Právní úprava pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků

Závěr

Závěr

Povinnost poskytovat zaměstnancům nezbytné osobní ochranné pracovní prostředky a účinně je tak chránit před riziky souvisejícími s výkonem jejich práce, má v právním i hospodářském smyslu více dimenzí:

• jde o naplnění povinnosti podle § 104 zákoníku práce, tj. povinnosti zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům, u nichž to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví nebo ochrana života a zdraví fyzických osob, podle pracovněprávních předpisů k bezplatnému používání potřebné osobní ochranné pracovní prostředky. Přitom tuto povinnost nemůže obejít tím, že by toto naturální poskytování nahradil finančním plněním, byť by to eventuálně mohlo být pro něj výhodnější,

• jde o naplnění povinnosti podle § 101 odst. 5 zákoníku práce, tj. povinnosti zaměstnavatele všestranně pečovat o bezpečnost a ochranu zdraví při práci i u osob, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích,

• jde o vytvoření důležitého předpokladu k naplnění povinnosti zaměstnance podle § 106 odst. 4 písm. d) zákoníku práce, tj. povinnosti používat při práci osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení,

• jde o naplnění prováděcího právního předpisu k zákoníku práce, nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků,

• jde o naplnění povinností vyplývajících ze zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, a z jeho příslušného prováděcího předpisu v předmětném oboru, kterým je nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky. Přitom jde o plnění nejen povinnosti výrobce a navazujícího obchodního řetězce na cestě k uživateli, ale i povinnost zaměstnavatele poskytovat jen ty ochranné prostředky, které splňují podmínky stanovené tímto nařízením,

• v neposlední řadě jde též o správné propojení pracovně právních předpisů upravujících problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s příslušnými ustanoveními daňových zákonů, tj. zejména s ustanovením § 24 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, které výdaje (náklady) vynaložené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť a výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů, uznává jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.