Školení lešenářů a práce ve výškách

Pro příklad jmenujme dva dotazy, které v poslední době přišly do redakce BOZPinfo:

• Mám dotazy, které se týkají trubkového lešení. Kdo je oprávněný školit a vydávat doklad o školení (lešenářský průkaz) pro tento typ lešení? Kdo je oprávněný projektovat uvedené lešení?
• Kdo může provádět školení zaměstnanců ohledně práce ve výškách podle nařízení vlády č. 362/2005 Sb. a co ho k tomu opravňuje?

Požadavky na školení lešenářů jsou obsaženy v nařízení vlády č. 362/2005 Sb. v příloze, část VII, přičemž není rozlišeno, zda se jedná o lešení trubkové nebo jiného typu. V odstavci 7 je uvedeno, že obsah a četnost školení s ohledem na nová nebo změněná rizika práce, způsob ověřování znalostí a dovedností účastníků školení a vedení dokumentace o školení stanoví zaměstnavatel.

To si však rozhodně nelze vykládat takovým způsobem, že školení lešenářů lze podceňovat a že je může provádět kdokoliv. Odstavec 7 v části VII se totiž zároveň uvádí, že školení musí zahrnovat osvojení si znalostí a dovedností zejména pokud jde o:
a) pochopení návodu na montáž, demontáž nebo přestavbu použitého lešení,
b) bezpečnost práce během montáže, demontáže nebo přestavby příslušného lešení,
c) opatření k ochraně před rizikem pádu osob nebo předmětů,
d) opatření v případě změn povětrnostní situace, které by mohly nepříznivě ovlivnit bezpečnost použitého lešení,
e) přípustná zatížení,
f) další rizika, která mohou být spojena s montáží, demontáží nebo přestavbou.

Splnit uvedený rozsah školení znamená poskytnout dostatečné množství odborně fundovaných informací, čemuž musí odpovídat i časový rozsah. Znalosti a dovednosti lešenářů musí být ověřeny. Předpis bohužel neuvádí, kdo může školení provádět. Ve starší, nyní již neplatné vyhlášce č. 324/1990 Sb., byl v této souvislosti uváděn instruktor lešenářské techniky. Tito instruktoři byli kdysi školeni v Ústavu pro vzdělávání pracovníků ve stavebnictví, později jejich školení převzala firma Gradua-Cegos, s.r.o.

Přestože současné předpisy tyto specialisty již nezmiňují, jejich školení probíhá i nadále a v současné době je prováděno Českomoravskou komorou lešenářů, o. s. (ČMKL, www.komoralesenaru.cz). Školení je čtrnáctidenní a svým rozsahem pokrývá požadavky na znalosti, které by měla mít odborně způsobilá osoba, zmiňovaná v souvislosti s dočasnými stavebními konstrukcemi v nařízení vlády č. 362/2005 Sb. Absolventi těchto kurzů získávají osvědčení s platností na pět let, poté si musí svoje znalosti obnovit. Pořádány jsou i pravidelné každoroční aktualizační semináře.

Zaměstnavatel by při školení svých lešenářů měl využít těchto instruktorů (odborně způsobilých osob pro dočasné stavební konstrukce), protože tím zajistí potřebnou odbornou úroveň poskytovaných informací. Také podoba dokladu o absolvování školení lešenářů není v právních předpisech stanovena a je na zaměstnavateli, aby byl schopen dokumentovat splnění výše uvedených požadavků nařízení vlády. Určitě lze doporučit vystavení průkazu, který obsahuje identifikaci držitele, rozsah jeho oprávnění s datem základního nebo opakovacího školení a identifikaci školitele. Unifikované průkazy lešenáře lze objednat a zakoupit v ČMKL.

Projektovat lešení může odborně způsobilá osoba, jak uvádí NV č. 362/2005 Sb., příloha část VII, odstavec 2: „Pokud pro dočasnou stavební konstrukci není dostupná potřebná dokumentace nebo tato dokumentace nepokrývá zamýšlené konstrukční uspořádání, musí být odborně způsobilou osobou proveden individuální výpočet pevnosti a stability.“ Pro trubková, stejně jako pro ostatní lešení, je tedy nezbytná technická dokumentace, která musí být k dispozici při montáži, demontáži i používání lešení. Návod obvykle obsahuje dokumentaci k typovému lešení o výšce do 24 m. I pro trubková lešení existují návody, které umožňují navrhování řadových i prostorových konstrukcí pro různé situace na staveništích. Norma pro trubková lešení obsahuje tabulky, z nichž lze odvodit únosnost sloupků a posoudit i některé nestandardní případy.

Je však potřeba odlišit projektování s použitím tabulek a dalších pomůcek pro navrhování, které může být schopen provést absolvent výše uvedených kurzů, od skutečného statického výpočtu, pro který je potřeba specifická odbornost.  V souladu s obdobnými zkušenostmi v zahraničí zahájila proto Českomoravská komora lešenářů kurzy odborně způsobilých osob vyšší úrovně, kde je hlavní náplní zpracování výpočtových podkladů.

Je třeba uvést, že v ostatních zemích Evropské unie jsou vesměs požadavky na kvalifikaci lešenářů i dalších odborně způsobilých osob stanoveny mnohem podrobněji, než v České republice. Existují i snahy tyto kvalifikační požadavky v rámci EU sjednotit. Současný stav požadavků na lešenáře v České republice proto nemusí být konečný. V každém případě je potřeba dbát na odbornost všech zainteresovaných pracovníků, protože na správném provedení dočasných stavebních konstrukcí závisí životy i zdraví nejen lešenářů a uživatelů lešení, ale i ostatních občanů, kteří se v blízkosti takových konstrukcí pohybují.

Pro školení pracovníků pro práce ve výškách je to opět zaměstnavatel, který poskytuje zaměstnancům školení v dostatečném rozsahu. Vyplývá to z přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb., část XI, ale např. i ze zákoníku práce § 103 odst. (2) a (3). Také v tomto případě je nutno klást důraz na odbornost školitele, podle níž by měl zaměstnavatel provádět svůj výběr. Kvalifikace školitele pro práce ve výškách není nikde jasně stanovena. Školení by mělo být zaměřeno na konkrétní problémy na pracovišti, na používané postupy, osobní ochranné pracovní prostředky apod.

Častým dotazem v této souvislosti jsou také požadavky na zdravotní způsobilost pracovníků ve výškách, tedy i lešenářů. Zákoník práce v § 103 odst. 1 písm. a) uvádí, že zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Mezi platnými předpisy je stále ještě Směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Třebaže je její text již zastaralý, lze z něj převzít požadavek na četnost periodických prohlídek, která má být u pracujících mladších 21 let a starších 50 let prováděna jednou ročně, u ostatních postačuje opakování každé tři roky.

Závěrem je potřeba uvést, že všechny výše uvedené informace jsou pouze odborným stanoviskem a  nelze je chápat jako výklad nařízení vlády č. 362/2005 Sb., neboť k tomu je oprávněn pouze soud.