Promlčení nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění v případě pracovního úrazu

Zaměstnanec (dále žalobce) v lednu 2015 utrpěl pracovní úraz – přetržení Achillovy šlachy. Společnost (dále žalovaná) uznala pracovní úraz a v lednu 2017 byla prostřednictvím pojišťovny (dále vedlejší účastník) plněna náhrada za bolest, za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a účelně vynaložených nákladů spojených s léčbou.   

Žalobce se u soudu v lednu 2019 domáhal zaplacení částky z titulu odškodnění ztížení společenského uplatnění a náhrady za znalecký posudek. V prosinci 2018 lékař potvrdil, že u žalobce přetrvává omezení hybnosti levé nohy, lékařský posudek toto omezení vyhodnotil podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. celkem 800 body.  

Žalovaná a vedlejší účastník shodně navrhli žalobu zamítnout, namítali promlčení nároku žalobce. Podle posudku předloženého žalobcem došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce v květnu 2015, takže už uplynula tříletá promlčecí doba.  

Okresní soud rozsudkem v prosinci 2019 žalobě zcela vyhověl. Na základě ustanovení § 7 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. uzavřel, že bodové ohodnocení mohlo být poprvé vyhotoveno až rok po úrazu a v tomto období potom žalobci začala běžet subjektivní promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. k uplatnění případného nároku na ztížení společenského uplatnění, tzn. žalobce svůj nárok uplatnil včas.  

Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně kromě otázky promlčení nároku. Podle něj ustanovení § 7 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. nevylučuje provedení bodového ohodnocení dříve než rok po pracovním úrazu, stanoví pouze, že se tak děje zpravidla, může se však stát před i po této lhůtě. Podmínkou pro takové bodové ohodnocení je však mimo jiné i to, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.   

I tato podmínka byla splněna pro provedení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění v červenci 2015, nejpozději k datu října 2015 považuje odvolací soud za naplněné všechny podmínky pro bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle § 7 vyhlášky č. 276/2015 Sb., a tedy pro počátek běhu tříleté promlčecí doby, která tak proběhla nejpozději k období října 2018. 

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání. Doposud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena otázka, od kdy začne běžet promlčecí doba pro nárok na ztížení společenského uplatnění v případě škody na zdraví způsobené pracovním úrazem.   

S ohledem na znění ustanovení § 619 odst. 2 a § 620 o. z. jsou pro účely posouzení rozhodných skutečností pro stanovení počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění jakožto následku pracovního úrazu použitelné dosavadní judikaturní závěry, podle nichž škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný (zhoršený) zdravotní stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah zjistit. Není tak rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění objektivně možné provést.  

Po zvážení všech uvedených teoretických východisek dospěl dovolací soud k závěru, že význam slova „zpravidla“, užitého v ustanovení § 7 odst. 1 nařízení vlády, tkví v tom, že nejdříve je možno provést bodové ohodnocení (posouzení) ztížení společenského uplatnění poškozeného (z důvodu pracovního úrazu) teprve rok po úrazu, i když ke splnění druhé podmínky došlo již před touto dobou, a jinak kdykoliv (po uplynutí jednoho roku po úrazu), kdy je již zřejmé, že jde o trvalé poškození zdraví a podle poznatků lékařské vědy dalším léčením, popřípadě léčebně rehabilitační péčí, nedojde ke zlepšení nebo stabilizaci zdravotního stavu.   

Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že právní názor odvolacího soudu není správný.   

V případě žalobce mohlo být poprvé bodové ohodnocení trvalých následků provedeno v lednu 2016, teprve tehdy poprvé žalobce mohl zjistit, že poškození jeho zdraví je též „odškodnitelné“, mohla začít běžet subjektivní promlčecí doba, která by skončila v lednu 2019, a protože tehdy byla žaloba podána u soudu, nedošlo k promlčení nároku.  

Podle dovolacího soudu tedy soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobě zcela vyhověl.  

Článek vychází z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn.  21 Cdo 2724/2020.