Rizika topné sezóny

Období topné sezóny je spojeno se zvýšeným rizikem vzniku požárů, které jsou často způsobeny zanedbanou údržbou komínových těles nebo nevhodným manipulováním s krbem. V průběhu uplynulé topné sezóny bylo zaznamenáno několik desítek požárů souvisejících s technickým stavem komínů a manipulací se žhavým popelem, přičemž vzniklé materiální škody dosáhly řádů milionů korun. Jen na území Prahy v letech 2020–2025 zasahovali hasiči u necelé devadesátky požárů spojených se spalinovými cestami.

Tyto typy požárů jsou nebezpečné především tím, že se mohou z komínového tělesa rozšířit i do dalších částí objektu, čímž mohou způsobit významné majetkové škody a zároveň vážně ohrozit životy jeho obyvatel. Po vzniku požáru komínu navíc není možné komín bezprostředně znovu uvést do provozu, což představuje zejména v zimním období značnou komplikaci pro domácnost.

Základním principem funkce krbu je rozdíl teplot mezi produkty hoření a okolním vzduchem. V komínovém tělese se hromadí horké spaliny, které mají nižší hustotu než okolní vzduch, v důsledku čehož vzniká podtlak. Velikost tohoto podtlaku je přímo úměrná rozdílu mezi teplotou spalin a teplotou okolního vzduchu. Vzniklý podtlak následně vyvolává proudění vzduchu v místnosti, který je přes ohniště nasáván do komínu [1], jak je názorně uvedeno na obrázku 1.

Obrázek 1: Schéma krbu [2]

Při vyrovnání teplot spalin a vnějšího vzduchu může docházet ke vzniku přetlaku, který vyvolává opačný směr proudění, v jehož důsledku se spaliny vracejí zpět do vnitřního prostoru. Z tohoto důvodu je nezbytné zajistit, aby komín v chladném zimním období nepromrzal a byl odpovídajícím způsobem tepelně izolován. Pro správnou funkci krbu je nezbytné dosažení dostatečně vysoké teploty spalin, která je do značné míry závislá na konstrukčním řešení krbu, zejména u otevřených krbových systémů. Průchod spalin komínovým tělesem je rovněž ovlivněn jeho konstrukcí, přičemž nerovnosti vnitřních stěn komínu zvyšují tření proudícího vzduchu a negativně ovlivňují tah. Významnou roli hraje také dimenzování komínového tělesa, které by nemělo být ani poddimenzované, ani naddimenzované. V důsledku vzniku vertikálních okrajových vírů může docházet ke snížení teplotního rozdílu mezi spalinami a okolním vzduchem, což vede k oslabení, případně ztrátě komínového tahu [3].

Obrázek 2: Mezistrop chaty hořel od rozvodu horkého vzduchu krbových kamen [4]

Krbová zařízení musí být navržena a realizována tak, aby neohrožovala zdraví ani život uživatelů a zároveň plnila funkci, pro kterou byla určena. Není přípustné instalovat zařízení, která nebyla schválena z hlediska požární bezpečnosti a nesplňují příslušné technické a bezpečnostní požadavky [5].

Pro každý krb musí být vyhotovena projektová dokumentace, která bude obsahovat: okótovaný náčrt krbu a jeho umístění v prostoru; technickou zprávu, která zahrnuje funkční, technický a materiálový popis krbu; tepelně technické výpočty dle přílohy B normy ČSN 73 4230. Ke každému krbu, musí být také přeložen návod k obsluze. Tento návod musí obsahovat: specifikace krbu, u typového krbu katalogový název, nebo sériové číslo; provozní údaje, zejména celkový jmenovitý výkon; provozní předpisy – zejména minimální, doporučená a maximální dávka paliva, způsob roztápění, popis ovládacích prvků, způsob regulace, pokyny k údržbě; seznam příslušenství; bezpečné vzdálenosti hořlavých předmětů od povrchu krbu. [6]

