Vybrané přístupy k definování smyslu zóny havarijního plánování

Část 3.

Část 3.

Shrnutí analýzy

Způsob, jakým je v současné době stanoven výpočet zóny ve vyhlášce č. 103/2006 Sb., se jeví jako málo vypovídající. Tímto způsobem může docházet k podhodnocení nebo nadhodnocení následků možných havárií, což dokazuje nedávná praxe. Hlavním problémem je plošné zdvojnásobení maximální hranice ohrožené zóny, stanovené pomocí metody IAEATECDOC-727, bez uvážení charakteru jednotlivých jevů a jejich potenciálu.

Dále je nutné si uvědomit, že metoda vychází pouze ze třech základních scénářů, přičemž ty jsou specifikovány pomocí tvaru zasažené plochy. Těmito tvary (scénáři) jsou:

• kruh, který zahrnuje požár a výbuch,
• dále kruhový tvar posunutý určitým směrem od zdroje úniku, který představuje a výbuch oblaku par, případně následný požár,
• tvar protáhlé elipsy charakteristický pro disperzi plynů, která je chápana metodou jako plocha cca do 1/10 kružnice s poloměrem rovným maximální vzdálenosti dosahu. Pro účely vymezení zóny havarijního plánování však musíme vzít původní celou kružnici, protože nelze předjímat směr, kterým bude v okamžiku havárie vanout vítr.

Veškeré scénáře, vztahující se k haváriím, jsou v této metodě vztaženy k těmto tvarům a proto je zřejmé, že metodika nebere v úvahu další havarijní jevy, jako je například jet fire a boilover.

Diskutabilní také zůstávají využívané limitní hodnoty pro jednotlivé jevy. V případě požáru pracuje metoda pouze s plochou, na které se předpokládá 100% úmrtnost, vně plochy pak je předpoklad 0 %. V případě výbuchu je zvolena hranice 1 bar, přičemž v oblasti, kde je hodnota přetlaku vyšší se uvažuje 100% úmrtnost, vně 0 %. U toxických látek slouží jako klíčový ukazatel hodnota akutní toxicity LC50 pro 30 minut. Jejich použití je pochopitelné v rámci relativního srovnávání rizik plynoucích z potenciálních havárií, nicméně pro využití v havarijním plánování jsou krajně nevhodné. [4] [5]

Vyhláška dosahy účinků havarijních projevů odečtené z tabulky dle principů metody zdvojnásobuje. Tento koeficient dva lze chápat jako nějaký ochranný prostor, jistotu. Zcela nelogické je však násobení dvěma pro všechny typy nebezpečných látek (toxické, hořlavé, výbušné). Z matematického hlediska je přípustnější taková volba koeficientu pro látky hořlavé a výbušné, nikoliv však pro látky toxické. V případě úniku toxických látek, kdy průběh šíření není lineární, nýbrž probíhá dle Gausova rozdělení.

Vyhláška, na rozdíl od metody, umožňuje hodnotit technologická nadzemní potrubí v podnicích. V tomto případě autoři vyhlášky převzali princip metody, s tím, že zapomněli konstatovat, že lze hodnotit pouze podzemní potrubí mimo areál provozovatele. [5]

Vyhláškou nelze objektivně hodnotit směsi plynů skladované v nízkotlakých či středotlakých zařízeních (např. plyny s obsahem oxidu uhelnatého, tj. na území Moravskoslezského kraje (dále jen „MSK“): koksárenský, konvertorový, vysokopecní a směsný plyn). [5]

Proto je nutné podotknout, že celkové rozložení závažnosti účinků v závislosti na vzdálenosti nelze rozložit na několik jednoznačných hranic. Ke snižování závažnosti efektu nedochází téměř nikdy lineárně a způsob, kterým lze rozložení dopadů popsat je značně složitý a specifický. Touto problematikou se budeme zabývat v dalších částech projektu OPTIZON.