Čím hasit hořící jedlé tuky a oleje

Proč jsou požáry jedlých tuků vlastně tak problematické ve srovnání s požáry jiných hořlavých kapalin? Zajímavá otázka nejen pro preventisty. I pro hasiče jsme našli zajímavé informace, které se jim mohou hodit při zásahu.
 
V restauračních kuchyních, pekárnách a cukrářských výrobnách dochází často k požárům od fritéz a pečících zařízení, které mají nepříznivé následky pro lidi, objekty i jejich vybavení.

Tyto požáry jsou zpravidla zapříčiněny:

• závadami na zařízeních nebo nesprávně nastavenou teplotní hranicí
• starými a znečištěnými oleji s nízkým bodem vzplanutí
• malým množstvím oleje v lázni

Při požárech smažících a pečících zařízení dochází často ke zranění obsluhy způsobených horkým jedlým tukem nebo olejem v důsledku použití nevhodných hasicích přístrojů pro zdolání požáru. Vlivem nesprávného hašení těchto požárů vznikají následně i značné škody na vybavení a budovách.

Proč jsou požáry jedlých tuků vlastně tak problematické ve srovnání s požáry jiných hořlavých kapalin? Na rozdíl od jiných hořlavých látek jako je benzín, jsou jedlé tuky a oleje při teplotě vzplanutí od 300 - 3800°C ještě kapalné. Tento extrémně vysoký teplotní potenciál se mnohem hůř zchladí a nebezpečí opětného vzplanutí je u nich mnohem vyšší. Každá normální vodní kapka, která se ponoří do tohoto vřícího tuku, zvětší rázem svůj objem 1700 krát, tzn. exploduje a rozhodí hořící tuk z vany do celého prostoru. Ačkoliv jsou tyto zvláštnosti známy již dlouho, dosud nebyly zahrnuty do evropských norem. Zde jsou uváděny pouze třídy požáru A (požáry tuhých hořlavých látek), B (požáry hořlavých kapalin) a C (požáry hořlavých plynů). Požáry jedlých tuků spadají pod třídu požáru B, neboť při hoření se nacházejí v rozpuštěné formě.

Téměř ve všech evropských státech preferují protipožární předpisy pro provozy s fritovacím a pečícím zařízením použití hasicích dek a hasicích přístrojů s oxidem uhličitým pro hašení požárů jedlých tuků. V Americe a Austrálii již dlouho platí pro požáry jedlých tuků a olejů třída požáru K (Kitchen - kuchyně). Hasicí přístroje používané proti požárům jedlých tuků tam musí být vyzkoušeny na speciální třídu požáru, které vznikají u typické fritézy. Teprve po kladných výsledcích obdrží hasicí přístroj schválení pro použití proti požárům jedlých tuků.

Na základě těchto zjištění a skutečnosti, že často a opětovně dochází k požárům u fritéz a v pekárnách, které vedou k vysokým škodám na majetku a k ohrožení obsluhujícího personálu, rozhodl se Německý úřad bezpečnosti pro výživu a restaurace v roce 1999 provést základní testy hašení požárů jedlých tuků a olejů. V testech, které trvaly několik týdnů, byly v požární hale vyzkoušeny všechny na trhu dostupné hasicí deky a běžné typy hasicích přístrojů. Zkoušky byly provedeny na speciálně instalovaných fritézách a pečících troubách. Současně se ověřoval parametr ovlivňující zapálení tuku, jako např. teplota vzplanutí a odstup více pečících zařízení z hlediska přenosu požáru.

Provedené testy byly pro zkoušející překvapivé. Na vlastní oči viděli neočekávané výsledky, které v návaznosti na dosavadní předpisy kladou mnoho otázek.

1. Výsledky požárních zkoušek přikrytím hořících tuků pomocí přístrojových krytů.

Obvyklé je hašení požárů jedlých tuků zakrytím pomocí víka a tím zamezení přístupu vzdušného kyslíku. U malé pánve a masivního víka se tím často dosáhne úspěch. Pečící trouby a fritézy mají ale přece jenom větší plochu a přístrojový kryt je z relativně tenkostěnné nerez oceli. A to je důvod, proč prováděné zkoušky v žádném případě oheň neuhasily. Pevné zaklapávací i volné víko se účinkem vysoké teploty tak deformuje, že vzdušný kyslík opět pronikne k ohni a dusivého efektu se nedosáhne. Po krátké fázi vývoje par (asi 2 sec) od položení víka dosáhnou plameny opět původní výše. K tomu navíc vzniká další problém s víkem. Fritézy většinou stojí u stěny, kam lze na víko dosáhnout jen tehdy, když jej uchopíme skrz oheň. Toto pak způsobí těžké popálení obsluhujícího personálu. Bez pomůcek není odstranění víka možné. Hledání speciálních pomůcek při požáru je ze zkušenosti při vzniku paniky velmi problematické.

Závěr: hašení fritéz přikrytím víkem není možné!

2. Výsledky požárních zkoušek s použitím požárních dek

Ve stávajících protipožárních předpisech jsou u fritéz a pečících zařízení předepsány hasicí deky. V rámci požárních zkoušek byly prakticky testovány všechny na trhu dostupné protipožární deky schválené podle:

• 4 DIN 14155
• 4 EN 1869

Hasicí deky při použití na zakrytí požáru během několika málo vteřin prohořely. Žádná ze jmenovaných hasicích dek, která byla položena na hořící fritézu nebo hořící pečící troubu, požár neuhasila. Tyto výsledky všechny přítomné překvapily. Po přikrytí hasicí dekou a pečlivém utěsnění zařízení stejně vždy došlo ke vzniku postranních plamenů a následně i k plošnému prohoření horní plochy .Vzhledem k velkému vývinu tepla a vzniku postranních plamenů není možné provést ruční převlečení hasicí deky bez nebezpečí pro obsluhu.

Závěr: Očekávaný hasicí úspěch se nedostavil. Navíc je přikrytí hořící fritézy po jejím samovznícení hasicí dekou bez odpovídajícího ochranného obleku značně nebezpečné a může vést k popálení nekrytého povrchu těla zasahující osoby.

3. Výsledky požárních zkoušek s použitím hasicích přístrojů odzkoušených podle EN 3

K hašení požárů jedlých tuků jsou pro příslušná zařízení a podniky vedle hasicích dek předepsány i přístroje CO2.

Pro kontrolu správnosti tohoto předpisu byly vyzkoušeny všechny typy hasicích přístrojů, a to následovně:

• CO2 přístroje,
• práškové přístroje,
• vodní přístroje,
• pěnové přístroje,
• vodní přístroje se zvláštní přísadou.

CO2 přístroje

Použití 2 a 5-ti kg přístrojů CO2 nevedlo k trvalému hasebnímu účinku, neboť nemají žádoucí ochlazovací efekt, a proto neustále docházelo k opětovnému vzplanutí. Plameny ohně a rozstřik oleje při vlastním hašení může zasahující osobě, která není chráněna, způsobit vážné zranění.

Tyto přístroje tedy neprokázaly účinnost při použití proti požárům jedlých tuků.

Práškové přístroje

Použití práškových přístrojů se jeví proti požárům jedlých tuků rovněž jako nevhodné. Uhašení se nedařilo, docházelo k okamžitým opětným vznícením. Při zásahu proud prášku naráží příliš prudce na plochu tuku, a to tak, že to vede ke zhoršení požáru. Oblak prášku vede k značnému snížení viditelnosti na hořící objekt i v celém prostoru. Další nevýhodou je, že použitý prášek velmi znečistí celý prostor zásahu, kde jsou potraviny. Ani použití speciálních práškových aplikátorů nepřineslo pozitivní výsledek.

Vodní přístroje s čistou vodou

Vodní hasicí přístroje bez speciálních přísad přináší nebezpečí exploze oleje a bezprostřední ohrožení zasahujících osob. Jsou naprosto nevhodné. Na tom nic nezmění ani použití speciálních trysek, které velmi jemně proud vody rozptýlí. Přístroje s čistou vodou nebo z nemrznoucí směsí nelze v žádném případě použít!

Pěnové přístroje

Hasební účinnost pěnových hasicích přístrojů spočívá v dusivém a ochlazovacím efektu, který je dosahován položením vrstvy pěny na hořící kapalinu. Při vysoké teplotě hořícího tuku se však ukazuje, že vrstva bránící přístupu vzduchu není dostatečně kompaktní a neprostupná. Velmi důležitým prvkem při hašení pěnou je použitá tryska přístroje, která vytváří jemnou mlhu. Pouze kombinace odpovídajícího pěnového hasiva a vhodné mlhové trysky dává nějakou šanci při zdolávání požáru jedlých tuků. Ale ani tak nepřichází úspěch vždy, protože čas hašení je relativně dlouhý (cca 15 sec) a hasební taktika (vzdálenost, kouty) hraje velkou roli. Zasahující osoba nemá zpravidla ochranný oděv a není dostatečně zaškolena pro takové speciální hašení. Navíc použití pěnového hasicího přístroje způsobuje zpočátku vznik plamenů, které dosahují výšky 2 až 3 m a které představují vysoké nebezpečí pro celý prostor.

Vodní přístroje se speciálními aditivy

Velmi dobrou účinnost proti požárům jedlých tuků a olejů vykazují vodní hasicí přístroje se speciálními aditivy, jejichž chemická reakce s olejem vytváří ochranný film.

Směs voda - aditivum vytváří krycí povrch na hořící tukové ploše, něco jako omeletu. Vzniklá vrstva brání přístupu vzdušného kyslíku a uhasí oheň velmi rychle (1-2 sec). Tato vrstva je kompaktní a nevzniká nebezpečí opětného vzplanutí.

Při aplikaci hasiva prostřednictvím skrápěcí trysky je bezpodmínečně nutné se vyhnout ostrým plamenům a dosáhnout maximální chladící efekt. Při hašení není třeba použít zvláštní techniku (grif). Pro ochranu zasahující osoby je však předepsán minimální odstup.

Závěr: Shrnutím požárních zkoušek, které německý úřad provedl, je, že pouze vodní hasicí přístroje se speciálními aditivy jsou bezpečnou variantou na zvládnutí požárů jedlých tuků.

Na základě výsledků získaných tímto úřadem se přijala různá opatření jak zlepšit protipožární ochranu při požárech jedlých tuků.

1. V předpisech bezpečnosti práce bylo upuštěno od hasicích dek a přístrojů CO2 a byly předepsány speciální hasicí přístroje pro hašení jedlých tuků.
2. Požární školení a výcvik byly upraveny.
3. Byl přepracován DIN standart pro testování přístrojů proti požárům jedlých tuků.
4. Všechny přístroje, které lze použít pro hašení požárů jedlých tuků, musí být úředně testovány zkušebnou na tukovém ohni (fritéza 36 l tuku).
5. Od roku 2002 zavede Evropská unie třídu požáru F (požáry tuků) a stanoví dodatečné testy pro požáry jedlých tuků s normovaným požárním objektem, který bude muset hasicí přístroj pro hašení požárů jedlých tuků uhasit.

elektrická zařízení=stitek

požární ochrana=stitek

požáry=stitek