Krbová zařízení smí být provozována výhradně v běžném prostředí. V případě, že se v daném prostoru vyskytuje přechodné riziko vzniku požáru nebo výbuchu, je nutné krb odstavit z provozu. Konstrukce krbů a krbových vložek musí být provedena výhradně z nehořlavých materiálů, přičemž je nepřípustné použití azbestu a dalších materiálů, u nichž bylo prokázáno, že jsou zdraví škodlivé. Ohniště musí být zhotoveno z nehořlavého materiálu s teplotní odolností minimálně 1 000 °C. Dvířka krbových vložek musí být konstruována tak, aby bylo zabráněno vypadnutí žhavých částic. Z tohoto důvodu musí být pevně uzavíratelná a zajištěná proti náhodnému otevření. Toto ustanovení se nevztahuje na krby s otevřeným ohništěm, které dvířky nedisponují. U otevřených krbů vybavených uzavírací klapkou musí tato klapka oddělovat spotřebič od komína v místě sběrače spalin nebo v hrdle pro jejich odvod. Při odstavení spotřebiče z provozu musí být klapka v uzavřené poloze. Jednotlivé polohy klapky musí být zřetelně označeny a její konstrukce musí zajišťovat, aby nedocházelo k samovolnému pohybu.[7],[8]

Pokud má být pod krbem podlaha z hořlavých materiálů, musí být mezi krb a podlahu umístěna taková nehořlavá podložka, aby teplota hořlavé podlahy nepřesáhla teplotu určenou výrobcem krbu, nebo krbové vložky. Nejčastější materiály používané jako nehořlavá podložka jsou plech, keramika, tvrzené sklo nebo kámen. Tato podložka musí zasahovat do vzdálenosti nejméně 400 mm rovnoběžně s otevřenou nebo otevíratelnou stranou ohniště, a nejméně 800 mm kolmo k otevřené nebo otevíratelné straně ohniště. [9]

Obrázek 3: Požár podlahy kolem krbu [10]

Všechny stavební konstrukce přiléhající ke krbovému zařízení nesmí během jeho provozu dosahovat povrchové teploty vyšší než +85 °C. Tohoto požadavku lze dosáhnout vhodným oddělením krbu od okolních stavebních konstrukcí. Jedním z běžně používaných způsobů je aplikace izolačních materiálů, například minerálních vln opatřených hliníkovou fólií. Další možností je využití větrané mezery, při níž není zadní stěna krbu přímo připojena ke stavební konstrukci, ale je mezi nimi ponechán prostor umožňující proudění chladného vzduchu. Tento vzduch odvádí teplo z konstrukce krbu a následně proudí zpět do interiéru místnosti. Vzduch ve větrané mezeře nesmí být nasáván přímo z teplovzdušné komory a teplovzdušná komora s touto mezerou nesmí být žádným způsobem propojena. Větraná mezera musí být navržena v dostatečné šířce tak, aby umožňovala její čištění. Obdobnou funkci plní rovněž izolační komory, jejichž účelem je oddělení krbové komory od stropní konstrukce místnosti. [11]

Předepsaná minimální vzdálenost všech hořlavých materiálů od krbového zařízení činí 800 mm ve směru hlavního sálání tepla a 200 mm ve všech ostatních směrech. V případě, že nelze dodržet předepsané minimální vzdálenosti hořlavých materiálů od krbového zařízení, je nutné kolem krbu instalovat ochrannou zástěnu. Tato zástěna musí být vyrobena z nehořlavého materiálu s minimální tloušťkou 3 mm. Její umístění musí respektovat vzdálenost nejméně 30 ± 5 mm od chráněné konstrukce a zástěna musí přesahovat chráněnou konstrukci o 300 mm směrem nahoru a o 150 mm po stranách. [12]

Obrázek 4: Požár vlivem nedostatečné vzdálenosti kouřovodu od hořlavých konstrukcí [13]

Prostor, který je vytápěn krbem s otevřeným ohništěm, by měl mít minimální plochu 30 m², přičemž sálavá plocha krbu musí být dimenzována v souladu s velikostí tohoto prostoru. Při stavbě krbů tohoto typu se často využívá dřevěný trám pro vytvoření krbové římsy. Tento trám musí být vyroben z kvalitního dřeva a jeho vlhkost nesmí překročit 15 %. Povrchová teplota trámu nesmí přesáhnout +85 °C, proto je nezbytné zajistit jeho účinnou ochranu proti požáru. [14]

Před napojením krbu na komín je nezbytné ověřit, že komín je dostatečně dimenzován a splňuje požadavky daného tepelného zařízení. V případě, že komín tyto požadavky nesplňuje, nelze krb na komín připojit ani uvést do provozu. Rovněž je nutné zajistit v prostoru instalace spotřebiče adekvátní množství vzduchu, aby byl zajištěn správný tah komínu a nebyl narušen odtah spalin. [15]

