Vybrané aspekty prevence závažných chemických havárií

Zdroj: 
Prevence a likvidace závažných havárií má v České republice dlouhou tradici. Ještě v době Československa byly přijaty a postupně zaváděny do technické praxe významné závazné normy z této oblasti. Autor analyzuje současný normativní přístup k prevenci a likvidaci závažných havárií.

Zasvěcení odborníci v České republice dobře vědí, že proces „prevence a likvidace závažných havárií“ (jsou zde myšleny radiační a chemické havárie – poznámka autora) má v naší zemi dlouhou a hlubokou tradici. Ještě v době Československa byly přijaty a postupně zaváděny do technické praxe významné závazné normy z této oblasti.

Pro oživení je možné připomenout alespoň dvě zásadní pomůcky:

  • Pomůcka CO-51-5 o nebezpečných průmyslových toxických látkách z roku 1981 [1] a 
  • Pomůcka CO-2-19 o ochraně obyvatelstva při radiačních haváriích z roku 1989 [2],

které byly na svoji dobu bezesporu pokrokové, odborně na výši a také dosti obsažné. Protože se toto sdělení zaměřuje jen na „chemické havárie“ možno připomenout, že zmíněná pomůcka CO-51-5 obsahovala celkem 12 hlavních průmyslových toxických látek uvedených v tomto pořadí: chlor, amoniak, kyanovodík, formaldehyd, fosgen, sirovodík, sirouhlík, oxid siřičitý, fluorovodík, chlorovodík, chlorid fosforitý, nitrozní plyny (z hlediska toxicity nebo početnosti výskytu na teritoriu státu). Pomůcka obsahuje mimo jiné také havarijní plán objektu, kde je specifikována obecná a grafická část takového plánu, poplachové směrnice, plán vyrozumění a spojení a plán havarijních prací (to vše na 11 stranách odborného textu). Z toho je zřejmé, že oblast závažných chemických havárií (spojena však jen s únikem jedovatých chemických látek) byla v bývalém Československu právně postižena a prakticky realizována ještě před vydáním evropské direktivy známé jako SEVESO I, která vyšla až v roce 1982. O značné pozornosti věnované průmyslovým toxickým látkám svědčí i vydání další pomůcky Civilní obrany ještě v roce 1989 [3].

Později, v roce 1992, bylo uloženo Ministerstvu průmyslu a obchodu vypracovat „zákon o prevenci a likvidaci závažných havárií“. V průběhu zpracování byla gesce přenesena na Ministerstvo životního prostředí a zákon byl připraven a vydán jako zákon č. 353/1999 Sb. [4], s účinností od konce ledna 2000. V uvedeném zákoně však byla řešena jen prevence závažných havárií, zatímco problematika likvidace závažných havárií byla později včleněna do jiných právních norem.

V odborné veřejnosti je pak dostatečně známý proces tvorby prevence závažných (chemických) havárií především podle další evropské směrnice SEVESO II (1996). Aplikace obou evropských směrnic SEVESO I a II v České republice a jejich následné zavedení do technické praxe bylo tedy provedeno zákony o prevenci závažných havárií [4,5,6]. Poslední vydání zákona o prevenci závažných havárií vyšlo počátkem roku 2006 s platností od 1. 6. 2006 [7]. Řada novelizací v tak krátké době jasně svědčí o tom, že celá problematika je složitá a že systémově oblast „prevence závažných havárií“ vyžaduje trvalou pozornost a průběžné zapracování poznatků, závěrů a doporučení z nově vzniklých událostí, ale také z procesu tvorby, schvalování a oprav odborné, zákonem a vyhláškou předepsané, dokumentace.

K problematice prevence závažných havárií Evropská unie vydala několik metodických průvodců (guidelines), které však mají jen doporučující charakter a nejsou pro členské státy Evropské unie, ani pro jednotlivé národní státy, závazné. Podobně byly v podmínkách České republiky vydány metodické pokyny, metodické příručky a jiné užitečné materiály – které mají opět jen doporučující charakter. Závazný charakter měly a mají jen různé prováděcí vyhlášky k zákonům (např. vyhláška č. 8/2000 Sb., vyhláška č. 256/2006 Sb.), které mimo jiné zásadním způsobem upřesňují obsah a rozsah zákonem požadované „bezpečnostní dokumentace provozovatele skupiny A, a skupiny B“.  Také je zajímavé a důležité, že ani po 10 letech od vydání směrnice SEVESO II (1996) nebyla tato závazná norma doplněna žádnou závaznou metodou pro požadované analýzy rizika (případně jednotlivými samostatnými metodami analýzy rizika pro osoby – hospodářská zvířata – životní prostředí – majetek), natož pak nějakým vhodným a volně rozšiřovaným SW nástrojem. V tomto směru se zdají odpovědné orgány Evropské unie poněkud neschopné.

Podle české legislativy je nutné analyzovat a hodnotit havarijní dopady na osoby, hospodářská zvířata, životní prostředí a majetek. Volba či výběr metody analýzy rizika je podle platné české legislativy na zpracovateli analýzy rizika. Ani poslední novelizace zákona v tom nepřinesla žádnou pozitivní změnu. To s sebou nese závažný důsledek pro proces krizového řízení a havarijního plánování, a to, že není možné porovnání jednotlivých provozovatelů skupiny A nebo skupiny B nebo spíše jejich objektů a zřízení a v nich obsažených nebezpečných chemických látek. Takové srovnání není možné ani v rámci České republiky (například v rámci krajů v procesu plánování) a ani v rámci jednotlivých provozovatelů v různých zemích jako Česká republika – Slovensko – Polsko, atd. Přitom by bylo bezpochyby užitečné, aby takové korektní srovnání bylo možné. O problematice vhodných metod pro analýzu a hodnocení rizika nebezpečných chemických látek a přípravků byla publikována v domácím odborném tisku řada článků a sdělení (nejsou zde citovány pro jejich značné množství). Nejčastěji se tyto odborné články a sdělení zaměřovaly na komentář jediné metody analýzy rizika, která byla po úpravách zahrnuta do českého právního řádu formou závazné prováděcí vyhlášky. Tato metoda (IAEA TECDOC 727 [8]) byla nevhodně zvolená především proto, že se jedná v originálu o metodu analýzy rizika relativní, zatímco ve vzpomenuté české normě byla de facto používána jako metoda pro hodnocení „absolutního rizika“. Je také překvapivé, že tento chybný přístup zvolila ve své legislativě i Slovenská republika.

Nová česká legislativa [5,6,7] poprvé také stanovuje provozovatelům skupiny A a skupiny B nutnost komplexní ochrany objektů a zařízení provozovatelů, kde jsou umístěny nebezpečné chemické látky a přípravky. Tento vlastní „český přístup“ do jisté míry předběhnul směrnice Evropské unie.

Není pochyb o tom, že je nezbytně nutné provádět modelování (předpověď) různých havarijních dopadů, případně teroristických dopadů. Tato potřeba vyplývá již ze samotného zákona o prevenci závažných havárií, kde je tato povinnost požadována a to jak v České, tak i ve Slovenské republice. Zvláštní pozornost se zaměřuje na modelování havarijních dopadů, které přesáhnou „hranici podniku“, případně průmyslového areálu. Zde je jasné, že modelování havarijních dopadů musí důkladně provést samotný provozovatel, případně další odborný subjekt, kterého si provozovatel na tuto vysoce odbornou práci najme.

Další potřeba vyplývající znovu ze stejného současně platného zákona [7], je požadavek modelovat možné havarijní dopady samotnými správními úřady, které jsou v České republice povinny zabezpečovat „informovanost obyvatelstva“ v nejbližším okolí takového provozovatele, jehož havarijní dopady přesáhnou „hranici podniku“ a mohou tak ohrozit nebo i zasáhnout občany mimo areál podniku. Vzhledem k tomu, že v současné době není stanovená  žádná závazná norma, jsou havarijní dopady stanoveny pomocí výpočtů nebo jsou stanovení prováděna podle různých modelů a různými SW nástroji.

Proč například nelze stanovit předpověď havarijních dopadů závažných chemických havárií pomocí prováděcí vyhlášky, čím by se jednotliví provozovatelé stali „srovnatelní“?

V několika málo domácích odborných pracích (citace těchto prací poskytne autor zájemcům) se autoři pokusili srovnat tabulkovou metodiku CO-51-5 a moderní SW nástroje modelování havarijních dopadů – případně jsou uvedeny srovnání jen některých SW nástrojů. Z těchto prací je jasně vidět, že získané výsledky se dosti liší, někdy i řádově. I toto zjištění podporuje myšlenku na vytvoření samostatné a plně závazné prováděcí vyhlášky, která by se zabývala problematikou stanovení vhodných a závazných modelů pro hodnocení možných havarijních následků a dopadů průmyslových havárií nebo chemického terorismu.

Jako možný vzor přípravy „metodiky analýzy rizika“ lze jednoznačně uvést především renovovanou metodiku Mezinárodní agentury pro atomovou energii: IAEA TECDOC 994 (1998) [9], která by se po úpravách mohla stát základem pro diskutovanou závaznou prováděcí vyhlášku.

V současné době je nutné vytvořit dostatečný a systematický tlak na kompetentní orgány evropských struktur, aby se rychle vyvinuly vhodné a spolehlivé metody analýzy a hodnocení rizika, včetně jejich včlenění do softwarového nástroje (nástrojů, například pro ohrožení a zasažení osob, pro ohrožení a zasažení životního prostředí a pro vyhodnocení možných materiálních škod) používaného ve všech zemích Evropské unie.

Další složitou oblastí může být přeprava. Zneužití dopravních systémů je také poměrně snadné. Především silniční doprava s přepravou nebezpečných chemických látek (nejen toxických) skýtá možnosti snadné krádeže automobilní cisterny i s nebezpečnou chemickou látkou a její „přistavení“ na vybrané místo s vysokou  koncentraci osob. Iniciace závažné havárie (u toxických látek jen otevřením ventilu), případně destrukce nádrže automobilní cisterny výbušninou je snadno proveditelná. Scénáře tohoto typu jsou realizovatelné, což se může rovnat ve svém důsledku skutečné „chemické bombě“. Současný vývoj terorismu také ukazuje, že je třeba počítat se sebevražednými útočníky, proto si lze představit i případ, kdy automobilní cisterna s průmyslovou toxickou látkou „vjede“ do místa vysoké koncentrace osob, kde je relativně uzavřený prostor jako např. velké obchodní domy, supermarkety, hypermarkety apod. Uvedená místa nejsou ani zdaleka dostatečně chráněna a zabezpečena proti takovému „chemickému útoku“. 

Literatura: 
[1] Pomůcka Civilní obrany CO-51-5: Provozní havárie s výronem nebezpečných látek, Ministerstvo národní obrany, Praha 1981.
[2] Pomůcka CO-2-19: Ochrana obyvatelstva a opatření v národním hospodářství při radiační havárii jaderného energetického zařízení, Československá komise pro atomovou energii a další, Praha 1989.
[3] Pomůcka Civilní obrany č. 188: První pomoc při otravách průmyslovými chemickými škodlivinami, Federální ministerstvo národní obrany, Praha 1989.
[4] Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií.
[5] Zákon č. 82/2004 Sb., o prevenci závažných havárií.
[6] Zákon č. 349/2004 Sb., o prevenci závažných havárií (úplné znění zákona).
[7] Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií.
[8] Manual of the classification and priorization of risks due to major accidents in process and related industries, IAEA TECDOC – 727, Vienna 1996.
[9] Gudelines for integrated risk assessment and management in large industrial areas, IAEA TECDOC – 994, Vienna 1998. 

Otakar J. Mika - Vysoké učení technické, Fakulta chemická

ZDROJ:
Mika, Otakar J. Vybrané aspekty prevence závažných chemických havárií. In CHEMagazín [online]. Pardubice: Chemagazín, 2006 [cit. 21-12-2006]. Dostupný z WWW: <http://www.chemagazin.cz/cislo6_XVI.html>. 

Autor článku: 

Komentáře

činnost při minořádné události

14.03.2007 - 17:15 robert
Dobrý den. Zajímal by mě postup HZS, který přijede např. k havárii kamionu, který převáží nebezpečnou látku. A v případě i jak se mám zachovat jako okolo jedoucí řidič.(např. záchrana řidiče kamionu apod). Děkuji

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail