Zátěž teplem na stavbě

Blíží se léto a s tím je spojena zátěž teplem. Co musí zaměstnavatel poskytnout zaměstnancům na stavbě? Podle jakých předpisů? 

Tak zvaně „od zeleného stolu“ Vám nemohu přesně vyjmenovat vše, co má Váš zaměstnavatel poskytnout zaměstnancům na stavbě v letních měsících. To je otázka prevence rizik, kterou musí především posoudit Vaše odborně způsobilá osoba v prevenci rizik (OZO).  

Prevenci rizik upravuje zákoník práce v ustanovení § 102. Tato zásada je dnes obecnou povinností každého zaměstnavatele při zajišťování BOZP. Smyslem je totiž zajišťovat BOZP ve všech aspektech spojených s prací, počínaje soustavným vyhledáváním rizik a konče přijímáním opatření k ochraně zaměstnanců před jejich působením.  

Mezi rizika patří všechny zdroje úrazů, průmyslové škodliviny, nadměrné teplo nebo chlad, záření, elektrická energie apod. Pracovní rizika obvykle dělíme na mechanická, fyzikální, chemická, biologická, prach, fyzická zátěž, psychická a zraková zátěž a nepříznivé mikroklimatické podmínky. Jsou dána pracovními podmínkami, pracovním prostředím a vším, s čím zaměstnanec při práci přichází do styku.  

V praxi se zaměstnavatel musí zaměřit na dvě věci. První je výběr vhodných osobních ochranné pracovní prostředků, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262?text=§ 104. 

Druhým opatřením je pak poskytování ochranných nápojů před zátěží teplem. Ochranný nápoj se poskytuje zaměstnanci k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby zaměstnavatel, zejména při rozhodování, jaký druh ochranného nápoje zvolit, projednával tyto otázky s lékařem, který pro něj zajišťuje pracovnělékařské služby. Tento lékař na základě svých odborných znalostí a dostupných informací musí znát, jaké nároky vyžadují práce vykonávané na pracovištích na zaměstnance, jaké je na pracovištích zaměstnavatele pracovní prostředí, jaké je složení zaměstnanců i jakého jsou věku. Důležité jsou tyto skutečnosti zejména pro pracoviště s extrémní tepelnou zátěží, a to zejména s ohledem na zátěž srdečně cévní soustavy a periferního krevního oběhu zaměstnanců. 

Smyslem poskytování ochranných nápojů není jen doplňování tekutin, ale i minerálních látek v těle, ztracených potem a dýcháním. Ochranné nápoje tak mohou obsahovat i potravní doplňky ve smyslu zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích („doplňkem stravy potravina, jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a minerálních látek nebo dalších látek s nutričním nebo fyziologickým účinkem, obsažených v potravině samostatně nebo v kombinaci, určená k přímé spotřebě v malých odměřených množstvích“). 

Problematika poskytování ochranných nápojů bezprostředně souvisí s právní úpravou podmínek ochrany zdraví při práci a s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek, konkrétně tepelné zátěže, a je upravena nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů. 

Základem právní úpravy mikroklimatických podmínek i poskytování ochranných nápojů je dělení práce do třídy podle celkového průměrného energetického výdaje (M) vyjádřeného v brutto hodnotách, které je uvedeno v tabulce č. 1 části A přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Podle této tabulky si musí každý zaměstnavatel své zaměstnance zařadit, protože bez toho nemůže stanovit mikroklimatické podmínky na pracovišti ani nárok zaměstnanců na ochranné nápoje. Zaměstnanci pracující ve stavebnictví jsou zařazeni do třídy IIIa, IIIb a IVa.  

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. také rozlišuje tzv. venkovní a nevenkovní pracoviště. Za venkovní pracoviště se považuje „pracoviště, které není nebo je jen částečně chráněno před venkovními vlivy“. Je zřejmé, že staveniště je nevenkovním pracovištěm. 

Platí zásada, že hygienický limit ztráty tekutin v zátěži teplem je 1,25 litru za osmihodinovou směnu. Náhrada ztráty tekutin a minerálních látek se uplatňuje v případě, že u práce zařazené podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, části A, tabulky č. 1 dojde ke ztrátě tekutin překračující uvedený hygienický limit 1,25 litru. 

Ztráta tekutin při práci v zátěži teplem nahrazovaná ochranným nápojem je odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin.  

Obecně platí, že teplota na neklimatizovaných pracovištích třídy práce I a IIa nesmí překročit  34 °C. Tato výjimka platí v případě, že venkovní teplota vzduchu je vyšší než teplota přípustná, uvedená v příloze č. 1, části A, tabulce č. 2 pro pracoviště kategorie I a IIa. 

Náhrada tekutin na pracovištích třídy I až IVa se stanoví interpolací v závislosti na teplotě, tj. na každý 1°C nad dolní hranicí rozpětí pro příslušnou třídu práce se přičte k základní hodnotě náhrady vody pro danou třídu práce hodnota uvedená v závorce. 

Příklad: 

Je třeba stanovit náhradu tekutin pro třídu práce IIIa a to = 27 °C 

Rozpětí ve °C pro třídu práce IIIa = 20 až 29 °C, rozdíl 9 °C 

Náhrada tekutin pro uvedené rozpětí = 0,9 až 2,8 litrů, rozdíl 1,9 litrů 

1,9 : 9 = 0,21 litr/1 °C 

27-20 = 7 °C 

Náhrada tekutin za osmihodinovou směnu = 0,21 x 7 = 1,47 + 0,9 = 2,37 litrů = 2,4 litrů. 

horko=stitek

pracovní prostředí=stitek

stavby=stitek

teplota=stitek

horko=stitek

pracovní prostředí=stitek

stavby=stitek

teplota=stitek