Základním požadavkem na spalinové cesty je, aby byly navrženy a konstruovány tak, aby za všech provozních podmínek spolehlivě odváděly spaliny z objektu a zároveň je bezpečně rozptylovaly, čímž se zabrání hromadění škodlivých látek uvnitř domu i v jeho okolí. Spalinová cesta musí být navržena tak, aby byla plně přístupná pro kontrolu a údržbu po celé své délce. Komín musí zajišťovat požární odolnost odpovídající typu a části budovy, kterou prochází. Pro krbová zařízení se převážně používají vícevrstvé komíny s přirozeným tahem. Životnost komínu by měla být plánována v souladu s očekávanou životností objektu. [16],[17]

Jednovrstvé komíny se navrhují z materiálů, které jsou nehořlavé, mají nasákavost nepřesahující 20 % své měrné hmotnosti a jsou odolné vůči mrazu i účinkům spalin. Pokud komín těmto požadavkům nevyhovuje, musí být jeho průduch opatřen ochranným pouzdrem. U podlažního komínu musí ochranné pouzdro zasahovat po celé výšce komína, u komínu průběžného po celé účinné výšce a navíc 500 mm pod půdicí sopouchu nejníže umístěného spotřebiče. V místech, kde se v blízkosti komínu nacházejí konstrukce z hořlavých materiálů, musí být jednovrstvý komín omítnut, vyspárován nebo obložen nehořlavým materiálem. Totéž platí pro situace, kdy je komín součástí zděné stěny bez povrchové úpravy. Pokud je jednovrstvý komín vyhotoven z bloků či tvárnic, měl by být konstrukčně proveden tak, aby spáry neprocházely stropní konstrukcí, což umožňuje snadnou kontrolu spár. [18]

Obrázek 5: Požár sazí v komíně [19]

Vícevrstvé komíny zahrnují kromě vnějšího komínového pláště také komínové vložky. Tyto vložky musí být od komínového pláště odděleny jak tepelně, tak dilatačně. Komínové vložky musí být navrženy a konstruovány tak, aby nedocházelo k deformacím komínového průduchu. Veškeré otvory ve vícevrstvém komínu musí být realizovány za použití speciálních tvarovek určených pro tyto účely. Konstrukce sdruženého komínu může obsahovat více komínových vložek, které jsou navzájem tepelně i dilatačně odděleny.[20]

Provozovatelé spalinových cest a krbů by měli mít na paměti své zákonem stanovené povinnosti, které se vztahují k jejich provozu, zejména v souladu se zákonem č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a vyhláškou č. 34/2016 Sb., o čištění, kontrole a revizi spalinových cest.

Základní lhůty pro čištění spalinových cest u spotřebičů paliv s výkonem do 50 kW při celoročním provozu jsou uvedeny na obrázku 6. Zákon o požární ochraně je přitom vůči občanům benevolentní, neboť umožňuje, pokud mají potřebné schopnosti a znalosti, provést čištění spalinových cest svépomocí.

Obrázek 6: Lhůty čištění a kontrol spalinové cesty [21]

Kontrola spalinové cesty se provádí vždy po jejím vyčištění a provádí ji oprávněná osoba, tj. držitel živnostenského oprávnění v oboru kominictví. Při této kontrole se posuzuje zejména:

• zda stav a provedení spalinové cesty v době kontroly odpovídá technickým požadavkům, podle kterých byla navržena a realizována, a zda byla zahájena její bezpečná exploatace;
• zda konstrukce a provedení spalinové cesty zajišťuje bezpečné odvedení a rozptyl spalin všech připojených spotřebičů do volného ovzduší;
• zda je zajištěn volný a bezpečný přístup ke spalinové cestě a k jejím vybíracím, vymetacím, kontrolním, měřicím a čisticím otvorům;
• zda jsou dodrženy bezpečné vzdálenosti spalinové cesty od hořlavých předmětů a stavebních hmot třídy reakce na oheň B až F;
• zda je zajištěna požární bezpečnost stavby, zejména při prostupu spalinové cesty vodorovnými a svislými stavebními konstrukcemi, půdním prostorem nebo střechou, případně při vývodech spalin obvodovou stěnou;
• zda nedošlo k porušení stavebně-technického stavu spalinové cesty;
• zda nedošlo k zásadním změnám oproti stavu zjištěnému při předchozí kontrole nebo revizi. [22]

