Teplota na pracovišti

Zdroj: 
I po prázdninách se často setkáváme s dotazy, jak je právně řešena ochrana zdraví zaměstnance v teplých dnech, v kterých případech má zaměstnavatel poskytovat zaměstnancům ochranné nápoje a za jakých podmínek může zaměstnavatel pracovní dobu zaměstnance zkrátit. Zastavme se proto několika poznámkami u této problematiky.

Otázku ochranných nápojů však dnes již řešit nebudeme, k té jsme se již v minulosti na našem serveru vyjadřovali několikrát. Jen pro úplnost připomínáme úvodem, že od 1.ledna letošního roku platí nově rekodifikované nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (dále jen „nařízení vlády č. 361/2007 Sb.“) (nahradilo nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů), takže argumentace z minulé doby v některých případech tzv. přesně „nesedí“.

Předně je třeba si uvědomit, že podle ustanovení § 2 zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů platí mimo jiné, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště, aby pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem, měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou. To je zákonný základ, zákonná povinnost zaměstnavatele.

Na ni navazuje pak nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a zejména jeho ustanovení § 3 až § 6 a § 40 a příloha č. 1, kde jsou další podrobnosti.  S problémem teploty na pracovišti však ještě bezprostředně souvisí řada dalších otázek jako je např. větrání pracoviště nebo ochrana pracovního prostoru před přímým vlivem sluneční radiace. Platí zásada, že na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na vykonávanou práci a její fyzickou náročnost tak, aby byly, pokud je to možné, pro zaměstnance zajištěny vyhovující mikroklimatické podmínky již od počátku směny. Přímému vlivu sluneční radiace lze zabránit použitím žaluzií, rolet a závěsů nebo je možno instalovat na pracovišti ventilátor (stolní či stropní). V teplých dnech není vhodné větrat místnosti otevřenými okny přes den, když tím se teplota místnosti jen zvyšuje.

S větráním a mikroklimatickými podmínkami pracoviště také bezprostředně souvisí otázka klimatizace pracovišť. V letním období je třeba, aby i klimatizace na pracovištích reagovala na vnější tepelné podmínky. Určitě není vhodné, aby klimatizace při venkovních podmínkách kolem 30o C udržovala vnitřní teploty např. na 20o C, to je velký rozdíl, správně má být klimatizace nastavená tak, že rozdíl mezi vnitřní a venkovní teplotou není vyšší než 5-6o C, vyšší teplotní rozdíl může totiž způsobit nachlazení.

 Podmínky ochrany zdraví při práci s rizikovými faktory vznikajícími v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek, tedy zátěže teplem jsou upraveny v § 4 nařízení vlády č. 361/20O7 Sb.  z hlediska krátkodobé a dlouhodobé únosnosti pro zaměstnance. Tato problematika je pro laika poměrně dosti složitá. Zátěž teplem je určena množstvím metabolického tepla vznikajícího svalovou prací a faktory prostředí, kterými se rozumí teplota vzduchu, teplota okolních ploch, rychlost proudění a relativní vlhkost vzduchu. Dlouhodobě únosná tepelná zátěž je limitovaná množstvím vody ztracené při práci z organizmu potem a dýcháním. Krátkodobě únosná tepelná zátěž je limitovaná množstvím akumulovaného tepla v organizmu, které nesmí překročit pro zaměstnance aklimatizovaného i neaklimatizovaného 180 kJ.m-2. Této hodnotě odpovídá vzestup teploty tělesného jádra o 0,8 K, vzestup průměrné teploty kůže o 3,5 K a vzestup srdeční frekvence na nejvýše 150 min -1. Dlouhodobě únosná zátěž teplem se vyjadřuje jako krátkodobě únosná doba práce. Za neaklimatizovaného zaměstnance  se považuje zaměstnanec vykonávající práci po dobu 3 týdnů a kratší od nástupu na pracoviště. Za aklimatizovaného zaměstnance se považuje zaměstnanec vykonávající práci po dobu 3 týdnů a dobu delší od nástupu na takové pracoviště.

V budovách se zátěž teplem hodnotí podle operativní teploty to nebo teploty kulového teploměru tg ve spojení s relativní vlhkostí vzduchu a rychlostí jeho proudění. Na venkovních a polovenkovních pracovištích se zátěž teplem hodnotí podle teploty vzduchu v ºC a rychlosti jeho proudění. Množství tepla vytvářeného organizmem zaměstnance při práci se hodnotí podle energetického výdeje spojeného s touto prací. Energetický výdej (M) se vyjadřuje v brutto hodnotách, kterými jsou hodnoty zahrnující i bazální metabolizmus (BM). Jednotkou je 1 watt na 1 m2 tělesného povrchu muže nebo ženy. Energetický výdej se stanoví měřením nebo orientačně pomocí srdeční frekvence. Pro orientační určení lze také použít tabelární metody nebo údaje uvedené pro některé druhy prací v tabulce č. 1 části A přílohy 1.  Zátěž teplem se mimo jiné posuzuje i při práci, při níž  nechráněná kůže zaměstnance přichází do přímého styku s pevným materiálem. 

