Úraz při odpočinku řidiče. Může být odškodněn?

Zaměstnanec - řidič (dále žalobce) utrpěl pracovní úraz při čerpání denní doby odpočinku na odpočívadle v Německu v kabině vozidla, které mu bylo svěřeno pro výkon práce řidiče. Při uléhání ke spánku zaslechl v kabině vozidla nezvyklý zvuk, proto vystoupil do prostoru odpočívadla, kde chvíli vyčkával. V kabině mezitím vzniknul požár a řidič byl při následném otevření dveří kabiny zasažen plameny, v důsledku čehož mu vznikly popáleniny na 70 % povrchu těla.

Soud prvního stupně sdělil svůj předběžný právní názor, že nebude-li prokázáno, že k úrazu žalobce došlo při plnění pracovních povinností či v souvislosti ním, je na místě očekávat závěr soudu, že k pracovnímu úrazu nedošlo. Poté byli žalobce, zaměstnavatel (žalovaný) a pojišťovna (vedlejší účastník) vyzváni k doplnění skutkových tvrzení.

Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem podle ustanovení § 269 odst. 1 zákoníku práce jsou pracovní úraz (poškození na zdraví zaměstnance nebo jeho smrt úrazem, k němuž došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním), vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká.

Plněním pracovních úkolů je – jak vyplývá z ustanovení § 273 zákoníku práce – výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele, činnost, která je předmětem pracovní cesty, činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast BOZP či zástupce zaměstnanců v Evropské radě zaměstnanců nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem. V přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů – jak vyplývá z ustanovení § 274 odst. 1 zákoníku práce – jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné na příkaz zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět; takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konána v objektu zaměstnavatele.

Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že například přespávání v ubikaci není v přímé souvislosti s výkonem zaměstnání, i když jde o ubytování poskytnuté zaměstnavatelem. Činnost žalobce spočívající v tom, že čerpal denní dobu odpočinku v kabině vozidla, v níž vznikl požár, při kterém došlo k jeho úrazu, není v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů žalobce jako řidiče kamionu. Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce uplatněné u jednání odvolacího soudu, že z kabiny vozidla vystoupil za účelem kontroly nákladu po zaslechnutí podezřelého zvuku, neboť k popálení žalobce nedošlo při této kontrole ani v souvislosti s ní, nýbrž po jeho návratu do kabiny za účelem odpočinku.

Soud prvního stupně neshledal, že by šlo o úraz v souvislosti s výkonem práce a žalobu o náhradu škody a nemajetkové újmy vzniklé údajným pracovním úrazem zamítl. Odvolací soud dospěl k závěru, že tento jeho závěr je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Jak uvedl soud prvního stupně, závěr, že nejde o pracovní úraz, nemusí vést k zamítnutí žaloby, neboť nárok žalobce je následně posuzován podle obecné úpravy občanského zákoníku, a že k tomu, aby žalobce mohl být úspěšný, je třeba tvrdit a prokázat porušení konkrétních povinností žalovaného, které vedlo ke škodě žalobce. V poskytnuté dvouměsíční lhůtě však nebyla poskytnuta žádná skutková tvrzení, z nichž by bylo možné dovodit obecnou odpovědnost žalovaného, nikoliv jako zaměstnavatele, ale jako subjektu, který případně porušil nějaké jiné právní povinnosti, které jsou v příčinné souvislosti s úrazem žalobce.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce zamítl.

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1386/2023-130. 

judikatura=stitek

odškodňování=stitek

pracovní úrazy=stitek

judikatura=stitek

odškodňování=stitek

pracovní úrazy=stitek

judikatura=stitek

odškodňování=stitek

pracovní úrazy=stitek

judikatura=stitek

odškodňování=stitek

pracovní úrazy=stitek