Všeobecná zdravotní pojišťovna a její nárok na náhradu vynaložených nákladů při pracovním úrazu zaměstnance

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (dále žalobkyně) se domáhala u soudu, aby jí společnost (dále žalovaná) zaplatila za léčbu svého zaměstnance, kterou uhradila smluvním zdravotnickým zařízením.

Na pracovišti žalované došlo k těžkému pracovnímu úrazu zaměstnance – obsluhy CNC laseru. Při dokončování automatické výměny stolů, vlezl pod stůl měniče palet ve snaze vyjmout výrobky, které tam propadly. V tom okamžiku došlo k dokončení cyklu, stůl se posunul do spodní vykládací polohy a následně přimáčkl zraněného v oblasti trupu. Utrpěl mnohočetná zranění, která si vyžádala ústavní i ambulantní zdravotní péči. Žalobkyně smluvním zdravotnickým zařízením uhradila náklady za léčbu tohoto zaměstnance, na jejichž náhradu jí vzniklo právo v souladu s ustanovením § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Podle sdělení oblastního inspektorátu práce k těžkému pracovnímu úrazu došlo z důvodu porušení právních předpisů ze strany žalované, která nevybavila měnič palet ochranným zařízením zamezujícím vsunutí jakýchkoli částí lidského těla mezi příčník měniče palet a dolní část stolu měniče palet, nezprovoznila světelnou zábranu, která v případě jejího porušení zastaví pracovní postup měniče, a neumístila ochranné mříže, které by zabránily vstupu obsluhy do prostoru měniče palet. Za to jí byla uložena pokuta 50 000 Kč.

Žalovaná se uplatněnému nároku bránila tvrzením, že k pracovnímu úrazu zaměstnance došlo v důsledku porušení bezpečnostních předpisů tímto zaměstnancem, který se pokoušel zaseknutý stůl uvolnit, aniž stroj vypnul, a nepoužil k uvolnění k tomu určené pomůcky.

Okresní soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. I když zraněný pochybil (vzhledem ke své praxi u předmětného stroje si musel být vědom rizika zvoleného způsobu postupu), považoval soud prvního stupně za podstatné, že nebyl řádně krytován prostor, ve kterém k úrazu došlo, a zároveň u stroje nebyly dlouhodobě nainstalovány světelné závory, přičemž tyto oba nedostatky, a to každý sám o sobě, mohl zabránit úrazu. Žalovaná tak neudržovala a nekontrolovala ochranná zařízení.

Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Podle něj jsou splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalované za škodu vzniklou na zdraví poškozeného, jímž je zaviněné protiprávní jednání žalované, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. V jednání poškozeného nelze spatřovat prvotní zásadní a rozhodující příčinu vzniku úrazu, neboť kdyby si žalovaná počínala tak, jak bylo její povinností, k žádnému úrazu by nedošlo.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání. Namítala, že bylo bez pochyb prokázáno, že zaměstnanec se v době úrazu nacházel již za těmito světelnými bránami, které žalovaná měla zprovoznit, že zaměstnanec neměl pod stroj vůbec vstupovat a k vyndání odřezků pod tímto strojem měl použít hrablo. Zaměstnanec byl o tomto postupu poučen, pracovní pomůcky určené k vyndání odřezků však nepoužil. Soudy obou stupňů podle ní o pochybení zaměstnance věděly a nijak ho nerozporovaly. Upozornila na obdobný případ, kdy Nejvyšší soud zohlednil rovněž pochybení zaměstnance, který nepoužil ochranné pracovní pomůcky.

Ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění upravuje právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví nebo smrt, náhradu nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení. Okolností vylučující nárok zdravotní pojišťovny na náhradu podle tohoto ustanovení, či snižující výši náhrady, může být i počínání pojištěnce, které mělo za následek vznik nákladů vynaložených na jeho ošetření a léčení nebo které se na tomto následku podílelo. Takové počínání pojištěnce nemusí být zaviněné a nemusí jít ani o porušení právní povinnosti na jeho straně. Uvedené platí i v případě pojištěnce, k jehož poškození zdraví došlo pracovním úrazem.

Rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem nemá žádný vliv na rozsah jeho povinnosti (jako třetí osoby) k této náhradě. Významné tedy není, zda zaměstnanec, který pracovní úraz utrpěl, svým jednáním zaviněně porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění BOZP a zda s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. To je rozhodné pro posouzení, zda se zaměstnavatel zcela nebo zčásti zprostí povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem zaměstnance.

V tomto případě je nutné zjistit, v jakém rozsahu se na vynaložení nákladů na ošetření a léčení zaměstnance podílelo protiprávní jednání žalované (třetí osoby). Žalobkyně nemá nárok na náhradu nákladů za hrazené (zdravotní) služby, které sice vynaložila na péči o svého pojištěnce, avšak nebyly zapříčiněny jednáním žalované, neboť s takovou skutečností zákon nárok zdravotní pojišťovny vůči třetím osobám nespojuje.

V projednávané věci proto bylo pro rozhodnutí významné, zda a popřípadě v jakém rozsahu se na vzniku nákladů vynaložených žalobkyní na ošetření a léčení jejího pojištěnce a zaměstnance žalované podílelo vedle porušení povinností žalované jednání poškozeného zaměstnance, neboť v tomto rozsahu by povinnost žalované k náhradě nákladů nemohla být dána.  

Odvolací soud se náležitě nezabýval všemi okolnostmi, které v daném případě mohly mít vliv na vynaložení nákladů na ošetření a léčení pojištěnce. Rozsudek odvolacího soudu tedy není správný a Nejvyšší soud ho zrušil.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1573/2023.