 V ustanovení § 5 jsou obsaženy zásady zjišťování dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce. Dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce aklimatizovaného a neaklimatizovaného zaměstnance v osmihodinové směně se při dané zátěži teplem určí podle ztráty vody postupem upraveným v části B přílohy č. 1 nebo odečtením  z tabulek č. 1a až 2c části B přílohy č. 1. Výpočet zátěže teplem podle ztráty tekutin se provede, je-li práce spojená s energetickým výdejem vyšším než 105W/m2 vykonávána v pracovním oděvu, který omezuje odpařování potu, nebo je vykonávaná v prostředí, v němž je relativní vlhkost pracovního ovzduší blízká 100%. Tyto tabulky v praxi používáme, když v horkých letních měsících zjišťujeme, jak dlouho mohou zaměstnanci pracovat za určité teploty. 

V dalším ustanovení, v ustanovení § 6 jsou stanoveny minimální opatření k ochraně zdraví zaměstnance před účinky zátěže teplem a bližší požadavky na způsob organizace práce. To se týká v praxi pracovišť, kde nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie. Na nich musí být zajištěno dodržení hodnot dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce podle tabulek č. 1a až 2c části B přílohy č. 1. výslovně se zde stanoví, že dodržení hodnot dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce se zajišťuje střídáním práce a odpočinku podle výpočtu upraveného v části B přílohy č. 1. Režim práce a odpočinku musí být stanoven i v případě, že dlouhodobě únosná práce tsm upravená v tabulkách č. 1a až 2c části A přílohy č. 1, je kratší než doba směny. Při práci v pracovní směně delší než osmihodinové se upraví dlouhodobě únosná doba práce tak, aby ztráta tekutin nepřekročila množství odpovídající ztrátě tekutin v osmihodinové pracovní směně. Nakonec se zde odkazuje, že dlouhodobě a krátkodobě únosné doby práce v zátěži teplem na pracovištích hlubinných dolů a stanovení režimu práce a odpočinku na těchto pracovištích upravuje část C přílohy č. 1. 

Posuzování zátěže teplem vždy zahrnuje její dlouhodobost, která je vyjádřena osmihodinovou směnou a krátkodobost, kterou se rozumí přípustná doba trvání jednotlivého výkonu práce, která je ještě únosná pro zdraví zaměstnance. Opatření k ochraně zdraví jsou stejná jako ve zrušeném nařízení vlády, tedy střídání práce a odpočinku, jež lze vypočíst pomocí výpočtu, novinkou je pouze, že výpočet musí být proveden i v případě, že doba směny je kratší než je stanovený limit dlouhodobě únosné doby práce v tabulkách 1a až 2c části A přílohy č. 1.

V praxi si proto musíme nejprve zařadit zaměstnance podle tabulky č. 1 přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. do třídy (např. administrativa I. třída, prodavači II.b třída) a pak postupovat podle části B přílohy č. 1 hodnoty dlouhodobě únosné zátěže teplem pro osmihodinovou směnu aklimatizovaného a neaklimatizovaného zaměstnance a výpočet režimu práce a odpočinku. Z těchto tabulek však zjistíme, že pracovní dobu lze zkrátit zaměstnanci pracujícímu v administrativě, tedy ve třídě I. až v případě, když by pracoval v teplotě přesahující 36o C, což nás asi nepotěší …..

Nakonec je třeba připomenout i § 40 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které stanoví, že na pracovišti, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracoviště vyžadujícího zvláštní tepelné podmínky a pracoviště, na němž nelze technickými prostředky odstranit zátěž teplem z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek v kalendářním roce upravených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2, s výjimkou mimořádně teplého dne. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 C. Minimální operativní teploty   t omin v kalendářním roce upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2 se nevztahují na práci vykonávanou na pracovišti, na němž nelze odstranit chladovou zátěž z technologických důvodů. Maximální operativní teploty t omax v kalendářním roce upravené v příloze č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulce č. 2 se nevztahují na práci vykonávanou na pracovišti, na němž nelze odstranit tepelnou zátěž z technologických důvodů.

Autor článku: 

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail