Tvorba harmonizovaných norem, jejich přednosti a nedostatky zjištěné v praxi

V německém odborném časopise KAN Brief, který se zabývá oblastí bezpečnosti a norem, byl uveřejněn zajímavý příspěvek týkající se problematiky harmonizovaných norem. Francouzský institut bezpečnosti (INRS) provedl rozbor, který prověřoval harmonizované normy (dále jen HN EN) v praxi. Výsledkem bylo odhalení slabin a uvedení návrhů jak dosáhnout zlepšení.

Nový přístup zavazuje výrobce plnit požadavky příslušných evropských směrnic. V rámci své odpovědnosti podepisuje ES prohlášení o shodě, čímž potvrzuje, že jeho výrobky plní požadavky směrnic. Výrobce má volbu využít tyto normy nebo jiné specifikace. HN EN poskytují předpoklad shody. Využije-li a zajistí shodu s těmito normami, pak zajistí shodu se základními požadavky příslušné směrnice nového přístupu.

Výrobkové HN EN se musí vyrovnat se všemi požadavky, které se na výrobek vztahují buď přímo, nebo odkazem na jiné normy. Praxe ale potvrzuje, že se to provádí jinak. Například při zkoušení strojů na obrábění dřeva pouze 2/3 z 353 požadavků na zkoušení bylo nalezeno v HN EN, protože další požadavky tyto normy neobsahovaly. Zbytek požadavků směrnice byl ověřován pouze na základě praktických znalostí příslušného odborníka. Tato situace není uspokojivá legislativně, ani z hlediska ochrany zdraví a bezpečnosti pro výrobce, notifikované osoby, orgány dozoru nad trhem a ani pro uživatele. Důsledky mohou být vážné, když výrobce předpokládá po aplikaci nekompletní HN EN, že výrobek odpovídá všem základním požadavkům směrnice.

HN EN, které nepokrývají všechny základní požadavky pro některý výrobek, vedou k pochybám o systému posuzování shody a tím k pochybám o uvedení bezpečného výrobku na trh. Takové normy mohou přispívat v konkurenčním prostředí, mezi notifikovanými osobami a mezi výrobci ke změnám kvality a bezpečnosti výrobků špatným směrem

Existují rozličné důvody pro tento vývoj. Například při přípravě normalizačního procesu pro daný výrobek nejsou dosud přiměřeně využity výsledky rizikové analýzy pro výrobek a nejsou dobře identifikované náležité základní požadavky.  Také neexistuje povinností normalizačních orgánů jasně identifikovat, které základní požadavky příslušné směrnice musí být uvedeny v HN EN a které ne. Aby byly splněny potřeby trhu, normalizační orgány tradičně zohledňují hledisko "prodejnosti" zboží na trhu. Hledisku "zdraví a bezpečnosti", které tvoří základní prvek principu tzv. Nového přístupu, se nevěnuje potřebná pozornost.

Normalizační proces při tvorbě norem potřebuje takové zlepšení, aby byly výše uvedené nedostatky odstraněny. Mandáty Evropské komise pro CEN musí být zpracovány tak, aby výrobkové normy pro účely harmonizace (tvorba HN EN) obsahovaly všechny základní požadavky směrnice pro daný výrobek (když bude nutné pak s odkazy na další EN normy). Kromě toho musí být tento úkol systematicky plněn při revizi stávajících evropských norem.

Na úrovni CENu musí být upraven pracovní kodex (pracovní systém) tak, aby zavazoval tvůrce norem k jasnému uvedení všech technických i legislativních aspektů základních požadavků směrnice do HN EN (přílohy ZA). CEN učinilo první krok správným směrem. Pro případy, ve kterých normy nevěnují adekvátní pozornost zdraví a bezpečnosti byl vyvinut tzv. záchranný (angl. emergency) proces, kdy zasahuje řídící technická komise CENu (CEN-BT).

Taková opatření by mohla být způsobem, jak znovu obnovit důvěru v normalizaci a změnit stoupající trend v počtu oficiálních námitek k normám.

FLORIÁNOVÁ, Hana. Tvorba harmonizovaných norem, jejich přednosti a nedostatky zjištěné v praxi. Jakost Bezpečnost Ekologie, 2007, č. 3, s.15.