Úraz v kuřárně. Jde o úraz pracovní?

Popsaný úraz zaměstnance při kouření v pracovní době, je úrazem pracovním a to hned ze dvou důvodů: 1. Na základě judikátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. září 2012, sp. zn. 21 Cdo 2141-2011, který pojednává o pádu zaměstnance z výšky, při práci na stavbě, v době kdy seděl na střešním světlíku a kouřil. Soud uzavřel, že se jedná o pracovní úraz a podrobnosti k judikátu lze dohledat na webu NS ČR: nsoud.cz anebo v mojí knize Pracovní úrazy v judikatuře na straně 322. 2. O pracovní úraz se jedná i v případě, že bychom shora uvedený judikát neměli nebo bychom o judikátu nevěděli. Na uvedený úraz zaměstnance přímo dopadá objektivní odpovědnost zaměstnavatele, protože hlavní příčinou úrazu nebylo vlastní kouření zaměstnance, ale skutečnost, že do popelníků (zřejmě) někdo vložil silně hořlavou látku, která způsobila vážné zdravotní následky (k těmto následkům by při běžném kouření nemohlo dojít. "Protože k úrazu zaměstnance došlo v prostorách zaměstnavatele, nastupuje objektivní odpovědnost zaměstnavatele a úraz je nutné posuzovat jako úraz pracovní. Reakce na nepřesné úvahy paní Dandové: - ,,... k úrazu nedošlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Kouření není činnost související s výkonem práce." Tato úvaha by platila jen za podmínky, že by zaměstnanec kouřil v kuřárně ,,nepřiměřeně dlouho", např. několik desítek minut (to v zadání otázky uvedeno není). V tomto případě by se jednalo o exces (výrazné vybočení z plnění pracovních povinností), ale to se v uvedením případě nestalo, - ,,... je to činnost (kouření) obdobná jako stravování + kouření mezi činnosti obvyklé neřadíme." Vůbec nechápu, jak na to paní Dandová přišla - jedná se o ničím neodůvodněný výmysl. Závěr Zaměstnavatel musí zaměstnanci uznat pracovní úraz a krácení náhrad není možné. Je nutné informovat pojišťovnu (KOO) a dohodnout se o dalším postupu při zjišťování viníka úrazu zaměstnance (pokud bude zjištěn - vše zaplatí).

Tak kdyby tam kouřil "přiměřeně dlouho", tak se to považuje jako činnost související s výkonem práce? A že to bylo v prostoru zaměstnavatele přeci nemusí znamenat, že za to zaměstnavatel zodpovídá (že tam nějaký chytrolín nasype střelný prach)? Postavila bych se spíš za názor paní Dandové.

Dobrý den paní Hrubá, co to má znamenat, co to je za formulaci: ,,mnou oslovený odborník na BOZP se ztotožňuje se stanoviskem paní doktorky Dandové"? Vámi oslovený neumí psát na PC? Má Vámi oslovený odborník jméno a příjmení? Pokud má Vámi oslovený odborník jméno a umí psát, tak ať se projeví, a jde se svým názorem do odborné diskuze s ostatními odborníky na BOZP. S pozdravem, Zdeněk Šenk

Vážení diskutéři, se zájmem jsem si přečetla Vaše příspěvky, některé až za hranicí slušnosti a nebudu s nimi více polemizovat. Svůj názor jsem následně konzultovala se třemi právníky specializujícími se na pracovní právo – zdůrazňuji právníky, jejich jména uvádět nebudu, protože je nechci vystavit stejným útokům, jako jsem byla vystavena od p. bc. Šenka, který nemá právní vzdělání a nevidí právní rozdíl mezi případem posuzovaným v rozsudku NS ČR ze dne 4. září 2012 sp. zn. 21 Cdo 2141/2011 a výše uvedeným dotazem. Čtenářům, kteří váhají, na které straně je pravda jen si dovolím připomenout dva judikáty. První je stanovisko NS ČSSR sp. zn. Cpj 87/70 „Z mezí pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním nevybočuje taková činnost pracovníka, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kritéria nemají ovšem stejný význam; rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, tj. vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval pracovník z objektivního hlediska plnění pracovních úkolů.“ Rozsudek NS sp. zn. 21 Cdo 2507/2000 „Při řešení otázky, zda úraz, který utrpěl zaměstnanec, je v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, soud posuzuje tuto souvislost z hlediska místního, časového a věcného, tedy zda taková souvislost je dána vzhledem ve vztahu k činnosti, při níž došlo k úrazu, k plnění povinností, které pro zaměstnance vyplývají z pracovního poměru.“ Odškodňováním pracovních úrazů se zabývám nepřetržitě od své promoce v r. 1977 a mými učiteli odškodňování byli takové kapacity jako JUDr. Jaroslav Týc nebo JUDr. Milan Beneš a jak asi většina čtenářů BOZPinfo za ta léta ví, pracuji celý život na odborech a vždy jsem se považovala za „advokáta zaměstnanců“ a ráda poskytuji právní poradenství a poskytuji jej vždy s vědomím, že hájím zájmy poškozených. JUDr. Eva Dandová