Řidiči referentských vozidel a zaměstnavatel

Zdroj: 
Jelikož dotazů na téma řidičů "referentů" chodí do redakce BOZPinfo.cz stále dost a dost, rozhodli jsme se mu věnovat samostatné Téma týdne.

Zaměřujeme se zde především na tyto otázky: Může zaměstnavatel vyžadovat po zaměstnanci odpolední (večerní) cestu pro potřebu firmy po odpracování standardních 8 hodin kancelářské práce? Může v případě odmítnutí zaměstnance nějak postihnout? Je čas strávený řízením referentského vozidla mimo standardní pracovní dobu považován za výkon práce? Lze za takovou dobu vyžadovat po zaměstnavateli mzdu? Může zaměstnanec odmítnout cestu přes celou republiku, např. v době sněhové kalamity, když jednání není nezbytné a je přesvědčen, že jde o zbytečný hazard se zdravím?

Pracovní cesta je v podstatě změna pracovní smlouvy (změna místa výkonu práce) a tu zaměstnavatel nemůže provést bez souhlasu zaměstnance - to zakazuje Listina základních práv a svobod (povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích). Proto také zákoník práce v § 42 stanoví, že pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal. Starý zákoník práce k tomu dodával ještě, že zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu, je-li tato podmínka dohodnuta v pracovní smlouvě. Proto také zaměstnavatelé po r. 2001 často se zaměstnanci sjednávali v pracovní smlouvě tzv. generální pardon, tedy možnost vysílání zaměstnance na pracovní cestu. V tom případě, když zaměstnanec zaměstnavateli jednou takový souhlas předem dal, může dnes již těžko argumentovat, že na pracovní cestu jezdit nebude. Sjednání souhlasu s vysíláním na pracovní cestu v pracovní smlouvě je však nepraktické, zaměstnanci stárnou, mění se jejich zdravotní stav, jejich rodinný život a s tím souvisí s jejich zájem/nezájem o vysílání na pracovní cesty. Proto je v praxi lepší, když – tak jak to předpokládá dnes platný zákoník práce - se vysílání na pracovní cesty sjednává v jiných dohodách než je pracovní smlouva a s kratší dobou platnosti.

Z uvedeného tedy vyplývá, že v případě předchozího udělení souhlasu s vysíláním na pracovní cesty zaměstnavateli jej lze odvolat jen velice obtížně, zase na základě změny tohoto ujednání. Pokud ale zaměstnavatel písemný souhlas s vysíláním na pracovní cesty nemá, pak musí ctít dnes platný zákoník práce a může zaměstnance vyslat na pracovní cestu výhradně na základě dohody s ním. Zaměstnavatel samozřejmě nesmí zaměstnance postihovat za to, že např. nechtějí jezdit na pracovní cesty, zákon jim to výslovně neukládá, ale je zase řada zaměstnání, kde si zaměstnavatel stanoví požadavek před přijetím na určitou pozici, že zaměstnanec bude souhlasit s vysíláním na pracovní cesty.

Čas strávený řízením referentského vozidla není výkonem práce, to by zaměstnanec musel mít se zaměstnavatelem na řízení motorového vozidla sjednánu např. dohodu o pracovní činnosti. Řízení motorového vozidla je výkonem práce pouze pro zaměstnance - řidiče. Podle § 210 zákoníku práce platí, že doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při které se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušla, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Z uvedeného tedy vyplývá, že když zaměstnanec pojede 400 km po své pracovní době a není řidičem z povolání, pak se nejedná o výkon práce a za uvedenou dobu žádnou mzdu ani její náhradu neobdrží.

Příklad -  směna zaměstnance je od 7 hod. do 15,30 hodin a zaměstnavatel zaměstnance vyšle v 5,00 hod. vlakem z Prahy do Ostravy, kde bude v 8,30 hodin. Od 9 hodin do 18 hodin tam bude zaměstnanec vykonávat práci (bude se účastnit jednání). V 18,30 hodin opět pojede vlakem do Prahy, kde bude o půlnoci. Doba od 5.00 do 7.00 hod. se nepočítá, to je volno zaměstnance, ale doba od 7.00 hod. (začátek směny) do začátku jednání je překážkou na straně zaměstnavatele. Pak následuje výkon práce, a 2 ½ hodiny práce přesčas a cesta zpět, která je zase v době volna zaměstnance.

Za důležité považuji ustanovení § 153 zákoníku práce - „Podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance.“ Zejména část věty za středníkem je velice důležitá pro některé výše popisované situace (cesta o víkendu, v době sněhové kalamity apod.), zaměstnavatel musí přihlížet k oprávněným zájmům zaměstnance a musí respektovat připomínky ze strany zaměstnance.

Kromě toho ještě existuje § 106 odst. 2 zákoníku práce „Zaměstnanec je oprávněn odmítnout výkon práce, o níž má důvodně za to, že bezprostředně a závažným způsobem ohrožuje jeho život nebo zdraví, popřípadě život nebo zdraví jiných fyzických osob; takové odmítnutí není možné posuzovat jako nesplnění povinnosti zaměstnance.“, kterého je také možné v těchto situacích využít. Zejména pak u řidičů referentských vozidel, kteří mohou argumentovat tím, že nejsou řidiči z povolání a že z důvodu BOZP odmítají jízdu v době např. sněhové kalamity, neboť nemají tolik zkušeností. Zaměstnavatel je pak může na pracovní cestu vyslat, ale musí zvolit jiný způsob dopravy.

