Posuzování doby strávené na pracovní cestě

Současná právní úprava považuje čas strávený cestováním mimo rozvrženou směnu zpravidla za dobu odpočinku, přestože zaměstnanec zůstává k dispozici zaměstnavateli a často nemůže se svým časem nakládat podle vlastního uvážení. Evropská judikatura přitom zdůrazňuje, že rozhodující není rozvržení směny, ale míra, v jaké zaměstnavatel disponuje časem zaměstnance. Současná praxe tak může být v rozporu s požadavky práva EU a negativně dopadá na spravedlivé odměňování, bezpečnost práce i možnost skutečného odpočinku.

Tato metodika Českomoravské konfederace odborových svazů upozorňuje na problematické dopady současné praxe z hlediska odměňování, bezpečnosti práce, ochrany zdraví i slaďování pracovního a osobního života. Současně shrnuje relevantní právní úpravu, evropskou judikaturu a příklady dobré i špatné praxe. Nabízí argumenty, doporučení a konkrétní návrhy řešení, jak lze už při současné právní úpravě prosazovat spravedlivější přístup k době strávené na pracovní cestě.

Přestože změna zákona je žádoucím systémovým řešením, už dnes existují možnosti, jak zaměstnancům zajistit lepší podmínky. Prostřednictvím kolektivního vyjednávání lze sjednat například finanční kompenzaci za dobu cestování, její nezapočítávání do doby odpočinku nebo dokonce uznání cestování jako pracovní doby. Odborové organizace, kterým je tento materiál především určen, tak mohou prosazovat spravedlivější pravidla, která posílí ochranu zdraví zaměstnanců, bezpečnost práce i lepší slaďování pracovního a rodinného života.