Toxicita ropy a ropných produktů

V letech 2000-2005 zasahovali hasiči v ČR průměrně při 4500 událostí s únikem ropných látek ročně. Jde o sloučeniny, které kromě své hořlavosti, výbušnosti a negativního vlivu na životní prostředí mají i charakteristický biologický účinek na člověka.

Ropa

Hlavním zástupcem ropných látek je ropa. Ropa (surová nafta) je tmavá olejovitá kapalina, obvykle lehčí než voda a ve vodě nerozpustná. Je velmi složitou směsí látek, především uhlovodíků. Podle převažujících typů uhlovodíků se ropy dělí na parafinické, naftenické, aromatické a aslfaltické.

Kromě uhlíku a vodíku obsahuje ropa i dusík, kyslík a kovy (hlavně sodík a hořčík). Hygienicky i technicky je významný obsah vanadu, niklu a hlavně síry. Toto složení je značně rozdílné podle místa naleziště a na tomto složení závisí také účinek ropy na lidský organismus.

Narkotický účinek uhlovodíků je pro většinu druhů ropy účinkem základním, může se projevit i sklon ke křečím. V případě smrtelné inhalační otravy, ke které došlo při čištění cisterny, byl sekčně nalezen edém plic a mozku. U sirných rop mohou hrát značnou úlohu sloučeniny síry, především sirovodík, jehož účinek je při současném působení uhlovodíků silnější.

Při chronické otravě se popisují kožní choroby, dermatóza, zvláště po expozici ropou s vyšším obsahem síry. Uznávají se i karcinogenní účinky ropy, za nejméně účinnou je považována parafinická ropa ruská a pensylvánská, za středně karcinogenní ropa mexická a rumunská a za nejnebezpečnější ropa z Íránu a Venezuely.

Dalšími produkty, které se získávají destilací ropy, krakováním nebo polymerací jsou:

Nafta

Jako motorová či topná nafta se označuje produkt, kterým je kapalina získávána destilací ropy v teplotním rozmezí 170 - 360 °C. Jsou u ní dominantní n-alkany C10 až C20 a je to tzv. parafinická ropa.

Alkanické uhlovodíky se považují za biologicky málo aktivní. Vyšší aktivitu vykazují jen lehké alkany (C7 až C8), které dráždí pokožku. Těžké alkany (C9 až C11) vyvolávají zánětlivá onemocnění pokožky často spojené s tvorbou podkožních edémů.

Účinky ropných produktů této skupiny závisí na jejich složení. Všeobecným účinkem uhlovodíků je deprese centrálního nervového systému s tendencí středních rozvětvených parafinů k vyvolání křečí. Narkotická účinnost alifatických uhlovodíků vzrůstá se stoupající molekulovou hmotností jen asi k otanu, vyšší uhlovodíky jsou méně těkavé a hůře se vstřebávají. Alifatické uhlovodíky vedou při těžké intoxikaci ke komatóznímu stavu s útlumem hlubokých šlachových reflexů.

Chronická otrava je líčena neurčitě, popisuje se únava, nevolnost a je velmi podobná chronické otravě benzinem.

Kůže je ropnými produkty tohoto typu odtučňována a vyskytuje se poškození stejného druhu jako po styku s benzinem. Pro oči jsou naproti tomu produkty tohoto typu méně dráždivé než benzin.

Benzin

Obsahuje především uhlovodíky C4 až C12, jde o parafinické uhlovodíky, ale ve značném množství mohou být přítomny i cykloparafíny a aromáty. Účinek par benzinu na organismus závisí na jejich koncentraci. Při koncentracích do 4 mg/l nepůsobí škodlivě, koncentrace od 4 do 8 mg.l-1 působí dráždivě. Koncentrace kolem 10 mg/l a vyšší způsobují nevolnost a bezvědomí. Koncentraci 40 mg/l při 5 až 10 minutové expozici můžeme považovat za životu nebezpečnou.

Při nižších koncentracích se intoxikace neprojeví najednou. Zpočátku se objeví subjektivní potíže (bolest hlavy, závratě, silné bušení srdce, slabost, sucho v ústech, žaludeční nevolnost), později dochází ke ztrátě vědomí. Objektivně můžeme pozorovat rozličné příznaky postižení nervové soustavy, jako jsou svalové křeče.

Akutní otravy při velmi vysokých koncentracích benzinem mohou nastat téměř okamžitě. Po ztrátě vědomí dochází rychle k úmrtí převážně tehdy, pokud postižený zůstane v kontaminovaném prostředí.

Chronické otravy se projevují funkčními nervovými poruchami rozličného druhu. Jsou provázeny svalovou slabostí, únavou, ztrátou hmotnosti, podrážděností a ospalostí.

Při požití většího množství benzinu (dospělého člověka může usmrtit požití 20 až 40 g) dochází k poruchám vědomí, objeví se křeče, slinotok, zvracení, velmi rychlá ztráta vědomí, cyanóza a hypotermie.

Kůži benzin odtučňuje a opakovaný větší kontakt vede ke změnám označovaným někdy jako dermatitits.

Oleje

Minerální oleje se dělí (podle viskozity) na lehké, střední a těžké. V rámci těchto tříd existuje však dlouhá řada označení (strojní, ložiskový, motorový, vyplachovací, převodový, turbínový, kompresorový, vřetenový aj). Chemicky jde o směs uhlovodíků C16 až C24, z aromátů převládají naftaleny, fenanthreny a vyšší polycyklické aromáty.

Při požití nejsou minerální oleje tak nebezpečné jako benzin, neboť aspirace je v důsledku jejich větší viskozity daleko méně obvyklá a těžší uhlovodíky (>C16) se z trávicího traktu nevstřebávají. Projeví se obvykle jen laxativní účinek. Jsou popsány případy akutních otrav, k nimž došlo inhalací par nebo aerosolů při čištění cisteren. Projevovaly se slabostí, závratěmi, zvracením a bolestmi hlavy.

Kůží se minerální oleje nevstřebávají, ale nejčastějším problémem jsou dermatitidy a ekzémy.

Karcinogenita minerálních olejů není dosud zcela vyjasněna. Velmi záleží na provenienci ropné suroviny, potažmo jejím chemickém složení po tepelném zpracování (množství benzpyrénu).

Závěr

S ropnými látkami mohou pracovat pouze osoby zdravotně způsobilé, osoby které netrpí chorobami krve, pokožky, jater a dýchacích orgánů.

Působení těchto látek se může hlavně projevit:

• kožním onemocněním,
• dráždivým účinkem na dýchací a jiné orgány,
• poruchou krvetvorby,
• poruchou centrálního nerovového systému,
• karcinogenitou.

Proto je nutné při událostech s únikem těchto látek, hlavně v uzavřených prostorách, používat kompletní ochranu těla, aby byly chráněny hlavní brány vstupu - dýchací cesty, pokožka, zažívací trakt, oční spojivky.

Pokud i přes všechna opatření dojde k otravě, je nutné poskytnout první pomoc. Při nevolnosti přerušit styk se škodlivinou, podle potřeby zavést umělé dýchání, potřísněnou kůži omýt teplou vodou a mýdlem. Výplach oka proudem vody, Opthalem nebo 2% roztokem kyseliny borité. Při požití vyvolat zvracení. V každém uvedeném případě je potřebné zajistit lékařskou pomoc a tím předcházet dalším možným následkům.

Zdroj:
Dobiáš, Leopold. Toxicita ropy a ropných produktů. Časopis 112,  č. 3, 2006, s. 30.