Nakonec by se dalo o pracovních cestách a o řízení referentských vozidel uvést ještě mnoho, ale zaměstnavatel musí i v těchto případech mít na paměti BOZP. Nařídit zaměstnanci, aby vyjel po skončení směny na dlouhou cestu, je hazard. Takový zaměstnavatel zřejmě neví nic o prevenci rizik a o tom, jak má organizovat práci a pracovní postupy řidičů referentských vozidel. V tomto případě doporučuji obrátit se na odborně způsobilou osobu v prevenci rizik (bezpečnostního technika), kterého dnes již každý zaměstnavatel musí mít a upozornit ho na tyto skutečnosti.

Autor článku: 

Komentáře

Tři dny práce servisního technika

09.10.2010 - 01:28 Marian Václavka
Moje stanovená pracovní doba je 6:00 - 14:30. Zaměstnavatel mě v 8:00 vyšle na servisní zásah. Musím se připravit, naložit nářadí nějaké náhradní díly. To zabere asi 1hodinu a v 9:00 vyrážím do 100km vzdáleného pracoviště. 10:00 -14:00 práce u zákazníka. Jsem rád, že jsem to stihl tak, aby cestou zpět na mě v nejbližší restauraci něco zůstalo. Do firmy dorazím v 15:30. Vyložím materiál a připravuji se na další servisní zásah (30minut). V 16:00 vyrážím domů (10minut), kde si dám kafe se svou drahou polovičkou a sbalím si věci. V 17:00 sedám za volant a vyrážím na další servisní zásah vzdálený 500km. Na místní penzion přijíždím ve 23:00. V 6:00 dalšího dne sedám za volant, abych v 7:00 byl na místě servisního zásahu. Zde makám dokud mi nedojdou síly a zajdu na oběd. Práci končím v 19:00. Má touha být pár hodin s přítelkyní mě přinutila zvolit další cestu místo penzionu. Navíc je menší provoz na silnicích. V polovině zastavuji na benzince, abych dočerpal energii. Domů přijíždím ve 2:00 ráno (na D1 byla havárka). Vyčerpáním nemohu usnout a v 5:00 lezu z postele, abych na 6:00 začal pracovní dobu, kde se dovídám, že musím vyrazit na další servisní zásah vzdálený 200km. Z této cesty jsem se vrátil v 18:00 a návrat trval 2h. Za sebe můžu říct, že mi opravdu vadí neplacení doby strávené na pracovní cestě mimo pracovní dobu. A v mém případě i pevná pracovní doba je nesmysl, protože když přespím doma, musím v 6:00 na píchačky. Jsem vůbec schopen rozumně v 6:00 pracovat, když jsem byl v noci na služební cestě? Mnohokrát mi během návratu došly síly a musel jsem najít nouzové ubytování. Během těch pár dní mi zaměstnavatel vzal veškerý volný čas a sílu. Všechno spraví tisícovka na prémiích (jsi dobrý, nejlepší, všichni zákazníci jsou spokojeni). Jako zaměstnanec nemám na vybranou a jsem schopen řídit i s vysokou horečkou, a to i hlavně kvůli nízké nemocenské. Tuto práci vykonávám víc než 15let a zatím žádná dopravní nehoda. Často musím za zákazníkem urazit 2500km odpracovat par hodin a co nejrychleji zpět. V tomto případě to je kompenzováno zahraničními dietami, které jsou nepoměrně vyšší od našich. Kdy si teda podle zákona můžu odpočinout, když nejsem řidič z povolání? Po tyto tři dny mi zaměstnavatel zaplatí 26hodin práce a 3 hodiny cesty. Na 17 hodin cesty mimo pracovní dobu dostanu diety. Průměrně měsíčně takto strávím 60hodin řízením služebního vozidla mimo pracovní dobu. Když to rozpočítám na hodiny v měsíci, tak 192hodin práce, 60h cesta, 240h spánek, 200h volný čas doma a 38h volný čas na služební cestě. Mnohokrát jsem přemýšlel, co se stane, když uprostřed služební cesty onemocním a nebudu schopen řídit služební vozidlo. Zajistím si ubytování, nějakou ambulanci. Můžu po zaměstnavateli požadovat zaplacení těchto nákladů? Když se mi na služební cestě stane úraz, je to pracovní úraz? Když způsobím havárku vlivem únavy, jsem 100% viníkem nebo za to tak trochu může stát? Kdo je zodpovědný za úraz nebo vysokou škodu způsobenou vlivem únavy ze služební cesty? Myslíte, že jsou diety dostatečnou náhradou za váš věnovaný volný čas? Můžu říct zaměstnavateli "jsem unaven ze služební cesty" v pracovní době a jít se domů vyspat, aniž bych musel hodiny nadpracovat? Porušujete rychlost, protože zdarma chcete řídit co nejkratší dobu?

Nabízíme Vám možnost BEZPLATNÉHO odběru e-mailového zpravodajství

Přehled příspěvků publikovaných na oborovém portálu BOZPinfo zasílaný každý pátek odpoledne

Provozovatel portálu

Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.
Jeruzalémská 1283/9
110 00 Praha 1
+420 221 015 844

Sociální sítě VÚBP

facebook linkedin instagram buzzsprout twitter youtubepinterest

Kde nás najdete

X

Přihlášení

Zapomněli jste heslo?
zašleme vám nové na váš e-mail