Bezpečnost a ochrana zdraví na zotavovacích akcích dětí a mimoškolních aktivitách

Léto už za chvíli zůstane jen vzpomínkou. Mimoškolní aktivity však probíhají po celý rok. Aby vzpomínka na ně zůstala hezká, je nutné chránit bezpečnost a zdraví jejich účastníků. Loni vyšla vyhláška č. 400/2025 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti s účinností od 1. 1. 2026. Připomeňme, že zotavovací akcí je míněn organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů. Důležité změny jsou přehledně shrnuty například zde.

Po třinácti letech se opět setkávám s Janou Stibralovou ze spolku Mladí ochránci přírody, která naší redakci poskytla rozhovor.

Jak tyto změny vnímáte?

Většinou jde o zmírnění požadavků, tudíž dochází k posílení odpovědnosti pořadatele za průběh akce. Již není stanoven počet kohoutů s vodou, umyvadel, sprchových růžic, záchodů na určitý počet dětí, provozovatel tím pádem není limitován, omezen v počtu dětí, které může na tábor vzít. Záchody už nemusí být odděleny podle pohlaví, je tedy na pořadateli, jak zorganizuje ranní hygienu nebo mytí rukou před jídlem.

Pořadatelé jsou také spokojeni, že byl zrušen požadavek na provádění osobní hygieny kuchaře v pitné vodě. Kdyby se tato povinnost dovedla do absurdna, znamenalo to, že si kuchař musí mýt v pitné vodě i nohy. Zůstal pouze logický požadavek na mytí rukou v kuchyni v pitné vodě. Ve vyhlášce se objevilo i jedno zpřísnění – poslední oplach jídelního nádobí v tekoucí pitné vodě. To znamená – ešusy, talíře, příbory, nemyslí se tím hrnce. Nádobí se i předtím muselo mýt v pitné vodě, ale novinkou je ten oplach, což na vyšší spotřebě vody pocítí zejména pořadatelů menších táborů, které pitnou vodu dovážejí. Státní zdravotní ústav k tomu vydal metodické doporučení.

Také vnímáme pozitivně, že se děti mohou podílet na přípravě stravy, předtím to bylo možné jen před jejím tepelným zpracováním. Pouze na táborech do 50 účastníků se děti mohly podílet na celé přípravě stravy a jejím výdeji, pokud byly pod dozorem osoby činné při stravování.

Jsou nějaké zakázané potraviny, které se nesmějí používat, například houby nebo borůvky?

Ve vyhlášce č. 106/2001 Sb. byly dříve vyjmenovány zakázané potraviny, ale i zde je větší důraz na odpovědnost pořadatele. Potraviny se musí správně skladovat – v chladu, musí se uplatňovat správná výrobní praxe. Houby se nedoporučují, a co se týká borůvek, tak ty byly nežádoucí kvůli možné záměně s vraním okem. Ale v případě že vedoucí prověří, že v místě záměna není možná, lze je sbírat a používat.

Na letních dětských rekreacích pravidelně probíhají kontroly z krajských hygienických stanic. Jaké máte vy zkušenosti s kontrolami při zotavovacích akcích? Na co se nejvíce zaměřují?

Každý rok bývají zaměřeny trochu jinak. Nejčastěji kontrolují pitnou vodu a její skladování. Jestli je skladována v označených barelech, na stinném, chladném místě. Dále se zaměřují na skladování potravin, zvláště těch, které musí být uchovávány v chladu za určité teploty – jogurty, máslo apod. Pokud není elektřina, tak v různých sklípcích v uzavřených nádobách, aby se k nim nedostaly třeba myši. Také sledují, jestli se v kuchyni nekříží provoz. To znamená mít důsledně vyčleněná prkénka, nože na maso a jiné potraviny, a aby o tom každý v kuchyni věděl. U táborů, kde se spí na palandách, se zaměřují na nepropustné podložky na horním lůžku. Zajímá je také pestrý jídelníček, například aby děti nejedly párky k snídani, klobásu k obědu, buřty k večeři. 

