nebo odborníků, kterých si profesně vážím." konec citace. Je to tedy názor člověka, který nezískal vysokoškolské odborné vzdělaní v oboru elektro. Takže 0 bodů. ad 3) vyžaduji při odpovědi uvedení všech mých získaných titulů a "medailí", (a není jich málo .:-) ).

Stránky

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail