Služební cesty a práce přesčas

Vykonávání některých povolání může vyžadovat  i časté výjezdy na služební cesty. Jak ovšem postupovat  v situaci, kdy je zaměstnanec na služební cestě déle než 8 hodin? Jedná, nebo nejedná se o práci přesčas, za kterou by měl pracovník pobírat finanční vyrovnání, anebo čerpat náhradní volno? Je vůbec takové jednání zaměstnavatele legitimní?  Vzhledem k velké kumulaci dotazů na toto téma jsme se rozhodli  této problematice věnovat celé Téma týdne.

Při každé pracovní cestě je třeba vymezit dvě polohy, jednak stanovenou pracovní dobu zaměstnance pro ten konkrétní den, aby se mohlo posoudit co zaměstnanec kdy skutečně dělal z hlediska cestovních náhrad a pak co zaměstnanec dělal v době, která překračuje stanovenou pracovní dobu pro ten den na pracovišti. Základní úpravu této problematiky obsahuje ustanovení § 22 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů, kde je stanoveno, že pokud čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadá do pracovní doby zaměstnance, považuje se za dobu překážky v práci na straně zaměstnavatele, při které zaměstnanci se mzda nekrátí s tím, že pokud však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda ušla, přísluší mu náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Z uvedeného je zřejmé, že čas strávený na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů spadající do pracovní doby zaměstnance je překážkou v práci na straně zaměstnavatele podle ustanovení § 130 zákoníku práce, která se zabývá ostatními překážkami na straně zaměstnavatele. Jinak než plněním pracovních úkolů tráví zaměstnanec čas na pracovní cestě např. když cestuje, tj. sedí ve vlaku a překonává potřebnou vzdálenost mezi východiskem pracovní cesty a místem přechodného pracoviště. Pozor však! – toto platí jen pro čas ve stanovené pracovní době zaměstnance, která je stanovena na pravidelném pracovišti.

Pokud však zaměstnanec vyjíždí na pracovní cestu  ještě před začátkem své stanovené pracovní doby a z této pracovní cesty se vracejí pozdě večer, tedy po stanovené pracovní době vzniká otázka jak má být správně postupováno v tomto případě, zda doba která překračuje stanovenou pracovní dobu je automaticky prací přesčas. Tomu však tak není. Pouhé trvání pracovní cesty nad stanovenou pracovní dobu zaměstnance nelze považovat za práci přesčas, protože podle ustanovení § 83 odst. 6 zákoníku práce platí, že prací přesčas je práce konaná nad stanovenou pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn (§ 84 až 85a a § 87 odst. 1 zákoníku práce). U zaměstnanců s kratší pracovní dobou (§ 86 odst. 1 zákoníku (§ 86 odst. 1 zákoníku práce) je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. V této souvislosti je třeba také upozornit, že prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

 Pro předmětné posuzování je rozhodující, co konkrétně zaměstnanec dělá či nedělá nic a kdy. Přesně řečeno, jestliže bude zaměstnanec vykonávat na pracovní cestě před a po stanovené pracovní době práci, kterou má sjednanou v pracovní smlouvě jako druh práce podle § 29 odst. 1 zákoníku práce, pak se bude jednat o práci přesčas a zaměstnanec musí být s ohledem na tuto skutečnost odměněn. Pokud však nebude před a po stanovené pracovní době na pracovní cestě vykonávat práci, kterou má sjednanou v pracovní smlouvě jako druh práce nebo nebude vykonávat práci žádnou, což bývá častěji, pak mu za tuto dobu na pracovní cestě  náležejí pouze náhrady cestovních výdajů podle zákona o cestovních náhradách. Jedná se v praxi o takové případy, kdy zaměstnanec před a po stanovené pracovní době na pracovní cestě už pouze cestuje, tzn. je v dopravním prostředku nebo, což je velmi časté, pro pracovní cestu má povolené silniční motorové vozidlo, které sám řídí a nutno dodat, že ani toto řízení vozidla není pro tohoto zaměstnance výkonem práce. Řízení silničního motorového vozidla (automobilu) je totiž výkonem práce pouze pro řidiče z povolání a nebo když by zaměstnavatel měl se svým zaměstnancem uzavřený samostatný pracovněprávní vztah např. vedlejší činnost nebo dohodu o provedení práce na řízení tohoto vozidla.

Pokud tedy máte v pracovní smlouvě sjednán jako druh práce řízení motorového vozidla, pak  čas strávený na pracovní cestě řízením vozidla mimo  stanovenou pracovní dobu je skutečně prací přesčas a jako taková musí být vykazována a proplácena.