My jsme na BOZPinfo dostávali často dotazy, kdo nese odpovědnost třeba za úraz dětí na mimoškolních akcích. Například když je akce konaná ve škole (pronajaté prostory) nebo v rámci družiny probíhá kroužek florbalu nebo při výuce plavání, kterou organizuje škola. Jestli škola, organizátor akce, vedoucí kroužku apod. A jaké pojištění je dobré mít pro tyto případy?

Primární odpovědnost má pořadatel akce. Další na řadě je vedoucí akce, kroužku, oddílu, který s dětmi na místě provozuje činnost. Pořadatel akce mu musí zajistit školení bezpečnosti. V případě pronajatých prostor jsou tyto pronajaté na základě smlouvy k nějakému účelu. I když je například v tělocvičně poškozené nářadí a ve smlouvě pronajímatel prohlašuje, že prostory jsou způsobilé k účelu, ke kterému je pronajímá, pořadatel akce musí všechny závady nahlásit. Odpovědnost za bezpečnost účastníků kroužku, oddílu… je stále na pořadateli akce. Musí zajistit bezpečnost dětí – přizpůsobit program, aby minimalizoval rizika. V krajních případech míru odpovědnosti určí následný soud. Pořadatel dětských akcí má mít pro tyto případy jednak pojištění odpovědnosti za způsobenou škodu – majetkovou či nemajetkovou újmu, včetně pojištění odpovědnosti za úraz, a dále úrazové pojištění účastníků činnosti.

Česká rada dětí a mládeže, jejímiž členy je cca 100 spolků pracujících s dětmi a mládeží, včetně našeho spolku, zajišťuje toto pojištění hromadně. U škol by to mohl zajišťovat zřizovatel také hromadně pro všechny školy, které zřizuje.

Například odpovědnost za úraz při povinném plavání, které organizuje škola, má škola, protože jde o součást vzdělávání podle školského zákona. V případě kroužků ve škole je to složitější, opět záleží, kdo je jejich pořadatelem. Může to být škola, ale nemusí. Škola si musí dohodnout s rodiči, kdo bude dítě z družiny odvádět na kroužek úplně stejně jako s rodiči dohodne, zda dítě může jít z družiny domů samo nebo kdo může dítě z družiny vyzvedávat. Úplně stejně je potřeba odchod dětí na konci aktivity (schůzky, výletu, tréninku…) řešit i u oddílů a kroužků, které neprobíhají ve škole. To si mnozí rodiče neuvědomují.

Jsou stanoveny, nebo spíše doporučeny počty dětí na vedoucího?

U mimoškolních aktivit nejsou, záleží na věku dětí, zkušenostech a dovednostech vedoucího. Když pojede 20 sedmiletých dětí s 1 dospělým na víkend do lesa, asi to nebude to pravé. Na druhou stranu si lze představit, když pojede na stejnou akci 20 sedmnáctiletých zkušených oddílových instruktorů s 1 dospělým vedoucím. Vždycky je třeba zvažovat podmínky, okolnosti a u víkendovek vzít v potaz i případ, že dítě v sobotu onemocní a jeden dospělý s ním bude muset zůstat v místě ubytování.

Může vedoucí, když není přítomný zdravotník, třeba vytáhnout dítěti klíště, podat nějaký lék?

Někteří rodiče jsou hodně citliví na podávání léku dítěti někým cizím, ale při mimoškolních aktivitách se tomu úplně nelze vyhnout. Vedoucí má nějakou kvalifikaci, je školený i v první pomoci a první pomoc neznamená jenom život zachraňující úkony. Co se týče klíštěte, kde o případné nákaze může rozhodovat i doba přisátí, tak jednoznačně vyndat. A běžné léky, například na bolest hlavy, také může podat. Nebo se zeptat dítěte: „Stává se ti to častěji? Co ti na to rodiče dávají?“ apod. Pokud nejde o život, není nic jednoduššího než zavolat rodičům a zeptat se. Vedoucí tím nedává najevo svou bezradnost, ale je to jeho ochrana, je to v zájmu dítěte i dobrých vztahů s rodiči. Současně by rodiče měli vedoucího před akcí (například v přihlášce) informovat o zdravotních zvláštnostech dítěte. Zejména o alergiích a nutné dietě. Například, že dítě má bezlepkovou dietu, že si přiveze na akci (víkendovka, tábor…) svůj chléb, případně další bezlepkové potraviny, i to se podle naší zkušenosti dá řešit. Pokud charakter akce neumožňuje respektovat případná omezení dítěte, je nutné účast dítěte na akci odmítnout a samozřejmě rodičům vysvětlit. Většinou se však dá najít cesta.