Revizi spalinových cest smí provádět výhradně oprávněná osoba, která je zároveň držitelem osvědčení revizního technika spalinových cest. O výsledku revize se vyhotovuje Zpráva o revizi spalinové cesty, jejíž nedílnou součástí je Technický protokol revize spalinové cesty. Revize se provádí zejména:

• před uvedením spalinové cesty do provozu,
• při každé stavební úpravě komínu,
• při změně druhu paliva připojeného spotřebiče,
• před připojením spotřebiče do dosud nepoužívané spalinové cesty,
• po komínovém požáru,
• při vzniku trhlin ve spalinové cestě nebo při důvodném podezření na jejich vznik.

Dále se revize provádí před výměnou spotřebiče paliv, s výjimkou situace, kdy je nahrazován spotřebič stejného druhu, typu, provedení a výkonu, a způsobilost spalinové cesty je prokázána zprávou o provedení čištění a kontroly spalinové cesty. [23]

Při provozu spotřebičů paliv je nezbytné především dodržovat návod výrobce, který stanovuje správné umístění a připojení zařízení. Návod rovněž určuje používání předepsaného paliva a poskytuje informace o možných rizicích spojených s provozem spotřebiče.

V případě vzniku požáru sazí v komínovém tělese je nutné okamžitě odstranit veškerý hořlavý materiál z bezprostředního okolí komínu a neprodleně ohlásit požár na tísňovou linku 150 nebo 112. Hořící saze nikdy nesmí být hašeny vodou, neboť by mohlo dojít k prasknutí komínového tělesa. Hasiči při likvidaci požáru sazí v komínu obvykle používají suchý písek k sražení a uhašení hořícího materiálu.

Použité zdroje:

[1] Vlk, Václav a Štikar, Jaroslav. Krby. 1. vyd. Brno: ERA, 2009. vi, 158 s. Stavíme. Stavba. ISBN 978-80-7366-141-0.

[2] Stavebnictvi3000.cz. Otevřené krby s ohništěm Polyflam. 2.11.2007, online.

[3] Vlk, Václav a Štikar, Jaroslav. Krby. 1. vyd. Brno: ERA, 2009. vi, 158 s. Stavíme. Stavba. ISBN 978-80-7366-141-0.

[4] Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje. Mezistrop chaty hořel od rozvodu horkého vzduchu krbových kamen. 22. 02. 2018, online

[5] Český normalizační institut. ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. 1997

[6] Český normalizační institut. ČSN 73 4230 Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm. 2004

[7] Český normalizační institut. ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. 1997

[8] Český normalizační institut. ČSN 73 4230 Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm. 2004

[9] Český normalizační institut. ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. 1997

[10] Hasičský záchranný sbor Plzeňského kraje. Požár kolem krbu ve Šťáhlavském rekreačním zámečku. 11. 12. 2017, online

[11] Český normalizační institut. ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. 1997

[12] Český normalizační institut. ČSN 73 4230 Krby s otevřeným a uzavíratelným ohništěm. 2004

[13] Hasičský záchranný sbor Zlínského kraje. Požár obložení kolem komína chaty ve Fryštáku se následně rozšířil i do stropní konstrukce. 29. 11. 2020, online

[14] Český normalizační institut. ČSN 06 1008 Požární bezpečnost tepelných zařízení. 1997

[15] Česká agentura pro standardizaci. ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025

[16] Česká agentura pro standardizaci. ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025

[17] Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. ČSN EN 1443 Komíny – Obecné požadavky. 2020

[18] Česká agentura pro standardizaci. ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025

[19] Hasičský záchranný sbor Královehradeckého kraje. Hasiči likvidovali hořící saze v komíně. 15. 12. 2009, online

[20] Česká agentura pro standardizaci. ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv. 2025

[21] Ministerstvo vnitra. Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. 22. 01. 2016, online

[22] Ministerstvo vnitra. Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. 22. 01. 2016, online

[23] Ministerstvo vnitra. Vyhláška č. 34/2016 Sb. o čištění, kontrole a revizi spalinové cesty. 22. 01. 2016, online

požární ochrana=stitek

spalinové cesty=stitek

téma bozpinfo=stitek