Kolega pracuje jako řidič v pracovním poměru na 40 hodin týdně v ranních směnách. Téměř rok nějaké dny v týdnu jezdí 8 hodin navíc jako rozvozce na dohodu o provedení práce u jiného zaměstnavatele. A někdy ještě třeba 10 hodin o víkendu. Pozoruji, že začíná být v práci unavený. Vztahuje se v tomto případě, kdy pracuje ještě nad rámec pracovní doby, nutnost přestávky podle zákoníku práce? Jak by se řešilo, kdyby zdravotně zkolaboval, ať už v pracovním poměru nebo na dohodu o provedení práce, popřípadě si způsobil pracovní úraz? Je zaměstnanec povinen nahlásit zaměstnavateli, že má navíc ještě brigádu?
Pravidla pracovní doby, přestávek a odpočinku se vztahují i na dohodu o provedení práce (DPP). Zákoník práce totiž ukládá povinnost zajistit odpočinek konkrétnímu zaměstnavateli ve vztahu k práci, kterou zaměstnanci rozvrhuje. Zaměstnanec má mít nejpozději po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku nejméně 30 minut a nejméně 11 hodin nepřetržitého denního odpočinku během 24 hodin. Platí rovněž pravidla nepřetržitého odpočinku v týdnu.
Pokud kolega například skončí s rozvozem ve 22 hod. a druhý den v 6 hod. nastoupí ke svému „hlavnímu“ zaměstnavateli, má jen 8 hodin mezi oběma zaměstnáními. Problém je v souběhu dvou zaměstnavatelů. Každý zaměstnavatel odpovídá za rozvržení pracovní doby ve svém pracovněprávním vztahu. Zákon souběžnou práci u více zaměstnavatelů připouští. Co se týče Vašeho dotazu, jestli zaměstnanec musí svému „hlavnímu“ zaměstnavateli oznámit další práci, tak obecně neexistuje povinnost hlásit každé další zaměstnání. Výjimkou je § 304 zákoníku práce, podle kterého zaměstnanec smí vykonávat vedlejší výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, jen s jeho předchozím písemným souhlasem. Ve Vašem případě nevíme přesně, jaké vozidlo zaměstnanec řídí, ale zvláštní úprava také vychází například z nařízení vlády č. 589/2006 Sb., § 4 odst. 1 a 2, kde se stanoví pro člena osádky nákladního automobilu nebo autobusu v silniční dopravě, že jeho pracovní doba ve více pracovněprávních vztazích se sčítá a může v souhrnu činit nejvýše 48 hodin týdně. Navíc každý jeho zaměstnavatel musí řidiče písemně požádat o stejnopis evidence pracovní doby odpracované u jiného zaměstnavatele a řidič jej musí neprodleně poskytnout.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 výslovně stanoví, že řidič musí jako „jinou práci“ zaznamenat také dobu řízení vozidla používaného k obchodním účelům, na které se toto nařízení nevztahuje. Patří sem například placený rozvoz dodávkou do 3,5 t. Navíc pojem „jiná práce“ zahrnuje práci pro stejného i jiného zaměstnavatele, v dopravě i mimo dopravu.
Podstatný problém je také limit DPP. U jednoho zaměstnavatele lze na DPP odpracovat nejvýše 300 hodin za kalendářní rok. Tento limit by v případě Vašeho kolegy byl vyčerpán přibližně za 8 týdnů, a to ještě nepočítáme odpracované víkendy.
A kdyby zaměstnanec z únavy zkolaboval nebo utrpěl úraz? Samotný zdravotní kolaps ještě automaticky není považován za pracovní úraz. Pracovní úraz je poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§ 271k zákoníku práce). Záleželo by tedy na konkrétní příčině a okolnostech kolapsu. Za pracovní úraz odpovídá zaměstnavatel, při jehož práci k úrazu došlo. Odpovědnost zaměstnavatele je objektivní a může se jí zcela nebo částečně zprostit za podmínek uvedených v § 270 zákoníku práce. Zákoník práce (§ 271o) výslovně počítá i se zaměstnancem, který současně pracuje ve více pracovních poměrech nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku se vychází z průměrných výdělků dosahovaných ve všech těchto pracovněprávních vztazích po dobu, po kterou by mohly trvat.
Pokud je na zaměstnanci vidět výrazná únava, zvlášť vykonává-li práci, při níž může ohrozit sebe nebo další osoby, je nutné situaci řešit.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1 - Nové Město
IČO: 00025950
DIČ: CZ00025950