Různost taktiky zdolávání požárů

Na  počátku byla hypotéza ruských hasičských taktiků o existenci rozdílů v taktice zdolávání požárů v Německu, Velké Británii, Rusku a USA. Pak následovalo dlouhodobé sledování taktických postupů ve zprávách a zásazích u požárů. Provedly se rozbory postupů v učebnicích a příručkách taktiky. Závěr – taktika zdolávání požárů v Německu, velké Británii, Rusku a USA vykazuje zvláštnosti, které lze shrnout takto:

• Taktika zdolávání požárů se v každé z uvedených zemí historicky rozvíjela na základě tamních ekonomických, technických a sociálních podmínek.
• Kvalita zdolávání požáru závisí bezprostředné na vybavení jednotek požární ochrany a standardech stavební a technické požární ochrany.
• Taktiku zdolávání požáru určuje úroveň technického vybavení a ta pak stimuluje dokonalé přizpůsobení taktických postupů k technice a rozvoj nových hasiv.

Německá taktika

Zdolávání požáru je založeno zejména na vnitřním zásahu do ohniska požáru v izolačních dýchacích přístrojích. Děje se tak při zabezpečení maximální zásoby hasiva. Zásahová opatření se přitom často provádějí v principu nezávisle na vývojové fázi požáru a  druhu a velikosti zasažených prostor. Tedy nezávisle na tom, zda má smysl ještě něco zachraňovat, protože objekt po požáru nebude možné dále využívat.

Tento postup je založen na dostatečné ochraně dýchací technikou a nutnosti již při výstavbě aplikovat radu stavebních opatření k ochraně prostor budoucího zdolávání požáru. I přes tato existuje stálé ohrožení zásahových sil zřícením zuhelnatělých, volně ložených nebo požárem silně poškozených konstrukčních prvků. To zase vyžaduje další zásahová opatření k jejich zajištění, např. podepřením těchto dílů. To vše je však značně náročné a ve stádiu požáru v objektu i velmi nebezpečné. Americká taktika Taktika zdolávání požárů vychází z charakteru amerického městského života. Na rozdíl od evropské taktiky je založena na aplikaci velkého množství hasiva, které je podáváno jak pomoci výškové techniky, tak i nasazením lafetových proudnic s velkým dostřikem. V praxi to znamená, že hořící budova je často „zaplavena" hasivem. Takováto taktika je diktována radou podmínek:

• Realizace vnitřního zásahu je často riskantní, zejména u typických mnohaposchoďových budov, kde není často zajištěna ochrana ocelových konstrukci proti požáru.
• Dobře fungující systém pojištěni podporuje rychlou obnovu požárem zničených budov a má vliv na taktiku zásahu s využitím velkého množství hasiva vnějšim zásahem.
• Další rozdíl spočívá vtom, že evropská taktika, z důvodů preference vnitřního zásahu, upřednostňuje systém dopravního vedení velkého průměru zakončeného rozdělovačem, od kterého pokračují útočná vedeni menších průměrů. Americká taktika funguje na opačném principu. Sdružováním hadic menších průměru do dopravních vedení vytváří podmínky pro zajištění dostatečného množství hasiva pro mohutné lafetové proudnice. Zásahová vozidla jsou tak často vybavena jen silnými čerpadly, vrhači vody a hadicemi k jejich napájení.

Anglická taktika

Anglická taktika zdolávání požáru má prvky jak německé tak i americké taktiky. Zvláštnosti spočívají v tom, že zásahové síly postupují jen na stanovenou vzdálenost od ohniska požáru. Zde se vytváří tzv. „ochranné pásmo", které se nechá pod kontrolou vyhořet a rozhodující opatřeni se uskutečňují k ochraně sousedních, požárem nezasažených prostor. Tato taktika se používá jak při venkovních požárech, tak i při požárech v budovách. Zásahové oděvy poskytuji universální ochranu před účinkem tepla, plamene a částečně i vody. Zásahová vozidla jsou universální, ve značné míře vybavena i nářadím pro technické zásahy.

Ruská taktika

Dominující zvláštnosti ruské taktiky zdolávání požáru je kombinace principů již zmíněných taktik. To vyžaduje systematický trénink zásahových sil a přísnou kontrolu činnosti v dýchací technice. Zásahové síly se snaží postoupit co nejblíže k ohnisku požáru, často také při podceňování nebezpečí a z neznalosti situace.

Všechny dosud vydané ruské služební předpisy k taktice požadují tradičně od hasičů „vysoké taktické znalosti, aktivitu, rozhodnost v jednání, disciplinu a rozumné riziko při prováděni zásahových činností". Základní zásahovou techniku tvoři cisternová vozidla a automobilové stříkačky. Jejich vybaveni pokrývá celé spektrum nářadí od trhacích háků až po odsavače kouře. Čerpadla na vozidlech mají výkonovou reservu. Průměrný vypočtený průtok u zásahu je 840l/min a lze jej zvýšit na 960 - 1200 I/min.

Narůstající počet úmrti u požáru v posledních deseti letech vyvolal nutnost analýzy jednotlivých případů úmrtí, zejména ve vztahu k času příjezdu jednotek a jejich plnému nasazeni. Cílem je korektura a přizpůsobení taktiky novým podmínkám.

ZDROJ:
Adamec, V.: Různost taktiky zdolávání požárů. 150 Hoří č. 11 (2002), s. 40.