Přesčasy na rizikovém pracovišti

V odpovědi jsou shrnuty úpravy dotýkající se problematiky podmínek pro "přesčasovou práci" v obecné rovině podle platného zákona 262/2006 Sb. Trochu jinou situaci ale můžeme zaznamenat pokud se budeme zabývat v položené otázce pojmy "riziková práce" a "práce přesčas" z pohledu dalších právních předpisů. Jedná se totiž o ryze a zcela "českou" problematiku, neboť "Evropa" nezná pojem "riziková práce" ve významu obvyklém v ČR. 1) Tuzemská legislativa chápe "rizikovou práci" jako sjednanou práci, kdy zaměstnavatel legalizoval překračování expozičních parametrů škodlivin působících na zdraví zaměstnance. Tato legalizace stojí právě na zhodnocení a doložení překračování podmínek pro expozice jednotlivým škodlivinám podle zákona 258/2000 Sb., který je prováděn právě vyhláškou 432/2003 Sb. Tedy aniž bych jakkoliv mentoroval musí být nejprve splněny podmínky pro překračování expozice a teprve následně může být vydáno rozhodnutí o označení práce jako "práce rizikové" příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. 2) Existuje-li doklad o stanovení expozice na základě něhož bylo vydáno rozhodnutí ve správním řízení (pravomocné rozhodnutí OOVZ), pak je jasné, že změnou výchozích podmínek rozhodujících pro expozici došlo také ke změně údajů podle nichž bylo rozhodnutí vydáno. Musí být tedy expozice nově stanovena a v případě změny původních podmínek má následovat projednání právě s příslušným orgánem ( odkazuji na § 102 odst. (3) zákona 262/2006 Sb.). V praxi to znamená, že když zaměstnavatel zvýší expozici zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci (např. zavedením přesčasové práce), nepochybně dojde ke zhoršení výchozího stavu hodnocení zdravotních rizik. Nelze tedy v práci pokračovat, pokud nebude provedeno nové hodnocení zdravotních rizik, včetně eventuálně vydání nového rozhodnutí orgánem OOVZ, se kterým bude zaměstnanec prokazatelně seznámen. 3) Teprve při splnění podmínek výše uvedených je možno zaměstnance pověřit výkonem takové práce. Resumé : Domnívám se, že, i když jsou v naší legislativě obecně stanoveny podmínky pro výkon přesčasové práce, nelze požadovat po zaměstnanci aby požadavek na přesčasovou práci při výkonu práce označeném jako "riziková" bezvýhradně akceptoval, byť by se jednalo jen o jednu jedinou odpracovanou přesčasovou hodinu. To platí do doby než bude prokazatelně pro změněné podmínky profesionální expozice stanoveno nové hodnocení zdravotních rizik (nově provedena kategorizace prací) a následně revidováno pravomocné rozhodnutí OOVZ, kterým je práce označena jako práce riziková. O výsledcích pak musí být zaměstnanec informován (§ 103 odst. (1) písm. b) zákona 262/2006 Sb.). ---------------------------------------------------- Absurditu české problematiky uvedené v dotazu a zároveň i současné řešení obou právních kategorií ("přesčasová práce" a "riziková práce") si může každý vychutnat pokud se začne zabývat porovnáváním práva států EU s právním stavem v ČR. Pro doložení tohoto stavu doporučuji si přečíst a prostudovat platné směrnice EU pro oblast BOZP a porovnat je se skutečností. Pro dokumentaci tohoto svého tvrzení jenom jeden modelový příklad pro známou škodlivinu, kterou je hluk. V ČR se může vykonávat práce označená jako riziková, kde jsou celosměnné expozice hluku vyšší než 85 dB(A) a nižší než 105 dB(A) - tedy kategorie rizika hluku "3", případně kde jsou hladiny hluku vyšší než 105 dB(A) - tedy kategorie rizika hluku "4". Pro obě kategorie zdravotního rizika práce pak tedy "MŮŽE" být požadována přesčasová práce. V EU platí kmenová směrnice 89/391/EHS, která je pro jednotlivé škodliviny dále upřesněna celou řadou směrnic, z nichž je pro problematiku hluku v platnosti směrnice 2003/10/ES. Zde je "NAPEVNO" zakotvena povinnost snižování expozice a tato povinnost je precizována v článku 7 - omezení expozice, v odstavci 1. takto (doslovná citace) : "Expozice zaměstnance zjištěná v souladu s čl. 3 odst. 2. nesmí v žádném případě překročit limitní hodnoty expozice." Protože podle citované směrnice EU je expozice hluku limitována i hodnocena jako jednosměnná expozice (pouze výjimečně se integruje jiný časový úsek) dovoluji si tvrdit, že připuštění, nebo tolerování překračování expozice definovaným faktorům škodlivin přímo ohrožujících zdraví zaměstnanců znamená porušování práva občana členského státu EU na ochranu zdraví při práci, jak vyplývá ze směrnice 89/391/EHS ve znění prováděcích směrnic. --------------------------------------- Poznámka 1) Obdobná situace o ABSOLUTNÍ NEPŘEKROČITELNOSTI expozičních limitů, bez zajištění dostatečného stupně ochrany, platí i pro další škodliviny (vibrace, el-mag záření, chemické škodliviny,....) ale také např. pro kancerogeny. Pro své případné kritiky a revizionisty preventivně uvádím, že "primum est - noli nocere". Proto se ve státech EU používá přístup, který si dovoluji shrnout takto: "Nikdy nesmí zaměstnanec odpracovat ani jednu směnu, při které by došlo k překročení celosměnných imisních limitů a to po dobu celého produktivního věku a bez ohledu na zaměstnavatele." Převedeno do praxe to znamená, že VŽDY při konfrontaci stanovení míry ohrožení zdraví s limitními hodnotami je jednak stanovena míra intenzity působící škodliviny, jednak stanovena pracovní expozice a hlavně je provedeno ZHODNOCENÍM ÚČINNOSTI VŠECH OCHRANNÝCH OPATŘENÍ, kterými jsou (mimojiné) přidělené a používané individuální OOPP. Proto také zaměstnavatelé účinně kontrolují, zda zaměstnanci respektují systémy své ochrany a vyvozují z toho pracovně-právní důsledky. To je ovšem v našem prostředí věc nevídaná. Proto je také položená otázka v záhlaví článku ne na území historických států EU právně irelevantní. Poznámka 2) Platí-li teze resortu zdravotnictví, že v pravomocném rozhodnutí OOVZ, kterým je vykonávaná práce označena jako riziková, jsou rigorózně stanoveny podmínky, za nichž je možné takovou práci vykonávat, potom můžeme úspěšně diskutovat, zda v případě eventuálně vzniklého poškození zdraví zaměstnance při výkonu této rizikové práce, by bylo možné dovodit trestně právní odpovědnost bezprostředně nadřízené osoby, která obvykle práci přiděluje a rozděluje, neboť nerespektovala podmínky za nichž bylo rozhodnutí vydáno. Přeji hezký den

V odpovědi jsou shrnuty úpravy dotýkající se problematiky podmínek pro "přesčasovou práci" v obecné rovině podle platného zákona 262/2006 Sb. Trochu jinou situaci ale můžeme zaznamenat pokud se budeme zabývat v položené otázce pojmy "riziková práce" a "práce přesčas" z pohledu dalších právních předpisů. Jedná se totiž o ryze a zcela "českou" problematiku, neboť "Evropa" nezná pojem "riziková práce" ve významu obvyklém v ČR. 1) Tuzemská legislativa chápe "rizikovou práci" jako sjednanou práci, kdy zaměstnavatel legalizoval překračování expozičních parametrů škodlivin působících na zdraví zaměstnance. Tato legalizace stojí právě na zhodnocení a doložení překračování podmínek pro expozice jednotlivým škodlivinám podle zákona 258/2000 Sb., který je prováděn právě vyhláškou 432/2003 Sb. Tedy aniž bych jakkoliv mentoroval musí být nejprve splněny podmínky pro překračování expozice a teprve následně může být vydáno rozhodnutí o označení práce jako "práce rizikové" příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví. 2) Existuje-li doklad o stanovení expozice na základě něhož bylo vydáno rozhodnutí ve správním řízení (pravomocné rozhodnutí OOVZ), pak je jasné, že změnou výchozích podmínek rozhodujících pro expozici došlo také ke změně údajů podle nichž bylo rozhodnutí vydáno. Musí být tedy expozice nově stanovena a v případě změny původních podmínek má následovat projednání právě s příslušným orgánem ( odkazuji na § 102 odst. (3) zákona 262/2006 Sb.). V praxi to znamená, že když zaměstnavatel zvýší expozici zaměstnanců, kteří vykonávají rizikovou práci (např. zavedením přesčasové práce), nepochybně dojde ke zhoršení výchozího stavu hodnocení zdravotních rizik. Nelze tedy v práci pokračovat, pokud nebude provedeno nové hodnocení zdravotních rizik, včetně eventuálně vydání nového rozhodnutí orgánem OOVZ, se kterým bude zaměstnanec prokazatelně seznámen. 