V poslední době často slýcháme o případech, kdy na táborech nebo kroužcích docházelo k sexuálnímu obtěžování apod. Co říkáte na tzv. Dětský certifikát a měli jste nějakou zkušenost s nevhodným chováním vedoucího vůči dítěti?

Certifikát vítáme, je to otázka kvality vůči rodičům, společnosti, je to nějaká záruka. Zápor vidím v tom, že by měl platit jenom 3 měsíce, musí se obnovit, dojde k nárůstu administrativy. Ideální by bylo, kdyby se spolkům, kde vedoucí pracují trvale, automaticky oznámila změna u dotyčného vedoucího, nebo kdyby si organizace mohly na základě jeho plné moci automaticky certifikát stáhnout. Takto to může i dobrovolníky další administrativa odradit od jejich dobrovolnické činnosti, což by bylo nežádoucí.

V oddílech to má být nastavené tak, aby se nepříjemnostem předcházelo. Dnes jsou vedoucí jsou vzdělanější, kvalifikovanější, pořadatelé organizují akce tak, aby se příležitosti k nevhodnému chování minimalizovaly.

A co se týká našich zkušeností? Dříve některé věci nikomu nepřišly divné, dnes ano. Mladí vedoucí si kolikrát až zpětně uvědomí, že co bylo běžné, když byly na táboře jako desetileté děti, dnes už sami musí dělat jinak. Děti by také měly být poučené a v řadě případů jsou. Riziko je hodně velké v případě, že nevhodné chování probíhá doma nebo v oddíle, protože děti mají k „dospělákovi“ důvěru a současně je to pro ně autorita. Někdy je ani nenapadne, že jde o něco špatného. Rodiče například řekli vedoucímu, když bude jejich dítěti smutno, tak ať si k němu vedoucí vleze do postele. To značí ohromnou důvěru rodičů k vedoucímu, ale když o tom začne vyprávět doma spolubydlící dítěte, není divu, že to druhým rodičům přijde divné.

Jak už jsem několikrát zmiňovala, nejdůležitější je odpovědnost pořadatele. Rodiče by vždycky měli znát nejen vedoucího, který pracuje přímo s jejich dětmi, ale i vědět, jaká konkrétní organizace (spolek…) za ním stojí, tedy kdo je pořadatelem aktivit. Vždy je důležité, aby dětem i rodičům pořadatel poskytl podrobné informace o podmínkách akce. To je dvojnásobně důležité, pokud jsou účastníci akce děti zvenčí, nejsou v celoroční oddílové činnosti, neznají věci, které oddílové děti (a jejich rodiče) už považují za samozřejmé.

Pořadatel sestaví pravidla nebo brožurku, kde informuje například i o tom, že jsou zakázané mobily, že je není kde nabíjet... Mobily mohou být zakázané i z mnoha dalších praktických důvodů, které vedoucí musí být schopen rodičům vysvětlit. A nejen na táboře, i při schůzkách, výpravách a dalších akcích. Aby někteří rodiče nebo babičky nebyli potom překvapeni, že nemohou dětem kdykoli volat, nebo že se děti nesprchují dvakrát za den. Lze doporučit nějaké zaškrtávací okénko v přihlášce, že s podmínkami byli seznámeni.

Pokud jste začínající pořadatel dětských akcí nebo vedoucí oddílu, může vás například inspirovat příručka Bezpečně s dětmi a mládeží. Oproti dřívějšímu vydání jsou vypuštěné trestní sazby a některé další parametrické údaje. Cílem není strašit dobrovolné vedoucí a pořadatele, ale upozornit na rizika a zamyšlení, jak dělat akce pro děti bezpečněji. Brožura vydaná v roce 2017 s barevnou fotodokumentací je k dispozici v papírové podobě u vydavatele (CDM@mop.cz).

mimoškolní aktivity=stitek

téma bozpinfo=stitek

žáci=stitek