3) Teprve při splnění podmínek výše uvedených je možno zaměstnance pověřit výkonem takové práce. Resumé : Domnívám se, že, i když jsou v naší legislativě obecně stanoveny podmínky pro výkon přesčasové práce, nelze požadovat po zaměstnanci aby požadavek na přesčasovou práci při výkonu práce označeném jako "riziková" bezvýhradně akceptoval, byť by se jednalo jen o jednu jedinou odpracovanou přesčasovou hodinu. To platí do doby než bude prokazatelně pro změněné podmínky profesionální expozice stanoveno nové hodnocení zdravotních rizik (nově provedena kategorizace prací) a následně revidováno pravomocné rozhodnutí OOVZ, kterým je práce označena jako práce riziková. O výsledcích pak musí být zaměstnanec informován (§ 103 odst. (1) písm. b) zákona 262/2006 Sb.). ---------------------------------------------------- Absurditu české problematiky uvedené v dotazu a zároveň i současné řešení obou právních kategorií ("přesčasová práce" a "riziková práce") si může každý vychutnat pokud se začne zabývat porovnáváním práva států EU s právním stavem v ČR. Pro doložení tohoto stavu doporučuji si přečíst a prostudovat platné směrnice EU pro oblast BOZP a porovnat je se skutečností. Pro dokumentaci tohoto svého tvrzení jenom jeden modelový příklad pro známou škodlivinu, kterou je hluk. V ČR se může vykonávat práce označená jako riziková, kde jsou celosměnné expozice hluku vyšší než 85 dB(A) a nižší než 105 dB(A) - tedy kategorie rizika hluku "3", případně kde jsou hladiny hluku vyšší než 105 dB(A) - tedy kategorie rizika hluku "4". Pro obě kategorie zdravotního rizika práce pak tedy "MŮŽE" být požadována přesčasová práce. V EU platí kmenová směrnice 89/391/EHS, která je pro jednotlivé škodliviny dále upřesněna celou řadou směrnic, z nichž je pro problematiku hluku v platnosti směrnice 2003/10/ES. Zde je "NAPEVNO" zakotvena povinnost snižování expozice a tato povinnost je precizována v článku 7 - omezení expozice, v odstavci 1. takto (doslovná citace) : "Expozice zaměstnance zjištěná v souladu s čl. 3 odst. 2. nesmí v žádném případě překročit limitní hodnoty expozice." Protože podle citované směrnice EU je expozice hluku limitována i hodnocena jako jednosměnná expozice (pouze výjimečně se integruje jiný časový úsek) dovoluji si tvrdit, že připuštění, nebo tolerování překračování expozice definovaným faktorům škodlivin přímo ohrožujících zdraví zaměstnanců znamená porušování práva občana členského státu EU na ochranu zdraví při práci, jak vyplývá ze směrnice 89/391/EHS ve znění prováděcích směrnic. --------------------------------------- Poznámka 1) Obdobná situace o ABSOLUTNÍ NEPŘEKROČITELNOSTI expozičních limitů, bez zajištění dostatečného stupně ochrany, platí i pro další škodliviny (vibrace, el-mag záření, chemické škodliviny,....) ale také např. pro kancerogeny. Pro své případné kritiky a revizionisty preventivně uvádím, že "primum est - noli nocere". Proto se ve státech EU používá přístup, který si dovoluji shrnout takto: "Nikdy nesmí zaměstnanec odpracovat ani jednu směnu, při které by došlo k překročení celosměnných imisních limitů a to po dobu celého produktivního věku a bez ohledu na zaměstnavatele." Převedeno do praxe to znamená, že VŽDY při konfrontaci stanovení míry ohrožení zdraví s limitními hodnotami je jednak stanovena míra intenzity působící škodliviny, jednak stanovena pracovní expozice a hlavně je provedeno ZHODNOCENÍM ÚČINNOSTI VŠECH OCHRANNÝCH OPATŘENÍ, kterými jsou (mimojiné) přidělené a používané individuální OOPP. Proto také zaměstnavatelé účinně kontrolují, zda zaměstnanci respektují systémy své ochrany a vyvozují z toho pracovně-právní důsledky. To je ovšem v našem prostředí věc nevídaná. Proto je také položená otázka v záhlaví článku ne na území historických států EU právně irelevantní. Poznámka 2) Platí-li teze resortu zdravotnictví, že v pravomocném rozhodnutí OOVZ, kterým je vykonávaná práce označena jako riziková, jsou rigorózně stanoveny podmínky, za nichž je možné takovou práci vykonávat, potom můžeme úspěšně diskutovat, zda v případě eventuálně vzniklého poškození zdraví zaměstnance při výkonu této rizikové práce, by bylo možné dovodit trestně právní odpovědnost bezprostředně nadřízené osoby, která obvykle práci přiděluje a rozděluje, neboť nerespektovala podmínky za nichž bylo rozhodnutí vydáno. Přeji hezký den